Nový Prostor | Články | Autor: Jan Stern

Možná přijde i Sharon Stoneová > NP č.596 > Fejeton

Poslední Helén > NP č.594 > Fejeton

Jiny, jangy a hipsteři > NP č.533 > Fejeton Svět je v rovnováze. Zdá se, že nikoli, ale dojem nerovnováhy vzniká tehdy, když nevidíme svět v jeho celku.

Kávička a jiné omyly > NP č.532 > Fejeton Miluju statistiky. Lidé se jimi dají krásně překvapovat. Když se řekne „káva", neřkuli dokonce „kultura kávy", co si pod tím představíte? Nejspíše pařížskou kavárnu, před níž na vratkých židličkách posedávají nikam nechvátající básníci. Anebo úzkou uličku v Římě, s dvěma stolky vystrčenými na ulici, u nichž posedávají rovněž nikam nespěchající fotbalisti.

Madona s Ježíškem > NP č.531 > Fejeton Mám jednu známou. Vy máte stejnou, nezapírejte. Chodí na jógu, konzumuje raw stravu, ví, co jsou čakry, a má je všechny aktivované, čte knihy o osobním rozvoji a je plně rozvinutá.

Spasitelé, kde jste? > NP č.530 > Fejeton Novověk lze definovat různě. Já jsem vystudoval fakultu sociálních věd, a proto definuji novověk jako éru sociálních věd.

Dablérismus > NP č.529 > Fejeton Někteří filozofové tvrdí, že základním rysem naší epochy je neschopnost cokoli prožívat. Respektive, prožívat to sami za sebe a v sobě – namísto sebe to necháváme za sebe prožívat náhradníky. Dabléry. Své kaskadéry, kteří za nás odehrají ty opravdu nebezpečné scény.

Dobrman > NP č.528 > Fejeton Musím říct, že čím jsem starší, tím jsem smířlivější k rituálům.

Plastic peoples > NP č.527 > Fejeton Nedávno jsem seděl na kávě s jedním Švédem a jedním domorodcem. Bavili jsme se o národech. Švéd byl hodně zcestovalý, a tak jsme brzy žebronili o nějaký dojem z českého kmene.

Učitel > NP č.526 > Fejeton Musím se doznat k jedné takové charakterové deformaci. Mám značnou touhu poučovat. Krocena bývá tím, že vlastně nemám poučovat o čem, neboť se v ničem nijak zvlášť nevyznám. Ale nedávno ke mně byl osud milostivý a přihrál mi do cesty ideální oběť. Kamarád kamaráda, Švéd žijící u nás, mě pozval na takový edukativní kafe. Prý mu v naší zemi leccos není jasné a rád by byl poučen.

Nenápadný půvab perkarbonátu > NP č.525 > Fejeton Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet.

Žádný sex ve výtahu > NP č.524 > Fejeton Tvořit civilizaci, dát najevo „zde končí divočina a začíná kultura“, to je umění, kterému se lidé těžce učí tisíce let. Prozatím se ovšem neshodli na stylu.

Teorie vyhnaného psa > NP č.523 > Fejeton Existuje takový starý příběh z Pobřeží slonoviny. Místní král Ahoussi se tam jednoho dne dostal do jakési „krize legitimity“. Najednou jeho poddaným přestalo být jasné, proč by ho vlastně měli poslouchat. Ahoussi však znal tajemství moci, a tak jednoho dne vyhlásil přísný zákaz přítomnosti psů ve vesnicích.

Mrazák > NP č.522 > Fejeton Pověst má člověk jen jednu. A měl by si ji chránit. My, co jsme o ni již přišli, si samozřejmě můžem dát voraz. Ale já dnes nechci psát o pověsti osobní, ale kolektivní. Jde mi teď o nás všechny, o lidstvo. Přesněji o lidstvo současné.

Loudání > NP č.521 > Fejeton Marketéři dělí lidi do pěti kategorií, které se liší podle toho, kdy a proč si osvojí nějakou novinku, třeba mobilní telefon. První jsou novátoři, pak „early adopters", pak příslušníci „první většiny", pak příslušníci „druhé většiny" a nakonec jsou loudalové, kteří si mobilní telefon pořídí až ve chvíli, kdy už se pomalu přestává vyrábět.

Kukačky > NP č.520 > Fejeton Nepatřím k těm, kdo by adorovali dětství. Naopak, celý život vzdoruji ideologii, která říká, že dítě je čisté, nevinné, upřímné, a že by svět byl spasen, kdybychom všichni dětmi zůstali.

Revokradení > NP č.519 > Fejeton Lidé se bojí nudy. A proto doufají, že dějiny jsou tajuplné. Že v Cheopsově pyramidě je skryta pralaboratoř. Že templáři střežili Ježíšovo DNA, a proto je nepřátelé chromozomů vyhladili. Že Voynichův rukopis napsali v Atlantidě a popisuje flóru na Alfa Centauri.

Ocasy? Jazyk! > NP č.518 > Fejeton O tuto zem a lid ji obývající mám zájem vědecký. Opravdu bych chtěl přijít na to, co nás vlastně naformovalo a uhnětlo.

V-X-D vrací úder > NP č.517 > Fejeton Pozor, dnes vybalím dva těžké kalibry. Geopolitiku a totalitu.

E-věda > NP č.516 > Fejeton Budoucnost patří etologům a literárním teoretikům. Už je to prakticky jisté.

Čtvrtohry > NP č.515 > Fejeton Geologové nám tvrdí, že žijeme ve čtvrtohorách. Ve skutečnosti však žijeme ve čtvrtohrách. (a zapomeňte prosím na Hunger Games a jiné pitominy.)

Budoucnost mnoha iluzí > NP č.514 > Fejeton Absolvovat na některé z vysokých škol – a že jich máme – základ sociálních věd není nic náročného. Všichni ti Maxové Weberové vám celkem snadno zajistí zápočet a vyšumí po chvilce z hlavy.

Snění o bemberizaci > NP č.513 > Fejeton Přiznejme si, že nejsme jádrem evropské civilizace. Jsme periferie. Neboli okraj.

1985 > NP č.512 > Fejeton Léto roku 1985 jsem trávil v tiché vesničce za Prahou. Centrem nedění zde byla malá samoobsluha Jednota a hospůdka u fotbalového hřiště, kde na stěně visel umaštěný zažloutlý plakát Jiřího Korna s nápisem Pragokoncert. Tam jsem chodil každé poledne na guláš a limonádu Broňa.

Avarský komplex > NP č.511 > Fejeton Na počátku našich dějin je tajemství. Moc se neví, jak vlastně Slované do této země přišli. Věda však v poslední době něco naznačuje.

Jelitasking > NP č.510 > Fejeton Za mého mládí – které nutno přiznat ztrácí se poněkud v mlhách dávnověku – když někdo dělal víc věcí najednou, říkali jsme o něm, že dělá víc věcí najednou.

Postzátopkové > NP č.509 > Fejeton Všimli jste si toho, že je dnes všechno post? A nemá to nic společného s poštou. Ani s půstem. Aspoň tedy myslím.

Ten dělá to a ten zas tohle > NP č.508 > Fejeton Existují lidé, které v období Vánoc přepadne nostalgie. Jako většina jiných přepadení je i toto záludné. A také dosti záhadné.

Štrosmajera nečekejte > NP č.507 > Fejeton Dnes vyřídíme kancelář,“ říkával můj děda, když si na konci měsíce rozložil po stole účty a vzal do ruky malý notýsek, do kterého si zapisoval výdaje a příjmy.

Personal Švejk > NP č.506 > Fejeton Když jste kdysi četli knížku a líbila se vám, mohli jste ji doporučit přátelům. Neměli jste jistotu, že se jim bude taky líbit, ale měli jste jistotu, že budou číst stejnou knihu jako vy. Platí to i dnes. Ale asi ne nadlouho.

