Geopolitiku vezmu hopem a prostě jen zkonstatuji, že jsem Středoevropan. A že tím míním něco velmi zásadního. Střední Evropa má definice různé. Ale ta jediná opravdu podstatná je, že je to prostor pochybností. O velkých pravdách Západu i velkých mýtech Východu. O vášni Jihu i přátelskosti Severu.
Pochybuji, tedy jsem tu doma. A beru svou identitu setsakra vážně. Já někdy pochybuji dokonce i o tom, jestli středoevropské pochybování má nějaký smysl. Ale přes pochybnosti o pochybnostech pochybuji rád, takřka s jižanskou vášní.
A tím se dostáváme k té totalitě. Respektive k pizzerii. V ní se to totiž nedávno odehrálo. Ta lapálie s totalitou. Seděl jsem tam s jedním Američanem, co už tu hezkých pár let žije a učí na jedné vysoké škole francouzštinu, neboť předstírá, že je Kanaďan. A i když se o tom normálně nebavíme, onehdá se mě bez varování zeptal: „Jaké to vlastně bylo, v tom žít?" Já zaražen povídám: „V čem ‚tom'?" „No v tý totalitě," zašeptal kupodivu. A já mu řekl: „Problém je, že já v totalitě vlastně nikdy nežil." Američan se zarazil, něco v hlavě chvilku počítal, pak mu došlo, že došlo k nějaké podivné srážce Velké pravdy s malou středoevropskou pochybností a rychle to zamluvil, aby keep úsměv.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
