Žádný vyvážený teda neznám, ale znám jeden echt feministický, tak snad to bude stačit. Je to ten, jak Izák povídá Sáře: Já se s tebou rozcházím od stolu i od lože! A Sára mu odpoví: Panebože, Izák, ty už nemůžeš ani jíst?
No, tak to bychom měli a teď zase k vážné práci. Původně jsem totiž chtěl psát úplně o něčem jiném. Určitě jste o tom případu také slyšeli: policie našla na kolejích ležet muže, přivolala policejního lékaře a ten konstatoval smrt. Když pak policisté čekali na pohřební vůz, „mrtvý“ najednou vstal a promluvil na ně.
Tak ona to není nijak zvlášť super historka, dát ji do scénáře komedie, tak většině z nás se z toho postaví oči v sloup, neboť ten fór s obživlým nebožtíkem byl použitý snad milionkrát. Ale realita je vždy zajímavější a imaginací komiků nepostihnutelná: ten reálný případ, který nedávno zaplavil veškeré zpravodajství v zemi, měl rozkošnou tečku. Zeptali se totiž nějakého toho mluvčího, co on jako na to. A on povídá: Existují indicie, že policejní lékař nestanovil správnou diagnózu. Tak tohle už vám žádný scénárista nevymyslí. To už je poezie sama. Nevzdělaný blb by tomu novináři řekl: ano, náš lékař se spletl. Ale blb školený, ten má za ušima a kdoví kde ještě, ten vám poví, že „existují indicie“.
Voni se tydlecty indicie vůbec dost rozmohly. Jsou jako Vegeta. Můžete je vrazit do všeho a všemu dají takovou tu univerzální chuť, díky níž už nad chutěmi nějak nepřemýšlíme. První to pochopili naši politici. Dřív třeba řekli „myslím, že je to tak a tak.“ Jenže čas oponou trhnul a sotva by kdo dnes uvěřil, že politik myslí, že. A tak nastoupili manažeři krizové komunikace a pošeptali politikům do ouška: neříkejte raději, že myslíte, řekněte, že existují indicie. A volič je opět uklidněn.
On i ten starej fór o Izákovi a Sáře (abychom ho teda nějak zapracovali do celkového konceptu) byl by lépe zkomunikovatelný, kdyby jeho autor byl komunikačně vyškolen a vložil Sáře do úst třeba větu: „Proboha, Izák, existují indicie, že jde o mystifikaci.“ Vona totiž tadleta mystifikace – to jsem vám zapomněl říct – to je druhá komunikační bomba, co mezi nás odkudsi spadla.
Dneska patří mystifikace k dobrému tónu. Kdo ještě nemystifikoval, ten je totálně out. Ale tady víme, kdo to začal. No jistě: ministr Kalousek (v době, kdy tento fejeton čtete, už možná ani není ministr, protože v éře mystifikace nikdo neví, co přijde zítra). Byl to tento proslulý kulišák, kdo dal slovu mystifikace nový rozměr. To, co dříve bylo třebas vyhrožování, neřkuli stará dobrá lež, dnes je mystifikací. Tohle slůvko má vyleštěný chrom na svém povrchu a požírá slůvka ostatní, jaksi zpráchnivělá. Vede to ovšem k jistému zmatení. To, že v novinách jsou jen mystifikace, tak nějak platilo vždy. Ale dnes tam jsou mystifikace, které byly mystifikacemi buď včera, nebo jsou jimi dnes, anebo také jimi budou až zítra. A na to aby už měl člověk píejčdý, aby se v tom vyznal.
Ostatně myslím, že na nějaké té univerzitě už otevírají mystifikologická studia a půlku zpráv budou časem zabírat vyjádření mystifikologů odhadujících na základě erudice, případně Bártova izraelského detektoru lži, na jakém stupni se aktuální mystifikace právě nachází – jestli už se máme smát, anebo máme ještě chvilku být formálně znepokojeni.
Ovšem nyní již existují závažné indicie, že tento fejeton končí.