Friťák, domov můj > NP č.505 > Fejeton Václav Cílek tvrdí, že duši národa pochopíte, když se podíváte, v jaké krajině žije. Dost lidí mu to baští, ačkoli jde o normální lobbing. Jako geolog pochopitelně lobbuje za šutry, aby se o ně někdo aspoň trochu zajímal.

Taláršou > NP č.504 > Fejeton Za mého mládí bylo možno v televizi spatřit leccos. Třeba jste sáhli do takového rukávu a nahmátli jste tam pračku, ledničku, v ideálním případě všechno. Nebo se házely koule do takového velkého klobouku. Anebo se utkávali zaměstnanci Závodu kuličkových ložisek se zaměstnanci Textilany, aby se ukázalo, kdo má lepší zaměstnance.

Hoštice 4.0 > NP č.503 > Fejeton Nedávno jsem se znenadání ocitl na jakési debatě moudrých. To bývá těžká chvíle v životě lidském. A byla. Mluvilo se tam o budoucnosti. Přesněji o „čtvrté průmyslové revoluci“. To je jako to, že všechno budou dělat roboti. A všechno bude digitální a kyber a smart a tydlety věci.

S jemností baletky > NP č.502 > Fejeton Sociologové a jiní logové se přou o to, v jakém světě vlastně žijeme. Divím se, že jim to ještě nedošlo. Žijeme ve světě lhostejnosti. V odfrkávací civilizaci.

Biolit na anděly > NP č.501 > Fejeton Karel Čapek kdysi napsal takovou povídku. Kdyby ji nedopsal, mohl být dneska řazen k magickému realismu či fantasy literatuře. Byla totiž o jedné takové vězeňské cele v Itálii, kde se pravidelně děly zázraky. Ať do ní strčili jakéhokoli delikventa a hříšníka, tento se tajuplnou mocí v té cele napravil a vydal na správnou cestu. Tedy k bohu.

Saturejk > NP č.499 > Fejeton Ne, v titulku není překlep či „nedoklep“. Opravdu tam nemá být saturejka. Je to saturejk. Vymyslel jsem totiž (další) novotvar. Ale nikoli proto, že bych byl schizofrenikem, u nichž je to důležitý diagnostický znak, ale protože mi to tak myslí. Až tak, že se mi myšlenky do dosud existujících slov nevejdou.

Pasivista > NP č.498 > Fejeton Jsou věci, na které nejsem zrovna hrdý. Třeba že jsem viděl všechny díly seriálu Dva a půl chlapa. Ale pak jsou věci, za které se nestydím, ač mi leckdo naznačuje, že bych měl. Třeba za to, že jsem pasivista.

Moc bezmocných > NP č.497 > Fejeton Možná byste to do mě neřekli, ale já mám vysokou školu. Ne moc vysokou, takže jsem skončil u fejetonů, a nikoli u vědeckých studií, ale vejška to přece jenom byla. A učili jsme se tam hlavně o masových médiích. Povídali jsme si tehdy hlavně o tom, jestli jsou mocná, anebo nikoli. Dnes, kdy masomédia byla převálcována sociálními sítěmi, „informačními bublinami“, „postfakty“ a těmahle věcma, už je to samozřejmě jasné. Ale tenkrát, za mého mládí, kdy letěly Oasis, Cranberries a Unie svobody, to ještě nebylo tak zřejmé. Tehdy se ještě debatovalo o této věci vášnivě.

Mudro > NP č.496 > Fejeton Dnes vás musím varovat hned na začátku. Dnes budu mudrovat o životě. Tak vám to na mě přišlo.

Psanci této země > NP č.495 > Fejeton Když jsem byl malý chlapec, zaslechl jsem čas od času něco o vykořisťování. Protože jsem se však staral více o Třeskoprsky a samolepky Šmoulů, nezachytil jsem, co to přesně je a kdo koho vlastně v tom kapitalismu za kopcem vykořisťuje. Nakonec ovšem kapitalismus kopec přelezl, doplížil se až k Blaťáku a já dostal možnost si tu věc prostudovat takříkajíc zblízka. Dnes už mám zcela jasno. Důkazů jsem nashromáždil hafo: Vykořisťování existuje. Nelze vskutku nevidět, jak zaměstnanci vykořisťují své zaměstnavatele.

Češi? OK. > NP č.494 > Fejeton Víte, co je nejčeštější z českých příběhů? Praotec líný vylézt na pořádný kopec? Ale kdeže. Přemysl zanechávající poctivé práce s pluhem ve prospěch politiky? Ne, ne. Babička na Starým Bělidle, co by pro pírko přes plot skočila a paní kněžně (co asi odložila Barunku) se až po pás poklonila? Samá voda. České to všechno snad je, ale nejčeštější nikoli. Ani zdaleka.

Já, legenda > NP č.493 > Fejeton Zabloudil jsem jednoho dne na šou „motivačního řečníka“. A polekal mě hned na začátku, když zvolal: „Budoucnost máte ve vlastních rukou!“ Naštěstí vím, že se motivátor i ti páni v kravatách, co skandovali, že ji tam fakt mají, spletli. A to flagrantně. Jediné, co máme ve vlastních rukou, je samozřejmě – minulost.

Háčkaři > NP č.492 > Fejeton Češi dali světu spoustu důležitých, užitečných, ba revolučních věcí. Nohejbal, Ďáblovu bibli napsanou za jednu noc, remosku, lehký tank vzor 38, počítačovou hru Mafia, spodně kvašené pivo, semtex, Švejka, becherovku, velmi elegantní tramvaj Tatra T3 s oblými bruselskými tvary, pražského krysaříka, kostkový cukr, reformaci, pomlčkovou válku, nejdražší halu na světě, nejdražší tunel na světě, českou uličku a všechny Kaplického nepostavené stavby.

Sinfonietta > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí.

Per aspera ad astra > NP č.490 > Fejeton Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí děvčat vedení takzvaného památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou knížečku s prázdnými listy, kterou vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto plaval. V Rozumu do kapsy o tom nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské stezce nenavedli mne na správnou stezku. A tak jsem to bral tak nějak od srdce – základ všech katastrof světa.

Úvod do sociologie > NP č.489 > Fejeton Sociologie bývala nudnou vědou. Ale nudit už si dnes nemůže dovolit ani ona. Jeden z nejslavnějších sociologů našich časů naše časy kupříkladu popisuje tak, že v nich všichni sloužíme bůžkovi pohybu a že jsme se za tím účelem všichni proměnili v a) zevlouny, b) tuláky, c) turisty a d) hráče.

Christmasiáda > NP č.488 > Fejeton O Vánocích se dějí divné věci. Jindy vcelku normální lidé počínají šílet. Nejsem výjimkou. O každých Vánocích vyvine se u mne jistá úchylka.

Všechno je reklama! > NP č.480 > Fejeton Mám kamaráda, který tvrdí, že všechno je reklama. Proto taky ničemu a nikomu nevěří.

Šrouby a matice? Mixéry a brusky! > NP č.479 > Fejeton Asi vás to překvapí, ale já mám vcelku rád ženy. Bez ohledu na velikost košíčků, bez ohledu na to, zda ovládají cat walk. A to především proto, že navzdory mnohým mýtům bývají ve většině dosti realistické a pragmatické.

Světáci a vrbičkáři > NP č.478 > Fejeton Jsou národy, do nichž narodíte-li se, nemá moc smysl pokoušet se dobývat svět, neboť budete spíše celý život bojovat o existenci – pokud takový národ neopustíte. Pak jsou národy, v nichž narodíte-li se, ani svět dobývat nepotřebujete, neboť vám patří, leží vám u nohou a všichni vám budou naslouchat už jen proto, že mluvíte jazykem, kterým hedlajnuje i marketér škodovky, byť nikdo netuší proč. Češi jsou tak něco mezi.

Kaboňák český > NP č.477 > Fejeton Je ošidné o nějakém národě říct, že je takový nebo makový. Většinou jde jen o mýty.

