NP č.463 > FejetonVyjíst život rohlíkemJan Stern

Ne že bych byl starcem, ale něco už přeci jen pamatuji. Během těch let, která bohužel pamatuji, už mi namlouvali o tom, jak se lidé na světě dělí, leccos.

Nejdřív mi říkali, že v dějinách proti sobě stojí vykořisťovatelé a vykořisťovaní. Pak že staré a nové struktury. Posléze že pravdoláskaři a klausovci. Nakonec jsem se dozvěděl, že na dvou stranách barikády dějin shlukuje se lumpen-kavárna a nóbl-bufáč. Jenže dnes už vím, že mi celý život lhali. Lidé se dělí zcela jinak. Na umazávače a rohlíkáře.

O člověku se dozvíte úplně všechno, když se podíváte, jak jí vlašský salát. Můj děda, který tuto pochoutku kupoval ještě v papíru, vždy ji z tohoto papíru vytřel a vyjedl za pomoci rohlíku. Babičku mohl přitom čert vzít a pokaždé apelovala: „Nemůžeš si vzít aspoň lžičku?“ A děda odpovídal: „Když si vezmu lžičku, budu jí pak muset umejt.“ Načež babička vyla, že je neuvěřitelné, jak je ten dědek línej. Jenže dědek nebyl línej. Dědek byl génius. Rohlíkový sice jen, ale přesto génius. Neboť v tom aktu vyjedení vlašáku rohlíkem je přeci vše: maximální efektivita, vrcholně ekologický postoj a především exploze imaginace! Neboť vyjíte- -li vlašák rohlíkem, spojili jste nástroj a dílo v jedno a zplodili vyšší, dokonalejší civilizaci. Srovnatelnou kulturní revolucí snad bylo jen to, když naši prapředci objevili, že náročná reprodukce přináší i jistá potěšení a obé lze spojit. Hrdě jsem převzal po dědovi štafetu, nesu se ctí prapor rohlíkové avantgardy lidstva.

Žel, proti nám stojí umazávací reakce. Je pořád ještě zatraceně silná. Ba, má své eskadry smrti. Moje žena je eskadra jak vyšitá. Cíle jí podobných reakcionářů jsou nízké, ale lační po nich o to zuřivěji: Dej si to aspoň na talířek! Lidi se koukaj, vem si příbor! Proboha, snad to nechceš jíst přímo z kastrolu! Bože, pojďte se na to čuně podívat, on to jí přímo z konzervy! Proč si to aspoň neohřeješ?! Musíš ocumlávat tu flašku, nemůžeš si to nalejt do skleničky? Víš, kdo na to všechno šahal?

Jsou přitom tak průhlední! Je tak jasné, o co jim jde. Zaplnit dřezy, tato nihilistická propadliště! Aby vás k nim mohli hnát a vzít vám veškerou radost z jídla, anebo mohli po zbytek života svými pohledy vyčítat, že museli umýt to, co si vynutili zašpinit!

Ale já jsem zcela klidný. Vím, že železné zákonitosti dějin činí mě vítězem už nyní, ve chvíli utěrkového ponížení.

Rohlíkové dilema je dilematem filozofickým. Umazávači za svou zaostalost a iracionalitu vlastně tak úplně nemohou. Tisíce let jsme budovali civilizaci, kde jsme všichni tak či onak byli vyzýváni, „aby tu po nás něco zůstalo“. „Zanechat nějakou tu stopu“. Knížky, sochy, rovnice, nebo, nezbývá-li sil, aspoň umatlané talířky. Leč pár moudrých v minulosti předvídalo, že to takhle donekonečna nepůjde. A že přijde doba, kdy bude nevyhnutelné etiku převrátit naruby a založit civilizaci, v níž po nás, pokud možno, nezbude nic. Neboť tu jinak nebude pro hory soch, rovnic a špinavého nádobí k hnutí.

V rohlíku smočeném do majolkové šlichty je zkrátka víc, než se zdá. Je to f ilozof ický názor.

Vyjíst život rohlíkem, to bude maxima zítřka. A pozítří pak už jen nějak vyzrajeme na ty umělohmotné vaničky, ze kterých se teď vlašáky tak dobře vyjídají, leč rozkládají se nějakých tisíc let…


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Učitel / Jan Stern > NP č.526 > Fejeton Musím se doznat k jedné takové charakterové deformaci. Mám značnou touhu poučovat. Krocena bývá tím, že vlastně nemám poučovat o čem, neboť se v ničem nijak zvlášť nevyznám. Ale nedávno ke mně byl osud milostivý a přihrál mi do cesty ideální oběť. Kamarád kamaráda, Švéd žijící u nás, mě pozval na takový edukativní kafe. Prý mu v naší zemi leccos není jasné a rád by byl poučen. číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Personal Švejk / Jan Stern > NP č.506 > Fejeton Když jste kdysi četli knížku a líbila se vám, mohli jste ji doporučit přátelům. Neměli jste jistotu, že se jim bude taky líbit, ale měli jste jistotu, že budou číst stejnou knihu jako vy. Platí to i dnes. Ale asi ne nadlouho. číst dále Mrazák / Jan Stern > NP č.522 > Fejeton Pověst má člověk jen jednu. A měl by si ji chránit. My, co jsme o ni již přišli, si samozřejmě můžem dát voraz. Ale já dnes nechci psát o pověsti osobní, ale kolektivní. Jde mi teď o nás všechny, o lidstvo. Přesněji o lidstvo současné. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů