NP č.352 > FejetonProtokoly dubajských mudrcůJan Stern

Lide, řeknu ti, že jsem dlouho nevěřil na konspirační teorie. Připadalo mi nepravděpodobné, že by nám Korporace přidávaly fluor do vody, abychom více podléhali reklamám, nevěřil jsem, že v hangáru č. 18 na základně Area 51 je létající talíř zřícený u Roswellu roku 1948, a zednářské lóže jsem považoval za zhruba stejně vlivné jako zednická učiliště. Ale už jsem prohlédl. Dnes už mám docela jasnou představu, jak je řízený náš svět.

 

Je pozdní odpoledne a v Klubu Iluminátů ve 125. patře hotelu v Dubaji panuje nuda k uzoufání. Elvis právě dohrál svůj song a byl uložen zpátky do lednice. Vládce světa však Jailhouse Rock nerozehřál. Pan Montgomery Burns lakonicky poznamená: „Pošlem ho radši tomu Jirkovi a necháme si seštelovat Jacksona“. „Posledně při moonwalku poškrábal ebenovou podlahu,“ upozorňuje Ronald Reagan a vyřízne nová játra pro dvanáctou transplantaci z dalšího súdánského dobrovolníka.

„Lepší poškrábanej eben než tenhle tučňák v krasobruslařskym trikotu,“ ukáže znechuceně na lednici pan Burns a lokne si elixíru života namíchaného barmanem Cagliostrem.

„Ale už bychom měli vážně něco vymyslet. Sakra chlapi, vzbuďte se, chce to nějakej joke, nějakou recesi, nebo se vážně unudíme k smrti,“ vyřknou jednohlasně siamská dvojčata Lockheed-Martin.

Kája Schwarzenberg přitaká: „To je fakt, chtělo by to ten plebs dole zase nějak rozhejbat.“

„Pamatujete, jak jsme si vymysleli tu nemoc šílenejch krav? Skočili na to úplně všichni! To byla prča,“ rozlechtá se sir Alex Ferguson.

„Jo, jo, já si nad ty kravský ohně lítal nahřát svoje platinovo-titanový klouby,“ zavzpomíná nostalgicky jakýsi šejk a pohladí pravý kámen z Kaaby, který mu loni přivezli po bleskové noční výměně za duplikát, a na němž šejk právě dostává chodidlovou masáž od dvanáctileté asijské teenagerky.

„Nebo ta ptačí chřipka, to byl taky slušný fórek. A můj!“ pochlubí se pan McDonald, skloněn nad svým bio-vegan salátem.

„A co teprve naše chřipka prasečí!“ zaskanduje kolektivně ústřední výbor Komunistické strany Číny.

„Opakovaný vtip není vtipem,“ zavrčí pan McDonald.

„Ale je,“ odpoví mu sborově ústřední výbor a zanotuje oblíbený hymnus: „Zkopírujeme, doženeme, předeženeme!“

„Furt nějaký blbý nákazy. To neumíte vymyslet nic jinýho?“ zaštká Montgomery Burns.

„No počkat a co moje globální oteplování?“ vypne prsa ješitný Václav K. „Opravdu, ale opravdu protestuju proti tomu, jak se moje globální oteplování opomíjí. Já autoritativně trvám na to, že je to vtip století. A musím připomenout, že jsem ho vymyslel už roku 1987 v závodní jídelně Prognosťáku, poté, co mě Ransdorf v horečce vyzval k tanci.“

„Globální oteplování nikoho nezajímá,“ zabrzdí pan Gates prudce svůj golfový vozík, v němž míří na hřiště ve 126. patře, a vyskočí jak papírový čertík. „To už jste vážně všichni zapomněli na mojí Y2K hysterii? To ste už zapomněli, jak na silvestra 1999 lidi čekali konec světa, protože vážně uvěřili, že kleknou počítače, až naběhne datum 00? Tomu já říkám frk století!“

Václav K. začne prudce máchat rukama: „To se nepočítá! Na tom si byl bezprostředně ekonomicky zainteresovanej. To podle iluminátských pravidel do Ligy fórů nepatří, to je obyčejnej marketing!“

Většina osazenstva, vidouce, že Václav rozjel jeden ze svých zásadních sporů, naskáče do bazénu se šampaňským. Benedikt XVI. dokonce nacpe kaviár z vyhynulého lososa umurského do uší sobě i Macaulay Culkinovi, jehož chová na klíně.

„Já bych nápad měl,“ ozve se náhle od partičky diamantových šachů Usáma bin Ládin. „Co takhle sopka?“

Tak velké zklamání dubajské apartmá zvící 20 hektarů už dlouho nezažilo. „Kdo se dneska bojí sopek, prosimtě?“ štěkne pan Rothschild od tyglíku, v němž vaří zlato pro stát Izrael. „Třeba se nebojej. Ale mohli bychom jim namluvit, že sopečný prach může poškodit motory letadel. To by bylo tóčo!“ pohladí si svůj řídký plnovous Usáma a naklonovaný tygr šavlozubý se líně protáhne u jeho nohou.

„Sundej si támhle turínský plátno, namoč si ho do kbelíku chlazený krve Jana Pavla II. a dej si ho na hlavu! Na tohle přeci nemůže nikdo skočit. Sopek už vybuchlo stovky a všichni vědí, že žádný motory to nikdy nepoškodilo. Tak blbí zas nejsou,“ zavolá od své zakotvené jachty Čezko Aleš Řebíček.

Pan Burns chvíli váhá, ale pak řekne: „Voni časy se měněj. Zkusit to můžem. Ale když to nevyjde, strávíš Usíku tejden v jeskyni v Afghánistánu,“ zašklebí se magnát.

„Platí. Stejně jsem měl s klukama na léto naplánovanou bojovku,“ souhlasí revolucionář.

„Ale za jedno bych se přimlouval,“ zahuláká od bazénu nahý a ztopořený Silvio, „vymyslete pro tu sopku nějaký nesmyslný a nevyslovitelný jméno. Ať se ty moje dyliny mediální zapotěj!“

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Geniální nerovnost / Iveta Hajdáková, Michal Děd > NP č.352 > Ženská stránka „Člověk se géniem nerodí, člověk se géniem stává; a situace, v níž ženy byly a jsou, toto prakticky neumožňuje,“ napsala Simone de Beauvoir v knize Druhé pohlaví.   číst dále Pořádek v domě / Martina Křížková > NP č.352 > Reportáž V pražské Libuši sídlí největší vietnamská tržnice u nás - SAPA. Lidé, kteří v ní pracují, často bydlí v jejím okolí. Srovnat se s tím mají potíž tamní zastupitelé a vypadá to, že nejen oni.   číst dále Goodbye Řecko / Jaroslav Fiala > NP č.352 > Pošli to dál Řeckem jako by obcházela novodobá strašidla, ale sotva lze říci, že komunismu. Je fakt, že obraz této země dlouhodobě zatemňuje stín ekonomického kolapsu, tento výjev doplňují bouřící se občané s rudými vlajkami v ulicích a nejinak tomu bylo i na prvního máje, který se nesl ve znamení demonstrací. Tyto akce však měly rovněž svou bezprostřední příčinu. Země eurozóny a Mezinárodní měnový fond totiž 2. května schválily záchranný balíček v hodnotě 120 miliard eur, ale bylo jasné, že pomoc za tuto horentní sumu nepřijde zadarmo.   číst dále Požár v Severním Irsku / Dušan Radovanovič > NP č.352 > Dějiny přítomnosti Konflikt mezi irskými katolíky a anglickými protestanty v Severním Irsku plnil desítky let titulní stránky novin a stal se symbolem boje proti útlaku i etnické nevraživosti. Podařilo se s násilím skoncovat jednou provždy?   číst dále

Nejčtenější články autora

Per aspera ad astra / Jan Stern > NP č.490 > Fejeton Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí děvčat vedení takzvaného památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou knížečku s prázdnými listy, kterou vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto plaval. V Rozumu do kapsy o tom nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské stezce nenavedli mne na správnou stezku. A tak jsem to bral tak nějak od srdce – základ všech katastrof světa.   číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále S mloky? / Jan Stern > NP č.471 > Fejeton Doufám, že jste ocenili, že jsem dosud netěžil humor ze psů. Teda ne, že by se o psech nedalo psát, každý humorista jednou skončí u Alíkem rozkousaných bačkor. číst dále Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů