Jsou tu mnohem prapodivnější záhady. Dlí ve vašich ústech a aktivní fluor s tím nic nenadělá. Čeština totiž disponuje takovými zvláštními souslovími, v nichž marně byste hledali jakousi kohezi, genezi, o logice nemluvě. Zejména moje babička v dodávce takovýchto řečových tunguzských meteoritů přímo vynikala. Tak třeba její rčení „hovno, hovno, slavný soude“. To mi vždy vrtalo hlavou. Dlouho jsem se domníval, že jde o citát, například Karla Havlíčka Borovského, Vladimíra Železného či jiného podobného velikána. Ale několik měsíců rešerší, hloubkových analýz a focusů tuto tezi spolehlivě vyvrátilo. Proč ona násobná verbální exkrementizace? Proč ona adresná justizace? Computerizace s těmito balvany nepohla ani o píď, tohle se prostě nedá rozlousknout.
Anebo třeba nedávno. Chystal jsem se mezi kolegy vědce a babička povídá, že prý vypadám jako „agent s teplou vodou“. Debatovali jsme o tom v kolokviu a ani nejstarší kolegové si nevybavili, že by v tuzemsku někdy existovala taková instituce, která by domácnostem nabízela zavedení teplé vody. Plyn, to ano. Pojištění, vysavač, to vše by přicházelo v úvahu. Dokonce i „agent s teplou vlohou“ vynořil se jistému upravenému kolegovi z paměti. Ale tváří v tvář agentu teplovodnímu zůstali lingvisté, etnologové, etnolingvisté, lingvoetnici, lingvisté z Etny i ligisté z Letný bezradní.
Více nadějí jsme si dělali u slovního spojení „Američan z Vysočan“.
Tam už se bylo čeho chytit. Jednak jednoznačné národnostní identifikace, a pak explicitní geografizující lokalizace. Ústav pro soudobé dějiny pracoval usilovně metodami orální historie téměř rok, mnozí badatelé se v zoufalství uchýlili i k metodice anální, docent Jebavý se svým kolektivem provedl dokonce vícezonální simultánní penetraci, a to za nemalých obětí, ale výsledkem byly pouhé drobty. Získali jsme sice seznam zhruba deseti kandidátů na onoho Američana z Vysočan, který mohl vstoupit do řeči kmene Čechů, ale u žádného se nenašly nějaké zvláštní znaky, které by k takovému průniku zavdávaly důvod. Výjimečným byl snad jen agent CIA Jeremy S., avšak jeho utajení jaksi z podstaty věci rozleptávalo hypotézu o jeho snadném parolovém šíření. Profesor Kraus se sice pokusil o odvážnou a trochu zoufalou kličku, když začal tvrdit, že právě Jeremy S. je oním agentem s teplou vodou, a že prý sousloví mělo kdysi upozorňovat na to, že teplou vodu má zavedenu, nikoli, že ji prodává, ale to většina kolegů označila za čirý vědecký avanturismus.
Pokusili jsme se zapojit do výzkumu i Ústav pro studium totalitních režimů, ale dostalo se nám poměrně strohé odpovědi, že evidují jen Rusy z Vysočan. Simultánní penetrace týmu doc. Jebavého přinesla alespoň dílčí úspěchy, neboť se podařilo téměř s jistotou dešifrovat původ sousloví „jde to, ale dře to“, přesto nedořešených problémů zůstala přeci jen většina. Zmínil bych třeba široce sdílené „ticho po pěšině“. Nově zakoupené supra-senzory ing. Kulíška přinesly jen velké zklamání, jemuž se dnes v kuloárech neřekne jinak než „decibelové fiasko“. Podařilo se jednoznačně prokázat, že mnohem více ticha nabízí pole, mýtina, louka, les (v bezvětří), ba dokonce i průměrné neobsazené domácí WC bez ventilových splachovacích systémů. Způměrovanou pěšinu v decibelovém zamoření překonala jen dálnice D1, nepočítámeli nešťastné měření po hromadné havárii u Tří křížů. Zkrátka umístění pěšiny do sousloví o tichu je zcela nevysvětlitelné.
A to ani nemluvím o dalších neidentifikovatelných řečových objektech jako programově disociovaný mluvní akt „stará mladá“, kde se zatím nejnadějnější jeví teze o původu ve schizofrenických blouzněních, kuriózní „šupito presto“, u něhož ke zděšení mnohých došlo k naprostému zhroucení tzv. cirkusové hypotézy dr. Šoltyse, nebo o větě „tys to teda zrychtoval“, která odborníky rozdělila na dva nesmiřitelné tábory – puristický a kosmopolitní, který trvá na germánském původu sousloví.
Nicméně, navzdory veškerému zmatku, jež, milí Češi, způsobujete, slíbit vám mohu jedno: naše úsilí neochabne, nové granty vybojujeme.