Autsursink > NP č.476 > Fejeton Mám kamaráda, co se živí psaním. Různým. Pro „klienty“. Ale ne jako my ostatní psavci- -truhlíci, co po nocích potíme písmenka. On se nepotí. On vlastně nikdy pořádně ani nic nenapsal.

Jenda Dikobraz Troška > NP č.475 > Fejeton Vždycky jsem jim záviděl. Filmařům. Že mají svoji internetovou filmovou databázi, kde je konečně objektivně zhodnoceno jejich dílo. My, fejetonisté, samozřejmě nic. Kolem filmů víří emoce, kolem našich textíčků jen občasný dopis do redakce: „Chtělo by to větší písmenka, ale jinak jste fajn.“ Říkám otevřeně: je to demotivující. Občas se proto zasním. A úplně to vidím...

Nebylo nás pět > NP č.474 > Fejeton Nás hochů, co jsme spolu nikam nechodili a seděli povětšinou u Kurzweila Čestmíra doma, nebylo pět. Byli jsme dva, já a Kurzweil Čestmír.

Čas buřtů > NP č.473 > Fejeton Ač mne mnozí přesvědčují o opaku, nejsem zmítán „identitární panikou“. Vím, kdo jsem. Jsem Čech.

Univerzity čobogaj něbogaj > NP č.472 > Fejeton Jeden dosti přeceňovaný autor kdysi vydělal pár milionů na tom, když nám prozradil, že všechno, co kdy potřeboval znát, se naučil v mateřské školce. Já, jakožto autor dosti nedoceněný, myslím si o tom svoje.

S mloky? > NP č.471 > Fejeton Doufám, že jste ocenili, že jsem dosud netěžil humor ze psů. Teda ne, že by se o psech nedalo psát, každý humorista jednou skončí u Alíkem rozkousaných bačkor.

Smrt bravíčkového ducha > NP č.470 > Fejeton Naši dobu lze kritizovat mnoha způsoby. Pro někoho je příliš konzumní, pro jiného příliš globálně oteplená a pro dalšího příliš nemravná. Mě nic z toho netrápí. Zimu nesnáším a zpěvačky vrtící zadečky, ani konzumace čehokoli neprošlého mi nevadí. Já patřím k těm, kdo skuhrají, že je naše doba málo duchovní.

Marťanský slovník člověkologie > NP č.469 > Fejeton Bůh – Věc, kterou si lidé vymysleli, aby měli dojem, že je někdo odmění za to, když se vyhodí v autobuse do povětří, případně za to, že se do povětří nevyhodí, i když by chtěli. To první by lidé zřejmě dělali i bez Boha, to druhé asi ne. V tomto smyslu je Bůh klíčovým katalyzátorem hromadné dopravy pozemšťanů. Krom velkého Boha existovali v minulosti ještě menší bohové, kteří dělali za lidi to, co by oni také rádi dělali, ale bylo jim to hloupé (incest, sex se zvířaty apod.). Dnes tuto funkci plní tzv. internet.

Z deníku etnografa > NP č.468 > Fejeton Můj milý deníčku, již několik let dlím v této zemi mezi horami a snažím se zkoumat místní zvláštní kmen. Nebudu lhát: dosud jsem zdejší domorodce nepochopil.

Kurz psavého psaní > NP č.467 > Fejeton – Pane Sterne, vás bychom opravdu rádi měli v našem týmu. Víte, v našich Kurzech tvůrčího psaní se snažíme naučit naše frekventanty odemykat tu pokladnici kreativity v sobě

Šmejdi rumburacký > NP č.466 > Fejeton Měl jsem babičku. Nebyla nijak výjimečná. Vařila kompoty, drbala a byla sprostá jak dlaždič po třetím rumu. Ale jedna věc na ní byla hodna pozorování: Mluvila na televizi. Tedy, rozumějte, nemluvila na ni, když byla vypnutá, na tyhle nóbl psychické poruchy jsme u nás neměli. Babička mluvila na bednu zapnutou, na postavy na obrazovce. Jako kdyby ji mohly slyšet. Kolikrát jsem se snažil zaostalou generaci upozornit, že to jaksi nemá smysl, ale babička pokaždé nesouhlasila jak po třetím rumu.

Teologie osvobození z Malešic > NP č.465 > Fejeton Mezi námi žijí takzvaní kreacionisté. Tedy ti, co věří, že náš vesmír nevznikl samovolně, ale byl stvořen. Velikým Tvůrcem.

Nebýti cvrčkem > NP č.464 > Fejeton O tyto své fejetony vedu pravidelně spor. Mám přítele, básníka, který mne za ně haní. Prý jde o suterén literatury.

Vyjíst život rohlíkem > NP č.463 > Fejeton Ne že bych byl starcem, ale něco už přeci jen pamatuji. Během těch let, která bohužel pamatuji, už mi namlouvali o tom, jak se lidé na světě dělí, leccos.

Košatéři, končíme! > NP č.462 > Fejeton Existuje takový hezký obrat: nemoc z povolání. Vymysleli ho kvůli učitelkám, ale ono z každého povolání člověk dříve či později onemocní.

Simonina éra > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny.

Údery otevřenou dlaní > NP č.460 > Fejeton Existují teorie pravící, že východní bojová umění vznikla tak, že Číňané zkopírovali chvaty vojáků armády Alexandra Velikého při jeho východním tažení. Jenže zatímco Sašovi hošani v boji muže proti muži protivníka prostě flákli nebo kopli, východní lid přiváděl drobnými úpravami dalších a dalších kopií původního originálu bojové chvaty k dokonalosti a takto vzniklo karate, kung-fu, judo a já nevím, jak se ještě všechno to vznešené bitkaření jmenuje. Východní lidy jsou zkrátka v kopírování mistři.

My jsme všichni ho-ho > NP č.459 > Fejeton Občas člověka pronásledují určité nutkavé představy. Člověka běžného (homo ordinaris) třeba představa, že má rozepnutý poklopec, i když nemá. Velké škody při tom nevznikají, krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský (homo hollywoodiensis, slangově někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto představy přinášejí nikoli malé škody, ale velké zisky.

Peklie, peklíčko > NP č.458 > Fejeton Já jako fejetonista nejsem k ničemu zavázán. Na rozdíl od svých kolegů nejsem povinen zaznamenávat podstatné rysy epochy. Když chci, můžu psát klidně o beďarech. A můj pravidelný čtenář ví, že chci nezřídka. Leč občas se v epoše utrhne cosi tak podstatného, občas mineme tak epochální civilizační milník, že mi to nedá a začnu se hnípat v něm, namísto v pupíncích. A dnes je právě ta chvíle. Nemohu totiž nezaznamenat, že do našeho světa sestoupilo takřečené selfie, neboli selfíčko.

Budíkové zákony > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat.

Singl drama > NP č.456 > Fejeton Kdybych byl Američan a psal o životě třicátníků, co jsou singl, budu mít jednou týdně sloupek v New York Times, za který si po třech letech pořídím vilu v Malibu.

Stěrače? Stírají > NP č.455 > Fejeton Občas se mě lidé ptají, proč nepíšu o politice, proč naši politickou elitu šetřím a uchraňuji před svými satirickými šlehy, k nimž jsem jako humorista takřka zavázán. Cožpak o to. Já bych šlehal. Já bych možná i vyloženě řezal. Potíž je, že politiku takřka nesleduji. Teda nesleduji – to je vám taková zvláštní věc, já televizní zprávy sleduji, ale vypínám při nich zvuk.

Dobře vypečené gestapíčko > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou.

Sociologie amarounů > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo.

Rakeťák > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou.

Paradigma pekla > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí.

Incest s babičkou a K2D > NP č.450 > Fejeton Seznamování. To není žádná legrace. Leda snad v Hollywoodu.

Kartydýt > NP č.449 > Fejeton Jsem blbec. Já vím, nic mimořádného. Ale já nejsem blbec ledajaký. Já jsem blbec zcela specifického rodu. Blbec kartový.

