NP č.465 > FejetonTeologie osvobození z MalešicJan Stern

Mezi námi žijí takzvaní kreacionisté. Tedy ti, co věří, že náš vesmír nevznikl samovolně, ale byl stvořen. Velikým Tvůrcem.

Aby bylo jasno, nepatřím k těm, kdo se kreacionistům posmívají. Nevím, jestli byl náš vesmír stvořen, nebo vznikl omylem někde v urychlovači jakéhosi nepředstavitelně jiného CERNu. A upřímně: je mi to i vcelku jedno. Mě na kreacionistech fascinuje a dráždí jiná věc než jejich víra v existenci Velikého Tvůrce – jejich důvěra v něj!

Skutečným kreacionistou může být jen ten, kdo se tvorbě nepodíval nikdy pod sukénku. Já se jí tam podíval a mohu svědčit o lecjaké zakřivenině.

Každý kovaný kreacionista bere za hotové a jaksi automatické, že jeho Veliký Tvůrce byl při tvorbě Vesmíru v super formě. Že ze sebe vytřepal majstrštyk. Fakt by mě zajímalo, z čeho tak lze usuzovat.

Ten váš super vesmír, milí kreacionisté, nemusí být žádná velká hitovka. Napadlo vás někdy, že to může být „dvojka“? Pokračování úspěšné jedničky? Třeba Bridget Jonesové? Nebo Terminátora? Chápete, že váš Velký Tvůrce kdysi mohl někde stvořit fakt slušný vesmír a pak na něm studio chtělo, aby toho úspěchu prostě využil, nějak splácal plus mínus to samé, dal tam dvakrát tolik bouraček, žvanících mimin nebo vyhřezávajících slizounů nebo nechal Granta s Firthem dvakrát tak dlouhou dobu se fackovat a vyšlo z toho tohleto, v čem dneska žijeme? Vy se chvějete blahem, když někde vybuchne supernova, ale jste si jistí, že v jedničce nebyly efekty mnohem lepší a méně samoúčelné? Nevíte o tom nic!

A dvojka je prosímvás ještě lepší varianta. Ona to taky může být trojka, na kterou si najmuli místo velkého mistra nadějného hongkongského režiséra. A největší hvězda taky mohla odmítnout v týhle kašičce se sníženým rozpočtem hrát a místo ní tam šoupli mexického modela, aby oslovili latinoamerický trh. Pro vás je Mléčná dráha dokonalá – ale co když mlíko jen zaskakuje za Chardonnay, ročník 85, na které už prostě váš hongkongský Jahve neměl? Já proti tomu vašemu Hospodinovi nic nemám. Třeba kdysi stvořil opravdovou klasiku – dejme tomu Slunce, seno, jahody. No jo, ale žijete ve Slunce, senu? Není to náhodou Kameňák? Estrádní sekvence starejch fórů? Zkuste se na to při modlitbě zeptat. Ne že bych nevěděl, jaký bude výsledek. Neřekne vám o tom vůbec nic. Ani Trošku.

Jste tak naivní, až je mi vás líto. Víte třeba, co je to adaptace? To třeba v Americe natočí slušný sitcom, dejme tomu, že se jmenuje Raymonda má každý rád, a pak přijde někdo tady za nějakým joudou z Malešic a řekne mu, ať to „adaptuje“ na české poměry. A protože jouda je jouda, který neví, proč to vlastně mělo v té Americe úspěch, tak místo amerického rednecka tam napíše takovýho z nejasných důvodů uřvanýho dědka, místo typické fajn holky od plotny tam frknou místní sexbombu, která je všechno, jen ne fajn a od plotny, no a celý to má jako vždycky zachránit Novotný. A teď mi řekněte, když večer hoří a padají hvězdy – padají z Raymonda, nebo z přitroublýho Rudyho? Nevíte. Nemůžete vědět. A přesto se klaníte před Velkým Joudou.

Anebo víte, co je to sequel? To se docela povede nějaký seriál, řekněme Přátelé, oni si změří, která postava je nejpopulárnější a udělají z ní hlavního hrdinu jiného seriálu. No samozřejmě, že to musejí po dvou sériích stopnout, protože ta hlavní postava sama nefunguje. Jenže vy v tý slátanině možná hrajete a chtějí po vás dojetí, jako když Rachel rodí.

Já vím, na co vás dostali. Vy prostě nemůžete uvěřit, že by ten váš tvůrce, i kdyby to byl třebas packal, neznal pointu. A kdo zná pointu, finále, ten podle vás zná smysl a je třeba jít za ním. Svatá ty prostoto... Ten váš tvůrce nemusí mít o pointě ani potuchy! Třeba ho prostě tlačil termín, třeba měl odevzdat fejeton do čtvrtka a ve středu večer ho konečně napadla aspoň trochu únosná blbůstka, na který by to šlo postavit, ale nějakej rozumnej závěr ze sebe ve čtvrtek ráno nedokázal vytlačit ani za boha.

Vy věříte do posledních řádků, že zná řešení. Vy poctivě čtete a doufáte. Ale nakonec taky může přijít jenom něco jako: A to by bylo pro dnešek všechno, přátelé.

Zklamání? Poučení!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Učitel / Jan Stern > NP č.526 > Fejeton Musím se doznat k jedné takové charakterové deformaci. Mám značnou touhu poučovat. Krocena bývá tím, že vlastně nemám poučovat o čem, neboť se v ničem nijak zvlášť nevyznám. Ale nedávno ke mně byl osud milostivý a přihrál mi do cesty ideální oběť. Kamarád kamaráda, Švéd žijící u nás, mě pozval na takový edukativní kafe. Prý mu v naší zemi leccos není jasné a rád by byl poučen. číst dále Teorie vyhnaného psa / Jan Stern > NP č.523 > Fejeton Existuje takový starý příběh z Pobřeží slonoviny. Místní král Ahoussi se tam jednoho dne dostal do jakési „krize legitimity“. Najednou jeho poddaným přestalo být jasné, proč by ho vlastně měli poslouchat. Ahoussi však znal tajemství moci, a tak jednoho dne vyhlásil přísný zákaz přítomnosti psů ve vesnicích. číst dále Kurz psavého psaní / Jan Stern > NP č.467 > Fejeton – Pane Sterne, vás bychom opravdu rádi měli v našem týmu. Víte, v našich Kurzech tvůrčího psaní se snažíme naučit naše frekventanty odemykat tu pokladnici kreativity v sobě   číst dále Moc bezmocných / Jan Stern > NP č.497 > Fejeton Možná byste to do mě neřekli, ale já mám vysokou školu. Ne moc vysokou, takže jsem skončil u fejetonů, a nikoli u vědeckých studií, ale vejška to přece jenom byla. A učili jsme se tam hlavně o masových médiích. Povídali jsme si tehdy hlavně o tom, jestli jsou mocná, anebo nikoli. Dnes, kdy masomédia byla převálcována sociálními sítěmi, „informačními bublinami“, „postfakty“ a těmahle věcma, už je to samozřejmě jasné. Ale tenkrát, za mého mládí, kdy letěly Oasis, Cranberries a Unie svobody, to ještě nebylo tak zřejmé. Tehdy se ještě debatovalo o této věci vášnivě. číst dále