NP č.496 > FejetonMudroJan Stern

Dnes vás musím varovat hned na začátku. Dnes budu mudrovat o životě. Tak vám to na mě přišlo.

Mudrování o životě je specifická disciplína. Mudrování není analyzování, protože analýza je moc nebezpečná věcička, o kterou se lze popíchat. Mudrování není ani říkání něčeho moudrého, protože moudré věci nudí. Mudrování je takové to plkání, které vypadá, jako by bylo rozumné nebo moudré proto, aby rozumné a moudré být nemuselo. Takový ten kus brambory zabalený v lesklém celofánu. Takový ten třikrát přelitý lógr myšlenky, který se pak objeví jako životní motto hollywoodské hvězdy na serveru Citáty slavných a méně slavní herci na periferii světa to používají v talk-show se slovy „jak říkával pan Werich". To je vám moc těžká disciplína, tohleto mudro.


Tak třeba nedávno k mým uším doplulo: „život je jako golf". Jak jsem to uslyšel, hned jsem věděl, že dorazilo mudro. A vskutku. Život je jako golf prý proto, že se nejdříve vyvíjíte velkými skoky, neboli mlátíte do toho železem číslo 6, abyste co nejrychleji byl na greenu, a když už tam jste, když už jste v životním finále, musíte vyměnit hůl a změnit strategii – chcete-li trefit jamku a v životě zvítězit, musíte nakonec postupovat po malých krůčcích a opatrně zpřesňovat
a zjemňovat své údery. Tak mi to aspoň říkal jeden manažer v kavárně jednoho obchodního centra. Potíž je, že já nepochopil, že se právě odehrálo mudrování, tedy akt posvátný, a poopravil jsem tu golfovou teorii tak, že život je sice o tom, že nejdřív míříte k cíli velkými skoky, ale když už se dopracujete na green, zjistíte, že nějaký blbec zapomněl vykopat tu jamku, takže víte, že jste někde blízko pravdě a cíli, ale nic vám to není platné, jen máte chuť o někoho tu hůl na jemné údery přerazit. Jenže není o koho - jste tam sám a víte, že vás čeká ještě dlouhá cesta zpátky do klubovny a že možná začne i pršet.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Údery otevřenou dlaní / Jan Stern > NP č.460 > Fejeton Existují teorie pravící, že východní bojová umění vznikla tak, že Číňané zkopírovali chvaty vojáků armády Alexandra Velikého při jeho východním tažení. Jenže zatímco Sašovi hošani v boji muže proti muži protivníka prostě flákli nebo kopli, východní lid přiváděl drobnými úpravami dalších a dalších kopií původního originálu bojové chvaty k dokonalosti a takto vzniklo karate, kung-fu, judo a já nevím, jak se ještě všechno to vznešené bitkaření jmenuje. Východní lidy jsou zkrátka v kopírování mistři. číst dále Budoucnost mnoha iluzí / Jan Stern > NP č.514 > Fejeton Absolvovat na některé z vysokých škol – a že jich máme – základ sociálních věd není nic náročného. Všichni ti Maxové Weberové vám celkem snadno zajistí zápočet a vyšumí po chvilce z hlavy. číst dále Šmejdi rumburacký / Jan Stern > NP č.466 > Fejeton Měl jsem babičku. Nebyla nijak výjimečná. Vařila kompoty, drbala a byla sprostá jak dlaždič po třetím rumu. Ale jedna věc na ní byla hodna pozorování: Mluvila na televizi. Tedy, rozumějte, nemluvila na ni, když byla vypnutá, na tyhle nóbl psychické poruchy jsme u nás neměli. Babička mluvila na bednu zapnutou, na postavy na obrazovce. Jako kdyby ji mohly slyšet. Kolikrát jsem se snažil zaostalou generaci upozornit, že to jaksi nemá smysl, ale babička pokaždé nesouhlasila jak po třetím rumu.   číst dále Češi? OK. / Jan Stern > NP č.494 > Fejeton Víte, co je nejčeštější z českých příběhů? Praotec líný vylézt na pořádný kopec? Ale kdeže. Přemysl zanechávající poctivé práce s pluhem ve prospěch politiky? Ne, ne. Babička na Starým Bělidle, co by pro pírko přes plot skočila a paní kněžně (co asi odložila Barunku) se až po pás poklonila? Samá voda. České to všechno snad je, ale nejčeštější nikoli. Ani zdaleka. číst dále