NP č.377 > FejetonZ čeho bič neupletešJan Stern

My, lidi ze šoubyznysu, máme zdánlivě velmi svobodný život. Ale i na nás přijdou těžké chvilky. Pravda, nemusíme chodit na čtvrtletní pohovory s usmrkancem, co má jakýsi kurz přes internet, a posuzuje, zda jsme v práci motivovaní a loajální, ale čas od času nás potká nemenší hrůza – schůzka s vlastním píár manažerem.

 

I já, rafinovaně málo známý spisovatel a fejetonista, sešel jsem se nedávno se svým píáristou, agentem a marketingovým specialistou v jedné osobě. Měl na stole křivky prodejnosti mých knih, čtenosti mých fejetonů a jakési prázdné blankety nadepsané „vývoj příjmů“. Byl zoufalý.

Povídal mi, abych prý proboha na sebe nějak upozornil, že jinak mě prostě neprodá, ačkoli prodal i antologii lotyšské poezie. Prý jestli bych nemohl někde třeba říct, že jsem nacista a sympatizuji s Hitlerem. Namítl jsem, že nacistickou ideologii nemám řádně nastudovánu, abych mohl vydat v této věci závazné prohlášení, ale on škemral, že by prý stačilo pochválit Hitlerovy lícní kosti nebo říct, že si představuju Hitlera, jak sedí na záchodě, a že si myslím, že by mu to slušelo. Jenže mně se Hitlerovy kosti nelíbí a na záchodě to podle mě může slušet jen Avril Lavigne, a to i když tlačí. To ale mého agenta nadzdvihlo, vyjel na mne, že Avril je marketingově silná asi jako buchtičky se šodó, že blondýna na míse už dneska nikoho nerozrajcuje, že sex je vůbec totálně out, že cool je jedině Hitler a jestli to nechápu, jsem vyřízenej.

Opravdu jsem se zastyděl za svou zaostalost a slíbil jsem, že udělám něco opravdu cool, abych se tedy prodal, jen když to nebude Hitler. A na to agent povídá, jestli bych tedy nemohl udat nějakého amerického agenta na BIS. Jenže to jsem byl taky v troubě. Jednak žádného amerického agenta neznám a pak si myslím, že by o něm na BIS věděli spíš než já. Navrhl jsem, že udám jeho, agenta literárního, načež si on s hlavou v dlaních pro sebe něco huhlal o tom, že jakýsi bič neuplete nebo co.

Navrhnul mi, abych dal aspoň pěstí nějakému literárnímu kritikovi, nejlíp Peňásovi, který vypadá křehce. O téhle strategii jsem měl ovšem rovněž pochybnosti, přišlo mi například divné bít recenzenta, když mě nerecenzuje (jako ostatně všichni ostatní recenzenti), ale agent pravil, že právě za to bych mu měl dát po hubě a že on by to točil a mohl by o tom promluvit do Soukromých dramat. A jestli prý mám artrózu, mohl bych použít prut, ten že taky funguje.

Jenže za mě se ve škole pral vždycky Honza Živný, který si mě oblíbil, protože jsem mu dodával záminky se prát, když už na něj si nikdo netroufl, a ten teď sedí a já se bez něj do ničeho většího pouštět nehodlám.

Co jsem odmítl kategoricky, to byl sňatek s italským hrabětem, byť by byl fingovaný. Ani agentovo kvílení, že „heteráci už nikoho nezajímaj“ mě neobměkčilo. A skuhrání, že kdybych byl co k čemu, tak už nade mnou dávno někdo vyhlásil fatvu, interdikt nebo aspoň blbou kletbu, mně přišlo vyloženě nefér, neboť zrovna v téhle věci jsem dělal, co jsem mohl, a intervenoval jsem druhdy dokonce i u kardinála Vlka, který mě však odbyl trapnou výmluvou, že mě nezná. Prej, když už jsem prozradil svou identitu a nepublikuju jakožto jednonohý romský transvestita uprchlý z KLDR, měl bych mít aspoň v branži nějakého nepřítele, na kterém „bych se udělal“. Že bych třeba o Pehem mohl říct, že by měl zhubnout, nebo o Kellerovi, že vypadá jako strašidlo. Jenže takové pomlouvání se mi hnusí, jsem přesvědčený, že v tom věku už hubnout nemá smysl a že na severní Moravu osmdesátkový háro stačí.

Ledva jsem to ovšem vyslovil, můj agent zvážněl a pravil, že pro týpka, jako jsem já, je už jen jedna marketingová cesta – mě prý prodá už jedině smrt. Mám si vybrat mezi krmením holoubků, uhořením v posteli a zastřelením v Jevanech. A teď mi řekněte, jak si z tohohle mám vybrat – já, který trpím závratěmi, nekouřím a jsem svobodný mládenec!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Odhalování zločinů nedělá z člověka antisemitu / Markéta Vinkelhoferová, Jaroslav Fiala > NP č.377 > Rozhovor Komiksového kreslíře a novináře Joe Sacca jsme potkali v Miami, kde představoval svou knihu Gaza: Poznámky pod čarou dějin. Vypadal docela jinak než postava v brýlích bez očí s masitými rty, známá z jeho komiksů. V následujícícm rozhovoru jsme se věnovali hlavně Palestině.   číst dále Vodítko pěkně nakrátko / Alexandr Budka > NP č.377 > Téma čísla Chov psů se těší v české společnosti neotřesitelné přízni. Zároveň je jedním z nejzjevnějších příkladů morální paniky. Jako by nás čtyřnohý relikt nepokořené přírody uprostřed našich měst přitahoval i provokoval zároveň.   číst dále Starostlivá Sibiř / Rad Bandit > NP č.377 > Reportáž S Earthcircuit a jejich plánem objet svět v dodávkách se čtenáři NP mohli seznámit ve vánočním čísle 365. Jak zaznamenali cestu přes širou Sibiř sami cestovatelé?   číst dále Kde je mé autorství? / Andrea Novotná > NP č.377 > Pošli to dál V Česku se roztrhl pytel se sudiči o autorská práva. Ne, nemám na mysli „profesionálního vnuka“ Josefa Lady, který se ve svých kulatých brýlích stal symbolem dědice. Mám spíše na mysli lidi, kteří se rozhodli využít autorského práva k tomu, aby umlčeli kritiky či posměch na svou adresu. Anebo k tomu, aby na nich alespoň vydělali.   číst dále

Nejčtenější články autora

Pasivista / Jan Stern > NP č.498 > Fejeton Jsou věci, na které nejsem zrovna hrdý. Třeba že jsem viděl všechny díly seriálu Dva a půl chlapa. Ale pak jsou věci, za které se nestydím, ač mi leckdo naznačuje, že bych měl. Třeba za to, že jsem pasivista. číst dále Češi? OK. / Jan Stern > NP č.494 > Fejeton Víte, co je nejčeštější z českých příběhů? Praotec líný vylézt na pořádný kopec? Ale kdeže. Přemysl zanechávající poctivé práce s pluhem ve prospěch politiky? Ne, ne. Babička na Starým Bělidle, co by pro pírko přes plot skočila a paní kněžně (co asi odložila Barunku) se až po pás poklonila? Samá voda. České to všechno snad je, ale nejčeštější nikoli. Ani zdaleka. číst dále Jenda Dikobraz Troška / Jan Stern > NP č.475 > Fejeton Vždycky jsem jim záviděl. Filmařům. Že mají svoji internetovou filmovou databázi, kde je konečně objektivně zhodnoceno jejich dílo. My, fejetonisté, samozřejmě nic. Kolem filmů víří emoce, kolem našich textíčků jen občasný dopis do redakce: „Chtělo by to větší písmenka, ale jinak jste fajn.“ Říkám otevřeně: je to demotivující. Občas se proto zasním. A úplně to vidím... číst dále Háčkaři / Jan Stern > NP č.492 > Fejeton Češi dali světu spoustu důležitých, užitečných, ba revolučních věcí. Nohejbal, Ďáblovu bibli napsanou za jednu noc, remosku, lehký tank vzor 38, počítačovou hru Mafia, spodně kvašené pivo, semtex, Švejka, becherovku, velmi elegantní tramvaj Tatra T3 s oblými bruselskými tvary, pražského krysaříka, kostkový cukr, reformaci, pomlčkovou válku, nejdražší halu na světě, nejdražší tunel na světě, českou uličku a všechny Kaplického nepostavené stavby. číst dále
celý archiv