Ve skutečnosti národ neprokouknete díky hercynskému vrásnění či acidofilním bučinám. Poznáte ho podle toho, co má na talíři.
Za časů Jana Nerudy byl nejčeštějším jídlem ovocný knedlík. A jaký byl ovocný knedlík, takový byl tehdy i národ. Na povrchu trochu oslizlý, ale uvnitř byla nečekaně dobrá náplň. Jinak řečeno, politické kecy vedly se tenkrát povětšinou staromódní a vcelku zbytečně, ale pod nimi šlapal solidní průmyslový stroj. Strávit jahodový knédl je trochu těžší, takže dostat český národ na nějakou tu barikádu bylo poněkud obtížné, ale takový knedlík, když to nepřeženete s těstem, je vcelku zdravý a energie, zdá se, dodával sdostatek. Ano, i kultura byla trochu knedlíková, chuti snad až moc sladké, ale došla-li patřičného zjemnění tvarohovým sypáním, tak si nakonec pan Vorel nakouřil pěnovku celkem slušně.
Dnes je všechno jinak. Čas knedlíkových šišek pominul. Kdo by se s nimi patlal, že jo. Zaručeně nejčeštější z českých gastronomických jevů, ba vynálezů, dnes je – smažený sýr. Takřečený smažák. S tatarkou, pochopitelně.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
