NP č.512 > Fejeton1985Jan Stern

Léto roku 1985 jsem trávil v tiché vesničce za Prahou. Centrem nedění zde byla malá samoobsluha Jednota a hospůdka u fotbalového hřiště, kde na stěně visel umaštěný zažloutlý plakát Jiřího Korna s nápisem Pragokoncert. Tam jsem chodil každé poledne na guláš a limonádu Broňa.

Restaurace to byla pokroková. Nejen tím, že měla v sortimentu skvělou Broňu, ale i tím, že v rohu u stropu byl instalován televizor Tesla Color, na nějž bylo možno civět, když vás Kornovy stepovací lakýrky přestaly bavit. Jedné soboty bylo možno na této obrazovce spatřit scenerii takřka úchvatnou. Několik tisíc děvčat v upnutých trikotech dělalo tam mírné, avšak koordinované pohyby. Říkalo se tomu tehdy spartakiáda.


V poloprázdném lokále restaurace Za sokolovnou fyzkulturnímu dění na obrazovce nikdo nevěnoval zvláštní pozornost. S jedinou výjimkou. Malé pětileté holčičky ze sousedství. Ta pohyby na ploše Strahovského stadionu sledovala s mimořádnou soustředěností a jen občas do sebe vyklopila sisinku, jako by to byl prášek na uklidnění.


A pak se to stalo. Všední obraz vykolejil a tato havárie z něj učinila vzpomínku. V jisté chvíli se totiž ta pětiletá rozumbrada s nápisem Prior na tričku obrátila k řídkému osazenstvu, vzdychla jak Ema v předsíni primáře Sovy, hodila culíkem k obrazovce, rezignovaně rozhodila rukama a velice ustaraně nás poučila: „A tohle všechno živíme."


V ten moment všichni padli pod stůl. Smíchy.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Češi? OK. / Jan Stern > NP č.494 > Fejeton Víte, co je nejčeštější z českých příběhů? Praotec líný vylézt na pořádný kopec? Ale kdeže. Přemysl zanechávající poctivé práce s pluhem ve prospěch politiky? Ne, ne. Babička na Starým Bělidle, co by pro pírko přes plot skočila a paní kněžně (co asi odložila Barunku) se až po pás poklonila? Samá voda. České to všechno snad je, ale nejčeštější nikoli. Ani zdaleka. číst dále Univerzity čobogaj něbogaj / Jan Stern > NP č.472 > Fejeton Jeden dosti přeceňovaný autor kdysi vydělal pár milionů na tom, když nám prozradil, že všechno, co kdy potřeboval znát, se naučil v mateřské školce. Já, jakožto autor dosti nedoceněný, myslím si o tom svoje. číst dále 1985 / Jan Stern > NP č.512 > Fejeton Léto roku 1985 jsem trávil v tiché vesničce za Prahou. Centrem nedění zde byla malá samoobsluha Jednota a hospůdka u fotbalového hřiště, kde na stěně visel umaštěný zažloutlý plakát Jiřího Korna s nápisem Pragokoncert. Tam jsem chodil každé poledne na guláš a limonádu Broňa. číst dále Dablérismus / Jan Stern > NP č.529 > Fejeton Někteří filozofové tvrdí, že základním rysem naší epochy je neschopnost cokoli prožívat. Respektive, prožívat to sami za sebe a v sobě – namísto sebe to necháváme za sebe prožívat náhradníky. Dabléry. Své kaskadéry, kteří za nás odehrají ty opravdu nebezpečné scény. číst dále