NP č.496 > FejetonMudroJan Stern

Dnes vás musím varovat hned na začátku. Dnes budu mudrovat o životě. Tak vám to na mě přišlo.

Mudrování o životě je specifická disciplína. Mudrování není analyzování, protože analýza je moc nebezpečná věcička, o kterou se lze popíchat. Mudrování není ani říkání něčeho moudrého, protože moudré věci nudí. Mudrování je takové to plkání, které vypadá, jako by bylo rozumné nebo moudré proto, aby rozumné a moudré být nemuselo. Takový ten kus brambory zabalený v lesklém celofánu. Takový ten třikrát přelitý lógr myšlenky, který se pak objeví jako životní motto hollywoodské hvězdy na serveru Citáty slavných a méně slavní herci na periferii světa to používají v talk-show se slovy „jak říkával pan Werich". To je vám moc těžká disciplína, tohleto mudro.


Tak třeba nedávno k mým uším doplulo: „život je jako golf". Jak jsem to uslyšel, hned jsem věděl, že dorazilo mudro. A vskutku. Život je jako golf prý proto, že se nejdříve vyvíjíte velkými skoky, neboli mlátíte do toho železem číslo 6, abyste co nejrychleji byl na greenu, a když už tam jste, když už jste v životním finále, musíte vyměnit hůl a změnit strategii – chcete-li trefit jamku a v životě zvítězit, musíte nakonec postupovat po malých krůčcích a opatrně zpřesňovat
a zjemňovat své údery. Tak mi to aspoň říkal jeden manažer v kavárně jednoho obchodního centra. Potíž je, že já nepochopil, že se právě odehrálo mudrování, tedy akt posvátný, a poopravil jsem tu golfovou teorii tak, že život je sice o tom, že nejdřív míříte k cíli velkými skoky, ale když už se dopracujete na green, zjistíte, že nějaký blbec zapomněl vykopat tu jamku, takže víte, že jste někde blízko pravdě a cíli, ale nic vám to není platné, jen máte chuť o někoho tu hůl na jemné údery přerazit. Jenže není o koho - jste tam sám a víte, že vás čeká ještě dlouhá cesta zpátky do klubovny a že možná začne i pršet.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Zažít město jinak / Jakub Yellen > NP č.496 > Novinky z ulice Auto*Mat, hnutí za lepší život v Praze, plánuje ve spolupráci s Architekty bez hranic pro tento rok nový projekt, zaměřený na dlouhodobé zásahy do veřejného prostoru Prahy. Cílem projektu s názvem Městomil, je podpořit místní, aby oživovali a proměňovali místa, kde žijí, k lepšímu. číst dále Slaní hrdinové / Jan Vorlíček > NP č.496 > Startér Více než čtyřem stovkám českých teenagerů a dospělým, kteří trpí cystickou fibrózou (CF), začne pomáhat nová aplikace CF Hero. Bude jim organizovat čas a  virtuální mentoři je přes smartphone budou hecovat, chválit, ale i hlídat, aby nezačali léčbu flinkat. Výsledek se dostaví ve zlepšení zdravotního stavu a zkvalitnění života pacientů. číst dále Kniha, která propojila svět / Jakub Yellen > NP č.496 > Kultura René Nekuda je úspěšný lektor tvůrčího psaní, cestovatel a bloger. Až do svých devatenácti let nic z toho dělat nechtěl. Před dvanácti lety se přihlásil do „první tištěné reality show“ Hledá se dobrovolník do Keni, kterou spolupořádal Nový Prostor, a všechno v jeho životě se obrátilo vzhůru nohama. Loni v říjnu vydal unikátní sbírku povídek HAKUNA MATATA – projekt malých gest, jak mu říká – čímž události, které v roce 2005 vtrhly do jeho života jako velká voda, definitivně dokroužil. číst dále Mé jméno je Nikdo / Ivan Adamovič > NP č.496 > Povídka Ten den bylo pondělí a myšlenky na následujících pět dní byly stejně černý jako moje vystydlý kafe na stole. Nikdy nevíš, co ti vnitřnosti města vyvrhnou do kanclu. Ale smrdí to vždycky. Tohle mi táhlo hlavou, když mi ten chlápek zaklepal na dveře. číst dále

Nejčtenější články autora

Údery otevřenou dlaní / Jan Stern > NP č.460 > Fejeton Existují teorie pravící, že východní bojová umění vznikla tak, že Číňané zkopírovali chvaty vojáků armády Alexandra Velikého při jeho východním tažení. Jenže zatímco Sašovi hošani v boji muže proti muži protivníka prostě flákli nebo kopli, východní lid přiváděl drobnými úpravami dalších a dalších kopií původního originálu bojové chvaty k dokonalosti a takto vzniklo karate, kung-fu, judo a já nevím, jak se ještě všechno to vznešené bitkaření jmenuje. Východní lidy jsou zkrátka v kopírování mistři. číst dále Košatéři, končíme! / Jan Stern > NP č.462 > Fejeton Existuje takový hezký obrat: nemoc z povolání. Vymysleli ho kvůli učitelkám, ale ono z každého povolání člověk dříve či později onemocní. číst dále Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále Nebýti cvrčkem / Jan Stern > NP č.464 > Fejeton O tyto své fejetony vedu pravidelně spor. Mám přítele, básníka, který mne za ně haní. Prý jde o suterén literatury. číst dále