Český pantheon > NP č.449 > Téma čísla Kdo z Čechů je ve světě nejznámější? Nejreflektovanější? Považovaný za zaznamenáníhodného? Za součást světových dějin? Kdo tvoří, z vnějšího pohledu, „český kánon“?

Země talentů? > NP č.449 > Téma čísla Čtenář si vyhodnotí data o „českém pantheonu“ bez mých rozumů. Přesto si neodpustím utrousit pár poznámek nad výsledky dodatečných analýz.

Všichni dobří rodáci > NP č.449 > Téma čísla Když jsem připravoval článek o nejznámějších Češích, nepřestávalo mne udivovat, kolik světově proslulých rodáků je u nás zcela zapomenutých. Proto se pokusím aspoň ty nejslavnější „zapomenuté Čechy“ trochu představit.

Na sv. Bernardýna > NP č.448 > Fejeton Každým rokem v tomto čase na tomto místě dochází ke skandální nespravedlnosti. Horem dolem probírají se tu Vánoce, s jejich koulemi, svíčkami, rozvíjejícími se poupátky a jinými proprietami, nad nimiž se freudiáni pošklebují, a upozaděn přitom zůstává Silvestr za Vánocemi vzápětí následující. A protože další číslo Nového Prostoru vychází vždy až v lednu, nikdy na něj na chudáka nedojde.

Hop a je tu develop > NP č.447 > Fejeton ... A také byli za mých mladých let stavitelé. Ani vám nevím, kdy vyhynuli, počítám, že někdy kolem roku 1993-94, vy- kopávky zde nejsou zcela průkazné. Jisté je, že byli nahrazeni tvory, kterým se z ne zcela jasných důvodů začalo říkat developeři, aniž by skládali opery, nebo byli nějak zásadně opeření.

Zastrkávač > NP č.445 > Fejeton Nedávno mi kamarád vyprávěl historku. Seděl se svou ženou v autě, když tu mne viděl jít po chodníku. Ona mne neznala, a tak jí kamarád povídá: „Jé, hele, to je ten můj spolužák, jak píše ty fejetony." Manželka po mně bleskla okem a pravila prý: „To jsem si nemyslela, že je to taková socka."

Byzduchaři > NP č.444 > Fejeton Bývaly doby, kdy se obchodníci nestyděli za to, že chtějí vydělávat peníze. Koupili rohlík za korunu a prodali ho za dvě. Vy jste to věděli, oni to věděli a všichni byli spokojení. Jenže tyhle čase blahé vědomosti jsou dávno pryč.

Mumiland > NP č.443 > Fejeton Už jich není moc, ale ještě pořád nevymřely. Na internetu mají v profilech duhy, růže a štěňátka. Taky nějaký ty zámky a motta ve stylu „to nejdůležitější je očím neviditelné".

Lidé jako my > NP č.442 > Fejeton Naše společnost trpí mnoha problémy. K nejvážnějším patří xenofobie a netolerance k menšinám. Vím, o čem mluvím. Patřím k bojovníkům za práva menšin, a to především menšiny nejnenáviděnější, nejpronásledovanější a nejnepochopenější. Nebude jistě pro nikoho z vás velkým překvapením, když řeknu, že mluvím o Pražácích.

šunkofleky.hm > NP č.441 > Fejeton Každá epocha má své iluze. Ve středověku věřili, že ze spermatu oběšence může vyrůst zázračná mandragora. V 19. století, že parní stroj a odbory odstraní bídu. I my dnes blouzníme, jen o jiných věcech – my dnes věříme, že každý může najít lásku a že na každého z nás někde čeká s námi extra kompatibilní partner. Náš bůh se jmenuje Vztah.

Bryndáková opona > NP č.440 > Fejeton Historici tvrdí, že roku 1947 po projevu Winstona Churchilla ve Fultonu padla napříč Evropou Železná opona. Já to posoudit nemohu, nebyl jsem u toho, neb jsem v podstatě jehně. Ale o padajících oponách přeci jen něco vím. Jedna padá do mého života každou chvíli a roztíná svět do dvou nesmiřitelných bloků.

Teorie Velkého třesku > NP č.439 > Fejeton Už se to tak v mém životě seběhlo, že jsem se stal odborníkem na trapno. Kdybych nebyl tak skromným, jak jsem, označil bych se dokonce za Koperníka trapna.

Přepínací éra > NP č.438 > Fejeton Doma mi říkají Fantozzi. Nemám sice tak krásnou dceru, kvalitní vůz a cyklistické schopnosti jako slavný italský filmový hrdina, v jednom se mu však vyrovnám – ve schopnosti přepínat televizi.

Nuda, nuda, šeď, šeď > NP č.437 > Fejeton Autor populárního Geparda, Stonožky či nekonvenčních Blanokřídlých se přihlásil s novým dílkem. Ti, kteří byli namlsáni předchozím bestsellerem Šimpanz, jenž byl jistě v mnohém průlomový, však budou novinkou krutě zklamáni.

Biologie kanclíku > NP č.436 > Fejeton V kanclu se nedělá nic. To ví každý. Méně lidí už ví, proč tedy kancl vlastně vznikl.

Nadnárodní obrození > NP č.435 > Fejeton Po Listopadu má matka domů jednoho dne přinesla půvabnou četbu: své kádrové materiály.

Norchesterský syndrom > NP č.434 > Fejeton Občas se mě lidé ptají, jací že vlastně jsou ti novináři. Jsou to opravdu taková hovada?

Veškerá moc patří ohňostroji > NP č.433 > Fejeton Střelný prach vynalezli Číňané. To se celkem ví. Zajímavé ovšem je, co s ním dělali.

3D revoluce > NP č.432 > Fejeton Teda, já už nějaký ty módy přežil... A proto jsem si jistý, že hravě přežiju i chytrý telefony, čtečky knih i ty lesklý černý legíny. Ovšem to, co se valí za nima, to porazí si i mě.

Bohnické listy > NP č.431 > Fejeton Možná jste si povšimli, že se ve svých fejetonech snažím ctít tradice. Tradici české humoristické literatury na straně jedné a českého fejetonu na straně druhé. Tu připomenu Jirotku, tu nenápadně odkážu na povídky Šimka a Grossmana, jindy se syžet nápadně kryje s povídkou Haškovou. Různí zapšklíci tomu říkají „ukradené fóry", ale my vzdělanci víme, že je to „aluze".

Peklo s tatarkou > NP č.430 > Fejeton Není vždy v životě důvod k juchání, křepčení a skotačení. Jsou chvíle, kdy je člověku opravdu ouvej, kdy je zahnán osudem do kouta a svírá ho existenciální bolest.

Chvíle tajemna > NP č.428 > Fejeton Ano, toto číslo je vánoční. Možná po zkušenostech z minulých let čekáte, že se budu Vánocům posmívat, či že proti nim budu dokonce brojit. Ale ujišťuji vás, můj zájem o Vánoce je přísně vědecký.

Šrajtoflová záhada > NP č.426 > Fejeton Moje matka měla jednu úchylku. Ne, nebojte, nic vážného, tehdy šlo o docela obvyklou patologii: nosila moji a otcovu fotografii v peněžence.

Dubrovník a jiné krize > NP č.425 > Fejeton Během mého života už mi dali jmen. Avšak tři z nich bezpochyby převládají: konzerva, exot a suchar.

Zákon půlknedlíku > NP č.424 > Fejeton Svět je špatně seštelován. Nijak to neurguji, už proto, že bych nerad řešil, u koho vlastně urgovat, ale postěžovat si prostě musím – a tam je jasno u koho, to samozřejmě odnesete vy, nebozí čtenáři.

Fluorové trápení > NP č.423 > Fejeton Někdo má smůlu na ženský, já mám smůlu na zuby. Přesněji na jejich čištění.

Když pražce nestačí > NP č.422 > Fejeton Roku 1981 se nic moc zajímavého nestalo...

Gaučák > NP č.421 > Fejeton Již to nemohu odkládat. Musím se konečně zásadně vyjádřit k otázce sportu.

Současnost jedné iluze > NP č.420 > Fejeton Náboženství zvítězilo. Tedy, abych byl přesný, náboženství to ještě nemá úplně jisté, ale rituál ano. Rituály jsou všude. Obstoupily nás. Dostaly nás! Na každém kroku kolem sebe vidíme nábožné vytržení, každou chvíli vybuchne divoký kult těsně vedle nás, byť ho málokdy (bohužel) provázejí orgie, navzdory slibům etnologů.

Karibská krize > NP č.419 > Fejeton V životě muže jsou chvíle, které lze označit za kritické. Když se v pěti letech dozví, že jeho dopisy Ježíškovi procházejí cenzurou. Když v sedmi pochopí, že čtrnáctiletý Azor neodjel na psí dovolenou. Když v devíti zjistí, že popelář není nejprestižnější povolání na světě...

Efekt chřestu > NP č.418 > Fejeton Chodím po světě už pár let. Za tu dobu jsem leccos pochopil.

Sámoškový lúzr > NP č.417 > Fejeton Tak - a mám to. Bylo mi to slavnostně oznámeno 12. května 2013 ve 14.15: Má manželka se za mne stydí.

Velká nedorozumění třetího druhu > NP č.416 > Fejeton Sál akademie praskal ve švech. Na konferenci se tentokrát sjeli vědci z celé Alfa Centauri. Rozruch vyvolal nález na kosmickém tělese vyzdobeném podivnými hieroglyfy „PIONEER 10". Šlo o destičku, o níž převažovalo přesvědčení, že jde o poselství jakési vzdálené civilizace.

Nostradamus? Třeskoprsky! > NP č.413 > Fejeton Kreslený seriál Čtyřlístek mne provedl dětstvím. Dozvěděl jsem se z něj vše podstatné o životě. Tedy že všechny problémy lze vyřešit nějakým vynálezem, pekáčem buchet, roztomilostí, případně útěkem. Nikdy mne tento návod k použití nezklamal. Nicméně Čtyřlístek je i něco víc. Je to mystérium.

Panel Story 2 > NP č.411 > Fejeton Ve světě bývá zvykem, že úspěšné béčkové filmy, najmě horory, thrillery a fantasy eposy, mají svá volná pokračovaní, takřečené dvojky, trojky, ba i čtyřky, ačkoli ty už nejsou tak akorát do ruky, jak vědí znalci. U nás bohužel zaostáváme.

Říkám to narovinu: chci odznak! > NP č.409 > Fejeton Mám kamaráda Luďu, který si pečlivě statisticky podchycuje a vyhodnocuje počet svých souloží. O všech čtrnácti tak dokáže na požádání podat důkladné informace. A tenhle Luďa mě nakazil. Soulože, pravda, nepočítám, to by bylo celkem zbytečné, zato počítám fejetony v Novém Prostoru. A díky tomu vím, že tento je můj přesně stý.

Jistota nuly a jiné radosti zapšklého dědka > NP č.408 > Fejeton Jsou věci, na kterých se všichni shodneme. Že ty pasáže z Mamma mia, kde nehraje muzika, se nedají snést. Že ten blonďatej šlachovitej Bond není žádnej Bond. Že nejhezčí z Charlieho andílků je Lucy Liu, ze Spice girls Victoria a ze Čtyřlístku Bobík. Zde není nad čím diskutovat, ani co volit, zde je jednou provždy rozhodnuto všeobecným veřejným míněním, které nedokáží pokroutit ani agentury na jeho měření.

Konec > NP č.407 > Fejeton Každoročně v tuto dobu na tomto místě čítáváte fejeton o rolničkách, kterým dal kdosi hlas, purpurách na plotně, které údajně voní, vánocích- vánocích, které nemilosrdně přicházejí a podobně. Jenže to je pasé. I skotačivé úvahy o tom, zda je víc sexy pyšná princezna nebo skromná Popelka, jsou již zhola zbytečné. Letos, jak jistě víte, to nemá cenu. Dvaadvacátýho končíme. Globálně, paušálně a definitivně. Je tady konec světa, řekli to Mayové, a tím pádem o tom jako milovník Vinetoua nepochybuji.

Zpověď holčičáka > NP č.406 > Fejeton Nevím, jak jsem toho dosáhl, ale nikdy jsem nějak nepochyboval o své mužské identitě. Ani jsem nepřemýšlel, co to vlastně být mužem znamená, a zda bych snad neměl být nějak víc mužný, navzdory tomu, že můj biceps neční, ani když zatnu. Jenže v poslední době na mě v tomto směru lezou různé pochybnosti. Důvod je jasný: digitální vysílání.

Tykadla pryč od berušek! > NP č.405 > Fejeton Má zdaleka nejoblíbenější konspirační teorie vypráví o tom, kterak nám zatrolení piklící biologové zatajují, že hmyz vůbec nezapadá do evolučních linií a že jde tudíž o mimozemský výsadek, civilizaci vetřelců, která, vybavena na přežití všech myslitelných katastrof, čeká, až pozemské rybo-savco-lidské linii dojde dech, a pak shrábne celou planetu.

Saturninovský syndrom > NP č.404 > Fejeton Možná víte, že klasik rozdělil lidi na tři druhy. To podle toho, jak se zachovají, když před nimi v kavárně postaví mísu velkých, marmeládou nacucaných koblih.

Čtyři mocní duchové > NP č.403 > Fejeton Mám rád anekdoty o velikánech. Roztomilé na nich je, že asi nejsou pravdivé, ale právě to dokazuje, že jsou zřejmě nějak důležité.

Befelemepeseveze > NP č.402 > Fejeton Občas o sobě s oblibou říkám, že jsem pamětníkem. Popravdě je to poněkud nadnesené tvrzení. Ne že bych neměl již dostatečně najeto, kontinuální rozpad všech možných tělesných orgánů a funkcí dokonce naznačuje, že je nejen najeto, ale i ojeto, ovšem abych o sobě mohl mluvit jako o pamětníkovi, musel bych být na tom trochu lépe s pamětí.

Boj o mísu > NP č.401 > Fejeton Hipíci v šedesátých letech tvrdili, že válka je vůl. Nevím, co tím mysleli, ale určitá logika v tom přeci jen je – volů je hodně a jsou všude. A totéž lze říci o válce.

Nedovolená dovolená > NP č.400 > Fejeton Jak má vypadat pravá dovolená, vlastně všichni víme.

Klotová magie > NP č.399 > Fejeton Naše rodina neměla mnoho pokladů.

Honza Stern nemá píp > NP č.398 > Fejeton Tak je to tady, přátelé. Jistě jste si toho již také všimli.

Máš už svého Hadamczika? > NP č.397 > Fejeton Kdo viděl Pytlákovu schovanku, ví, že se lze upsat k smrti. Podstupuji toto riziko a přináším vám další ze svých hlubokomyslných fejetonů.

Tričko > NP č.396 > Fejeton Svět je složitej, říkával můj děda, když se chodil uklidnit do dílny na chalupě po filozofických rozpravách s babičkou.

O jaru > NP č.395 > Fejeton Lidské poznání se stále vyvíjí a zdokonaluje.

Freud a Velikonoce > NP č.394 > Fejeton Redakce Nového Prostoru mne raději nikdy neúkoluje, ono jí úplně stačí, co ze mne vypadne spontánně. Tentokrát mne však poněkud zaskočila opatrným apelem, zda bych se nemohl věnovat Velikonocům. A protože zná mé sklony a aberace, doplnila, že by fejeton mohl býti třebas „rozverně freudovský“.

Přežijte výstup a nástup... > NP č.393 > Fejeton Možná znáte tu anekdotu, jak odlišit pravého džentlmena od běžně slušného člověka: Běžně slušný člověk, když otevře dveře koupelny a spatří v ní sprchující se dámu, ihned tyto dveře zavře a omluvně přes ně zavolá: promiňte, madam. Pravý džentlmen však v takové situaci zareaguje o řád taktněji. Sice také ihned zaklapne dveře, avšak zavolá přes ně: promiňte, pane.

Holky, kluci a Číňani > NP č.391 > Fejeton Občas mi čtenáři píší, abych zase něco napsal o mužích a ženách, že prý mi to jde a že člověk už dnes málokde narazí na starou dobrou šovinisticko- misogynskou nekorektnost.

Jsou mezi námi! > NP č.390 > Fejeton Možná víte, že český básník Pavel Šrut se proslavil, když světu odhalil existenci domácích skřítků zvaných Lichožrouti, což mají býti bytosti, které v automatických pračkách požírají vždy lichou ponožku z páru.

Každý máme svého Kapeše > NP č.389 > Fejeton Každý máme své hovado. Teda, abych byl úplně přesný, ne samozřejmě úplně každý. Míním nešťastníky, kteří někdy napsali článek do novin, promluvili do jakéhosi mikrofonu, vydali knížku, nebo se zkrátka nějak projevili.

Vánoce: Návod k použití a přežití > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.

Protekční teploušek, ksichtič a romantická karatistka > NP č.387 > Fejeton Můj život byl v posledních letech dost poklidný, ba snad i nudný. A tak jsem si pořídil televizi. Ta mi okamžitě rozproudila krev v žilách.

Stopy krve > NP č.386 > Fejeton Lidstvo během své dlouhé historie vyvrhlo několik hrůzných textů. Namátkou jmenujme Kladivo na čarodějnice, Satanovu bibli, Mein Kampf, Věčnou Ambru či Broučky.

Irena bojující, souložící > NP č.385 > Fejeton Měl jsem původně pro tento fejeton připraveno závažné a smutné téma.

Chléb a hry > NP č.384 > Fejeton Ženy nenávidí muže, to je všeobecně známá věc. Protože je nenávidí, tak s nimi většinou žijí, neboť takové ženy prostě jsou. Ani to není žádný nový poznatek. Co ale není zcela precizně probádáno, jsou jemné strategie, kterými ženy muže ničí.

Slyšel jsem dobře??? > NP č.383 > Fejeton Žijeme ve zvláštním světě. Přesvědčil jsem se o tom celkem nedávno. Ale mám-li vše souvisle vyložit, musím tentokrát začít od Adama.

Ten nejhlubší pocit > NP č.381 > Fejeton Albert Einstein prý kdysi řekl: „Nejkrásnější a nejhlubší pocit, jaký může člověk zažít, je tajemno. To je základním principem náboženství, stejně tak jako veškerého seriózního úsilí v umění a ve vědě.“ Naprosto souhlasím.

Roztočit a zastrčit! > NP č.380 > Fejeton Nedávno jsem vám naladil jakési rádio na velmi, ale velmi krátkých vlnách a slyšel jsem tam asi osmdesátkrát předěl, v němž se pravilo zhruba toto: „Hrajem vám super a bez keců!“

Růžová svoboda > NP č.379 > Fejeton Tak do Prahy zase přivezli to umělecké veledílo, ten růžovej tank, symbol to svobody. Vždycky jsem byl jeho fanouškem, ba jsem fanouškem samotného principu. Želbohu, ten princip je nemístně potlačován.

Čert vem červen > NP č.378 > Fejeton Můj psychoanalytik dobře ví, že bolestné vzpomínky se u mne vynořují v naprosto pravidelném měsíčním cyklu, podle nějž by mohl Mánes vymalovat můj soukromý orloj.

Z čeho bič neupleteš > NP č.377 > Fejeton My, lidi ze šoubyznysu, máme zdánlivě velmi svobodný život. Ale i na nás přijdou těžké chvilky. Pravda, nemusíme chodit na čtvrtletní pohovory s usmrkancem, co má jakýsi kurz přes internet, a posuzuje, zda jsme v práci motivovaní a loajální, ale čas od času nás potká nemenší hrůza – schůzka s vlastním píár manažerem.

Z dějin bojů za rozum > NP č.376 > Fejeton Možná vás to překvapí, ale jako malý chlapec jsem nebyl v kolektivu oblíben. A to přesto, že jsem se řídil všemi pokyny, které jsem vyčetl z románů a komiksů Jaroslava Foglara.

Blondýna a péro > NP č.375 > Fejeton Život recenzenta není jednoduchý. Může mít rád undergroundové experimenty, může se snažit udělat jim občas reklamu v mainstreamovém médiu, ale tlak velkých nahrávacích společností a vydavatelských molochů je nemilosrdný: čas od času musí zrecenzovat i nějaký ten dobový šlágr. Dnes došlo i na mne. Přistály na mém redakčním stole dva takové kousky.

Impotence, idiocie a indicie > NP č.374 > Fejeton Tak jsem vám nedávno potkal spolužačku z vysoké školy. A ona mi povídá, že ty moje fejetony jsou hezké, ale „genderově hrozné“. To mnou otřáslo. A zařekl jsem se, že do příštího fejetonu vrazím ten genderově nejvyváženější fór, co znám, i kdyby se tam nehodil.

A je to? Není. > NP č.373 > Fejeton Mnozí jste již jistě pochopili, že patřím k velkým bojovníkům proti iracionalitě. Jako takový nemohu již dále mlčet o jednom z nejohavnějších tmářských rituálů orgiastického typu, jemuž se pravidelně mnozí mezi námi oddávají. Míním tím uklízení.

Smrt překvapení > NP č.372 > Fejeton Svět už není, co býval. Je v něm děsná nuda. Se slzami v očích vzpomínám na dny svého dětství, kdy na každém kroku na vás číhalo nějaké to dobrodružství, překvapení a nový objev.

S penězma do hospody nelez > NP č.371 > Fejeton Možná už jste někdy přemýšleli nad tím, jakáže opravdová neslušnost by se dala provést. Možná jste si mysleli, že takovým neodpustitelným faux pas by bylo třeba odplivnout si na zem v opeře. Na červený koberec. Po požití zeleného lékořicového pendreku. Snad jste věřili, že hrubým porušením společenských norem by bylo, kdyby vám při pohřebním obřadu zazvonil mobilní telefon, nejlépe s vyzváněcí melodií Final Countdown od Europe, případně s rozjuchanou znělkou pořadu Možná přijde i kouzelník Tak už jdeme do finále.

On-line osud, s. r. o. > NP č.370 > Fejeton Má matka mi dala velký dar. Kdysi si přesně zapamatovala čas mého narození. Nevím, co ji přimělo v nemocnici na Bulovce právě v této osudové chvíli pohlédnout na hodiny, zřejmě uvažovala, zda stihne ještě zhlédnout nový díl Nemocnice na kraji města, nicméně díky tomuto jejímu zvláštnímu zájmu v životě nemusím bloudit. Mohu si nechat zpracovat nativní horoskop a dnes již dokonce zdarma a on-line.

Mrazivou mlhou > NP č.369 > Fejeton Kdysi dávno mi chodili od čtenářů různorodé reakce a názory. Třeba: „doplň si vzdělání, ty prázdná makovice“ nebo „krásné fejetony, neposlal byste nějaké peníze mně a mé nemocné dcerce?“

Třídní boj: encyklopedické heslo z roku 2011 > NP č.368 > Fejeton Počátky třídního boje nacházíme v 19. a 20. století, tehdy však šlo pouze o jemné, zárodečné varianty (tzv. prvobytně pospolný třídní boj). Zásadním způsobem třídní boj propukl teprve ve století jednadvacátém, když se třídní antagonismy prudce vyostřily a v důsledku rozvoje technologického a kulturního také definitivně vykrystalizovaly proti sobě stojící třídy.

My si na vás posvítíme > NP č.367 > Fejeton Před časem jsme v Novém Prostoru představili klenoty české populární kultury. Želbohu, číslo bylo poněkud nevhodně oslavné a mnozí čtenáři správně poukázali na zamlčené negativní aspekty popkultury. A musím přiznat – existují.

