NP č.352 > FejetonProtokoly dubajských mudrcůJan Stern

Lide, řeknu ti, že jsem dlouho nevěřil na konspirační teorie. Připadalo mi nepravděpodobné, že by nám Korporace přidávaly fluor do vody, abychom více podléhali reklamám, nevěřil jsem, že v hangáru č. 18 na základně Area 51 je létající talíř zřícený u Roswellu roku 1948, a zednářské lóže jsem považoval za zhruba stejně vlivné jako zednická učiliště. Ale už jsem prohlédl. Dnes už mám docela jasnou představu, jak je řízený náš svět.

 

Je pozdní odpoledne a v Klubu Iluminátů ve 125. patře hotelu v Dubaji panuje nuda k uzoufání. Elvis právě dohrál svůj song a byl uložen zpátky do lednice. Vládce světa však Jailhouse Rock nerozehřál. Pan Montgomery Burns lakonicky poznamená: „Pošlem ho radši tomu Jirkovi a necháme si seštelovat Jacksona“. „Posledně při moonwalku poškrábal ebenovou podlahu,“ upozorňuje Ronald Reagan a vyřízne nová játra pro dvanáctou transplantaci z dalšího súdánského dobrovolníka.

„Lepší poškrábanej eben než tenhle tučňák v krasobruslařskym trikotu,“ ukáže znechuceně na lednici pan Burns a lokne si elixíru života namíchaného barmanem Cagliostrem.

„Ale už bychom měli vážně něco vymyslet. Sakra chlapi, vzbuďte se, chce to nějakej joke, nějakou recesi, nebo se vážně unudíme k smrti,“ vyřknou jednohlasně siamská dvojčata Lockheed-Martin.

Kája Schwarzenberg přitaká: „To je fakt, chtělo by to ten plebs dole zase nějak rozhejbat.“

„Pamatujete, jak jsme si vymysleli tu nemoc šílenejch krav? Skočili na to úplně všichni! To byla prča,“ rozlechtá se sir Alex Ferguson.

„Jo, jo, já si nad ty kravský ohně lítal nahřát svoje platinovo-titanový klouby,“ zavzpomíná nostalgicky jakýsi šejk a pohladí pravý kámen z Kaaby, který mu loni přivezli po bleskové noční výměně za duplikát, a na němž šejk právě dostává chodidlovou masáž od dvanáctileté asijské teenagerky.

„Nebo ta ptačí chřipka, to byl taky slušný fórek. A můj!“ pochlubí se pan McDonald, skloněn nad svým bio-vegan salátem.

„A co teprve naše chřipka prasečí!“ zaskanduje kolektivně ústřední výbor Komunistické strany Číny.

„Opakovaný vtip není vtipem,“ zavrčí pan McDonald.

„Ale je,“ odpoví mu sborově ústřední výbor a zanotuje oblíbený hymnus: „Zkopírujeme, doženeme, předeženeme!“

„Furt nějaký blbý nákazy. To neumíte vymyslet nic jinýho?“ zaštká Montgomery Burns.

„No počkat a co moje globální oteplování?“ vypne prsa ješitný Václav K. „Opravdu, ale opravdu protestuju proti tomu, jak se moje globální oteplování opomíjí. Já autoritativně trvám na to, že je to vtip století. A musím připomenout, že jsem ho vymyslel už roku 1987 v závodní jídelně Prognosťáku, poté, co mě Ransdorf v horečce vyzval k tanci.“

„Globální oteplování nikoho nezajímá,“ zabrzdí pan Gates prudce svůj golfový vozík, v němž míří na hřiště ve 126. patře, a vyskočí jak papírový čertík. „To už jste vážně všichni zapomněli na mojí Y2K hysterii? To ste už zapomněli, jak na silvestra 1999 lidi čekali konec světa, protože vážně uvěřili, že kleknou počítače, až naběhne datum 00? Tomu já říkám frk století!“

Václav K. začne prudce máchat rukama: „To se nepočítá! Na tom si byl bezprostředně ekonomicky zainteresovanej. To podle iluminátských pravidel do Ligy fórů nepatří, to je obyčejnej marketing!“

Většina osazenstva, vidouce, že Václav rozjel jeden ze svých zásadních sporů, naskáče do bazénu se šampaňským. Benedikt XVI. dokonce nacpe kaviár z vyhynulého lososa umurského do uší sobě i Macaulay Culkinovi, jehož chová na klíně.

„Já bych nápad měl,“ ozve se náhle od partičky diamantových šachů Usáma bin Ládin. „Co takhle sopka?“

Tak velké zklamání dubajské apartmá zvící 20 hektarů už dlouho nezažilo. „Kdo se dneska bojí sopek, prosimtě?“ štěkne pan Rothschild od tyglíku, v němž vaří zlato pro stát Izrael. „Třeba se nebojej. Ale mohli bychom jim namluvit, že sopečný prach může poškodit motory letadel. To by bylo tóčo!“ pohladí si svůj řídký plnovous Usáma a naklonovaný tygr šavlozubý se líně protáhne u jeho nohou.

