NP č.505 > FejetonFriťák, domov můjJan Stern

Václav Cílek tvrdí, že duši národa pochopíte, když se podíváte, v jaké krajině žije. Dost lidí mu to baští, ačkoli jde o normální lobbing. Jako geolog pochopitelně lobbuje za šutry, aby se o ně někdo aspoň trochu zajímal.

Ve skutečnosti národ neprokouknete díky hercynskému vrásnění či acidofilním bučinám. Poznáte ho podle toho, co má na talíři.


Za časů Jana Nerudy byl nejčeštějším jídlem ovocný knedlík. A jaký byl ovocný knedlík, takový byl tehdy i národ. Na povrchu trochu oslizlý, ale uvnitř byla nečekaně dobrá náplň. Jinak řečeno, politické kecy vedly se tenkrát povětšinou staromódní a vcelku zbytečně, ale pod nimi šlapal solidní průmyslový stroj. Strávit jahodový knédl je trochu těžší, takže dostat český národ na nějakou tu barikádu bylo poněkud obtížné, ale takový knedlík, když to nepřeženete s těstem, je vcelku zdravý a energie, zdá se, dodával sdostatek. Ano, i kultura byla trochu knedlíková, chuti snad až moc sladké, ale došla-li patřičného zjemnění tvarohovým sypáním, tak si nakonec pan Vorel nakouřil pěnovku celkem slušně.


Dnes je všechno jinak. Čas knedlíkových šišek pominul. Kdo by se s nimi patlal, že jo. Zaručeně nejčeštější z českých gastronomických jevů, ba vynálezů, dnes je – smažený sýr. Takřečený smažák. S tatarkou, pochopitelně.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Univerzity čobogaj něbogaj / Jan Stern > NP č.472 > Fejeton Jeden dosti přeceňovaný autor kdysi vydělal pár milionů na tom, když nám prozradil, že všechno, co kdy potřeboval znát, se naučil v mateřské školce. Já, jakožto autor dosti nedoceněný, myslím si o tom svoje. číst dále Češi? OK. / Jan Stern > NP č.494 > Fejeton Víte, co je nejčeštější z českých příběhů? Praotec líný vylézt na pořádný kopec? Ale kdeže. Přemysl zanechávající poctivé práce s pluhem ve prospěch politiky? Ne, ne. Babička na Starým Bělidle, co by pro pírko přes plot skočila a paní kněžně (co asi odložila Barunku) se až po pás poklonila? Samá voda. České to všechno snad je, ale nejčeštější nikoli. Ani zdaleka. číst dále Jiny, jangy a hipsteři / Jan Stern > NP č.533 > Fejeton Svět je v rovnováze. Zdá se, že nikoli, ale dojem nerovnováhy vzniká tehdy, když nevidíme svět v jeho celku. číst dále Marťanský slovník člověkologie / Jan Stern > NP č.469 > Fejeton Bůh – Věc, kterou si lidé vymysleli, aby měli dojem, že je někdo odmění za to, když se vyhodí v autobuse do povětří, případně za to, že se do povětří nevyhodí, i když by chtěli. To první by lidé zřejmě dělali i bez Boha, to druhé asi ne. V tomto smyslu je Bůh klíčovým katalyzátorem hromadné dopravy pozemšťanů. Krom velkého Boha existovali v minulosti ještě menší bohové, kteří dělali za lidi to, co by oni také rádi dělali, ale bylo jim to hloupé (incest, sex se zvířaty apod.). Dnes tuto funkci plní tzv. internet. číst dále