Divočina se sousedkou > NP č.366 > Fejeton Musím se přiznat k jedné zvláštní věci: šmíruji své sousedy. Tedy, abych byl přesný, šmíruji hlavně sousedku. Bydlí pode mnou, je jí asi pětatřicet a je značně vyvinutá. Dělám to jen proto, že jsem řádný občan, který se snaží vždy plnit předepsané i nepsané normy.

Prezident, viagra a evoluce > NP č.365 > Fejeton O jednom americkém prezidentovi se vypráví historka, která je tak dobrá, že se sice určitě nestala, ale právě proto přežije věky, na rozdíl od suchých pravd.

Smolaři a klikaři > NP č.364 > Fejeton Největší smolaři na světě jsou detektivové. Ovšem klikaři taky. Vážně. Mám o tom nezvratné důkazy.

O tom pěnivém moku > NP č.363 > Fejeton My, starší páni, máme své koníčky. K nejzábavnějším patří takzvané „předběžné ohledávání mrtvoly“, tedy všeliké ohmatávání se, jehož smyslem je nalézt nějakou tu chorobu.

Zahoďte Prousty! > NP č.362 > Fejeton Byly doby, kdy jsem si hrával na vzdělance. Ale to už je pryč. Jediný okamžik rozhodl o tom, že jsem definitivně v očích svých poklesl na úroveň kulturního barbara, imbecila a nedouka. Tou zlou chvílí se pro mne stal pohled na seznam laureátů Nobelovy ceny za literaturu.

Národní popkulturní památky? > NP č.361 > Téma čísla V České republice existuje institut kulturní památky a národní kulturní památky. Určité artefakty minulosti - od kostelů až po rychlík Strela - jsou chráněny zákonem. Není po zhruba sto letech existence toho, co lze nazvat popkultura, načase chránit i nějaké ty památky popkulturní?

Skeptici a těšitelé > NP č.361 > Téma čísla Je popkultura dobrá nebo špatná? Manipuluje námi nebo nás obohacuje? Tyto otázky trápí teoretiky již minimálně sto let.

Škopková, Krteček a spol. > NP č.361 > Téma čísla Kalnými vodami novinařiny proplouvám již přes deset let. Zase tolik dobrodružství, jak si někdo myslí, tato profese nenabízí. Ale jednu výhodu má: Potkáte spoustu lidí. Někteří jsou známí, někteří dokonce zajímaví. A někteří psali dějiny české populární kultury.

Interaktivní vyhoření > NP č.360 > Fejeton Moderátorka: Vítám docenta doktora kandidáta věd, s nímž si dnes v našem interaktivním pořadu budeme povídat o takzvaném syndromu vyhoření. Pane docente, vysvětlete naším posluchačům, co vlastně takový syndrom vyhoření je.

Ruce pryč od pumpiček > NP č.359 > Fejeton Tento časopis existuje na podporu bezdomovců. Je v tomto ohledu dosti nevyvážený, neboť podporu bychom potřebovali spíše my, kdo dosud bezdomovci nejsme. My jsme totiž politováníhodní nevolníci. Koho? Krávovin, které zaplavily naše byty a my nemáme sílu je vypudit.

Speciál > NP č.358 > Fejeton Už je to tady. Právě čtete můj jubilejní padesátý fejeton na stránkách Nového Prostoru. Moderátor Jan Kraus si ve stém díle své talk-show pozval do studia svou matku a jiné příbuzenstvo, ve dvoustém pak všechny své děti, včetně těch, jež se přihlásily poměrně nedávno. To mne inspirovalo.

Sado-maso v obchoďáku > NP č.357 > Fejeton Muži jsou nešťastné bytosti. Pronásledované a štvané. Na každém rohu na ně číhá záludná past, kterou na ně kdosi nastražil. Jednou z nejsprostějších, nejohavnějších a nejnebezpečnějších jsou zkušební kabinky.

Slunce, seno a antidepresiva > NP č.356 > Fejeton Možná vás to překvapí, ale na tomto místě měl být původně zcela jiný fejeton. S názvem „Jak si Trautenberg založil stranu a málem vyhrál volby“. Byl však redakcí odmítnut jako neaktuální a málo laskavý, načež jsem byl upozorněn, že by tento fejeton měl být „vyletněný“, „prázdninový“, „dovolenkový“, „sluníčkový“ a „optimistický“. Tak začala největší akce v dějinách fejetonování.

Jak jsme hledali superfejetonistu > NP č.355 > Fejeton Jedna věc nás v naší redakci trápí. Jak málo je v této zemi výborných fejetonistů. Vlastně známe jen jednoho. Ale já tu nebudu věčně, že. A tak jsme se jednoho dne rozhodli uspořádat megakonkurz, jehož úkolem bylo najít novou fejetonistickou hvězdu.

Uvolnění > NP č.354 > Fejeton Milí obyčejní lidé, tak jsem se vám dočetl, že existují celebrity, jimž se platí za to, že přijdou na večírek. Prý je to pro jeho pořadatele velká reklama, když se k němu přijde najíst a napít ten pan Uhrančivý, co před deseti lety hrál v jedné pohádce, a slečna Modrooká, co snad kdysi taky v něčem hrála, ale hlavně je velmi odvážná, protože nafotila sérii „odvážných fotografií“ (patrně při závalu v čínském dole).

Štvanice > NP č.353 > Fejeton Milí strávníci, jel jsem onehdy metrem a přistoupila dívka s batohem na zádech, který si nesundala, naopak jeho prostřednictvím málem sundala mne. Jako správný nevrlý dědek-aktivista, jímž jsem od svých dvaceti let, pronesl jsem dostatečně hlasitě poznámku, že slušní lidé poté, co vstoupí do vozu MHD, sundají svou batožinu, aby neohrožovali spolucestující. Dívka však odvětila dotazem, proč raději nesundám svůj batoh já, což mne opravdu dopálilo, neboť narážky na svou nadváhu nesnesu.

Protokoly dubajských mudrců > NP č.352 > Fejeton Lide, řeknu ti, že jsem dlouho nevěřil na konspirační teorie. Připadalo mi nepravděpodobné, že by nám Korporace přidávaly fluor do vody, abychom více podléhali reklamám, nevěřil jsem, že v hangáru č. 18 na základně Area 51 je létající talíř zřícený u Roswellu roku 1948, a zednářské lóže jsem považoval za zhruba stejně vlivné jako zednická učiliště. Ale už jsem prohlédl. Dnes už mám docela jasnou představu, jak je řízený náš svět.

Zlatej Babica > NP č.351 > Fejeton Není pochyb, že na světě existují nebezpečné knihy. Želbohu, nikdo nás před nimi nevaruje podobně jako ministr zdravotnictví před krabičkami cigaret. Je už načase, aby se i ministr kultury probudil z dřímoty a polepil varováními nejnebezpečnější z publikací.

Doučovací kurz živočichopisu > NP č.350 > Fejeton Milí žáci, v dnešní době zostřeného boje o zaměstnání je třeba se neustále vzdělávat. Nový Prostor vám podává pomocnou ruku a zvláště na této stránce, jak jste jistě již zaznamenali, si můžete pravidelně doplnit kvalifikaci způsobem, jaký jinde nenajdete. Naše postgraduální vzdělávací kurzy jsou natolik výjimečné, že dle mnohých nelze poznatky z nich v běžné realitě vůbec uplatnit. Natolik jsou luxusní a specializované.

Právníci nejsou na draka > NP č.349 > Fejeton Tak jsem se nedávno dočetl, že Zdeněk Svěrák vysoudil na firmě Bauhaus 200 000 korun za to, že tato použila slogan „upeč...třeba zeď...“ v reklamě na míchačku. A to proto, že Zdeněk Svěrák kdysi napsal text: „upeč třeba chleba, postav třeba zeď“.