„Sundej si támhle turínský plátno, namoč si ho do kbelíku chlazený krve Jana Pavla II. a dej si ho na hlavu! Na tohle přeci nemůže nikdo skočit. Sopek už vybuchlo stovky a všichni vědí, že žádný motory to nikdy nepoškodilo. Tak blbí zas nejsou,“ zavolá od své zakotvené jachty Čezko Aleš Řebíček.

Pan Burns chvíli váhá, ale pak řekne: „Voni časy se měněj. Zkusit to můžem. Ale když to nevyjde, strávíš Usíku tejden v jeskyni v Afghánistánu,“ zašklebí se magnát.

„Platí. Stejně jsem měl s klukama na léto naplánovanou bojovku,“ souhlasí revolucionář.

„Ale za jedno bych se přimlouval,“ zahuláká od bazénu nahý a ztopořený Silvio, „vymyslete pro tu sopku nějaký nesmyslný a nevyslovitelný jméno. Ať se ty moje dyliny mediální zapotěj!“

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Geneticky modifikovaná věda / Andrea Novotná > NP č.352 > Rozhovor Věda má moc, ale co vlastně víme o jejím fungování? Známe nanejvýš spor vládní Rady pro výzkum vývoj a inovace a Akademie věd o její financování. Socioložka Tereza Stöckelová je v aktuálních sporech o vědu aktivní, její proměny však sleduje dlouhodobě.   číst dále Posedlost počasím / Alexandr Budka > NP č.352 > Téma čísla Konstatování, že máme hezky, nebo postesk nad tím nečasem, jsou univerzální způsoby navázání hovoru. O počasí se totiž zajímá každý a každého se týká. Zájem o jeho předpověď u leckoho může nabírat podob až obsesívních, zejména zjara. Kdo by ale nechtěl vědět, "jak bude"?   číst dále Nicku, je jaro / Nick Cynik > NP č.352 > Téma čísla Nebudu nic zastírat, najali si mě. Netuším, co je to napadlo. Vždyť ta redakce Nového Prostoru, to budou spíš nějací mladí ideologové, ne? Aby volali mně, který jsem si psaním o čemkoli vysloužil spokojený střední věk v prosluněném vinohradském 3+1?   číst dále Požár v Severním Irsku / Dušan Radovanovič > NP č.352 > Dějiny přítomnosti Konflikt mezi irskými katolíky a anglickými protestanty v Severním Irsku plnil desítky let titulní stránky novin a stal se symbolem boje proti útlaku i etnické nevraživosti. Podařilo se s násilím skoncovat jednou provždy?   číst dále

Nejčtenější články autora

Psanci této země / Jan Stern > NP č.495 > Fejeton Když jsem byl malý chlapec, zaslechl jsem čas od času něco o vykořisťování. Protože jsem se však staral více o Třeskoprsky a samolepky Šmoulů, nezachytil jsem, co to přesně je a kdo koho vlastně v tom kapitalismu za kopcem vykořisťuje. Nakonec ovšem kapitalismus kopec přelezl, doplížil se až k Blaťáku a já dostal možnost si tu věc prostudovat takříkajíc zblízka. Dnes už mám zcela jasno. Důkazů jsem nashromáždil hafo: Vykořisťování existuje. Nelze vskutku nevidět, jak zaměstnanci vykořisťují své zaměstnavatele. číst dále Budoucnost mnoha iluzí / Jan Stern > NP č.514 > Fejeton Absolvovat na některé z vysokých škol – a že jich máme – základ sociálních věd není nic náročného. Všichni ti Maxové Weberové vám celkem snadno zajistí zápočet a vyšumí po chvilce z hlavy. číst dále Moc bezmocných / Jan Stern > NP č.497 > Fejeton Možná byste to do mě neřekli, ale já mám vysokou školu. Ne moc vysokou, takže jsem skončil u fejetonů, a nikoli u vědeckých studií, ale vejška to přece jenom byla. A učili jsme se tam hlavně o masových médiích. Povídali jsme si tehdy hlavně o tom, jestli jsou mocná, anebo nikoli. Dnes, kdy masomédia byla převálcována sociálními sítěmi, „informačními bublinami“, „postfakty“ a těmahle věcma, už je to samozřejmě jasné. Ale tenkrát, za mého mládí, kdy letěly Oasis, Cranberries a Unie svobody, to ještě nebylo tak zřejmé. Tehdy se ještě debatovalo o této věci vášnivě. číst dále Vyjíst život rohlíkem / Jan Stern > NP č.463 > Fejeton Ne že bych byl starcem, ale něco už přeci jen pamatuji. Během těch let, která bohužel pamatuji, už mi namlouvali o tom, jak se lidé na světě dělí, leccos. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů