Jenže Čapek tu povídku dopsal. Jednoho dne do té cely podle páně Čapka zavřeli prapodivnou bytost. Říká se jí obvykle Čech. A bylo po zázracích. Poprvé v magických dějinách Komnaty napravení k obrácení na pravou cestu nedošlo. Čech zázraku odolal. A nejen to! Čech zázračný efekt cely definitivně zrušil. Od pobytu zarputile zapírajícího středoevropského bezvěrce už se v ní nikdo nikdy nenapravil a nevydal duchovní cestou. Pouhý pobyt bytosti zvané Čech místnost zcela dezinfikoval a zbavil andělů, cherubínů, Panny Marie, teofanie a tak vůbec. Čímž se Karel Čapek nestal zakladatelem fantasy literatury a Jakub Deml si ho nezamiloval.
Avšak mnohem podstatnější než Čapkovo odmítnutí být Tolkienem je jeho výkon vědecký. Neboť tato povídka přeci byla v zásadě úkonem, který bych nazval literární antropologií. Čapek jí popsal, co je to vlastně Čech, lépe než všechny etnografické časopisy světa. Etnografové umějí zmapovat mrskuty a šmigrusy a podobné muzeální záležitosti, o nichž nebozí novinářští elévové musejí každý rok psát do nedělních příloh, avšak podstata jim protéká mezi prsty. A to je právě objev, že kam strčíte Čecha, tam končí zázraky. Anděl a Čech, to je něco jako Komár a Biolit. Čech, to je vynález přírody proti nadýmání duše. Vrcholný meliorační nástroj k vysušování posvátna.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.