Anybody could be that guy > NP č.348 > Fejeton Dobrý den, dostali jste se na stránku generující vtipný fejeton přesně dle vašeho přání. Jsme šťastni, že jste náš časopis otevřeli a na fejetonovou stránku namířili svůj zrak. Náš časopis se snaží vytvářet pro vás ty nejlepší možné informační a publicistické služby již více jak 10 let.

Vy jste to ještě nečetli? > NP č.347 > Fejeton Vážení zákazníci, vítáme vás v našem knižním megastoru na akci Týden bestsellerů. Za zcela mimořádné akční ceny si můžete tento týden pořídit nejprodávanější knihy našich časů, aby byly ještě více nejprodávanější.

Éra expertů > NP č.346 > Fejeton Milí laici, jistě jste si již povšimli, že v naší zemi nastal čas expertů. Již totiž není možno, aby se odehrála nějaká událost, kterou by nezasadil do příslušného rámce příslušný expert a příslušně nebohému laikovi nevysvětlil, co se to vlastně stalo.

Asi zbožňuju trable > NP č.345 > Fejeton Dušičky, musím se přiznat, že jsem dost romantický typ. Jednak vizuálně – když pominu pleš, decentně vystouplé bříško a sotva znatelnou druhou bradu, jsem dost podobný Hugh Grantovi.

Co je špatného na zadku Víti Jandáka > NP č.344 > Fejeton Lidé bez rozdílu pohlaví, řeknu vám, já mám rád tyhlety nový vědy a nový trendy. Zrovna tuhle nedávno jsem se díval na ČT 24 a tam vám nějaká „queer specialistka“ z „Katedry genderových studií“ na „Fakultě humanitních věd“ (přísahám, tohle všechno opravdu existuje!) rozprávěla o útlaku.

O Američanech, agentech a jiných záhadách > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.

Na vážnější notu > NP č.342 > Fejeton Vážení a milí, tak je to tady. Prosincové číslo, ergo číslo pomalu ale jistě vánoční. A s ním na mne dopadl i nemilosrdný ortel redakce: dodat „lehce vánoční fejeton“.

Vyváženost musí bejt vy kluci pitomí! > NP č.341 > Fejeton Milí švejkologové, jistě jste pochopili, kterýže citát ze slavného románu jsem to parafrázoval v titulku tohoto fejetonu a jistě jste si to užili. Vy, kteří neznáte Švejka nazpaměť a jste zmateni, jste vše zajisté pochopili z kontextu. Ale možná zatím nechápete, proč mluvím tentokrát zrovna o vyváženosti.

Reklama - zpravodajství zítřka > NP č.340 > Fejeton Milí čtenáři, možná jste si již povšimli, že reklamní trh se před časem obohatil o takovou novinku. Když zpravodajský internetový server vydá nějaký článek, dejme tomu o výpočetní technice, speciální program k tomu na základě shodnosti klíčových slov automaticky připojí tématickou reklamu – v tomto případě tedy výrobců počítačů či třeba antivirových programů.

Teroristé mezi námi > NP č.339 > Fejeton Milí spolutrpící, drahé tyranky, už jste si asi povšimli, že jsem specialistou na otázky mezilidských vztahů. Pravda, neznám tolik gynekologických vtipů jako Radim Uzel, nemívám tolik vyhraněných názorů na psychické rozpoložení celebrit jako MUDr. Cimický a nemám ani tak roztomilé jméno jako dr. Šmolka. Ale to mně nemůže zabránit, abych dnes nepromluvil o vážném společenském problému, jímž je týrání mužů.

Naše současná krize > NP č.338 > Fejeton Milí strávníci, žijeme ve složité době. Obyvatelé naší těžce zkoušené země čelí bezpočtu problémů. K těm nejnaléhavějším bezpochyby patří spropitné. Alespoň tedy mne tento problém sžírá, trýzní, ba zkrouší.

Jan Stern ví hodně o mužích a nebojí se zeptat! > NP č.337 > Fejeton Vážení čtenáři, musím vám říct, že minulé číslo Nového prostoru věnované tématu „muži“ vzbudilo veliký ohlas. Zejména mezi čtenářkami. Mnohé z nich byly tématem přímo rozrušeny, avšak zjevně nebyly uspokojeny. Popravdě, nedivím se. Marně jsem redakci přesvědčoval, aby číslo ozdobili velkoformátovým snímkem Van Dammova bicepsu, Šebrleho půlek, Beckhamových vypolstrovaných slipů, nebo aspoň Sternova mrštného pera.

ČESKÁ VOLBA: HUMLA NEBO CÍSAŘE? > NP č.336 > Fejeton Vážení, muži mají sex-appeal. Pokud vám tuto informaci dosud zapírali, tak vám ji s rozhodností sobě vlastní předkládám. Ten sex-appeal je někdy tak velký, že ženám vážně nezávidím, když si musejí mezi jeho jednotlivými generátory vybrat.

Mastná tyč, kozí brada a tur od Dunaje > NP č.335 > Fejeton Drazí sockaři, možná se domníváte, že fejetonista prestižního barevného magazínu, jakým je Nový Prostor, pohybuje se po městě již jen klimatizovaným vozem nějaké pokud možno nekrachující značky, a to ponejvíce po výpadovce na Jevany. Asi vás to překvapí, ale není tomu tak.

Stíny horkého léta > NP č.334 > Fejeton Drazí revolucionáři, možná už i vás zavalil příval vděčného dojetí. Ano, letos slavíme to veliké výročí. A nemám teď na mysli skutečnost, že je tomu právě rok, co jsem nastoupil na fejetonovou stránku Nového Prostoru. Míním tím zajisté dvacet let od chvíle, kdy se zrodil náš svobodný dnešek.

Tajíme, oč půjde > NP č.333 > Fejeton Dámy a pánové, nebudu před vámi tajit, že jsem konzervativec. Tudíž jsem přesvědčen o tom, že některé věci by se neměly měnit. Proč bourat za každou cenu tradice?

Hoši, děkujem! > NP č.332 > Fejeton Občané, miluji české politiky. Už dlouho a všechny. Svěřuji se s tímto zatížením s veškerým rizikem. Povšiml jsem si totiž, že lidé v této zemi jsou k těm skvostným mužům a ženám nějak negativně naladěni, každý jejich dobře myšlený krok překroutí, každou dobrou zprávu ve svém škarohlídství ihned přetaví ve skandál.

Nesplněná očekávání > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal.

Omluva spanilomyslným > NP č.330 > Fejeton Milé čtenářky, ano, obracím se dnes kajícně na ženskou část našeho čtenářstva a vůbec si netroufám označit ji za něžnou nebo „tu krásnější“. Důvod je jasný. Již nějaký čas bylo mi z lecjakých kruhů opatrně naznačováno, že mé fejetony nejsou právě „genderově vyvážené“.

Lekce seznamování pro nepříliš pokročilé > NP č.329 > Fejeton Ahoj kamarádi, Život každého z nás ovlivní nějaký klasik. V mém případě tím klasikem byl dr. Radim Uzel. Kdysi jsem si v jeho článku přečetl, že muži už to mají dobré, že už dávno pominula éra balení žen, že pánové již nejsou těmi aktivními při seznamování a že v našich časech si ženy samy vyberou a klofnou, co potřebují.

Věčný Čech > NP č.328 > Fejeton Milí východoevropané, možná si vzpomenete, že nedávno navštívil Prahu sám nejvyšší, tedy americký prezident. Asi si řeknete: „Ježiš, co to sem tahá? Vždyť už je to hezky dávno, to jde teda s křížkem po funuse.“ Ale pomalu s tím unuděným vzdycháním, které slyším až sem. Považte, jak by asi dopadli autoři bible, kdyby jejich spoluobčané na zprávy o návštěvě nejvyššího reagovali takovýmhle kňouráním, že „už je to dávno“. Považte, jak by asi dopadl sám Ježíš, kdyby po zmrtvýchvstání pořád někdo remcal a trousil cosi o „křížku po funuse“. Takhle to nejde.

Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky.

Přehled článků autora: Jan Stern

Jan Stern

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.