Aby bylo jasno, nepatřím k těm, kdo se kreacionistům posmívají. Nevím, jestli byl náš vesmír stvořen, nebo vznikl omylem někde v urychlovači jakéhosi nepředstavitelně jiného CERNu. A upřímně: je mi to i vcelku jedno. Mě na kreacionistech fascinuje a dráždí jiná věc než jejich víra v existenci Velikého Tvůrce – jejich důvěra v něj!
Skutečným kreacionistou může být jen ten, kdo se tvorbě nepodíval nikdy pod sukénku. Já se jí tam podíval a mohu svědčit o lecjaké zakřivenině.
Každý kovaný kreacionista bere za hotové a jaksi automatické, že jeho Veliký Tvůrce byl při tvorbě Vesmíru v super formě. Že ze sebe vytřepal majstrštyk. Fakt by mě zajímalo, z čeho tak lze usuzovat.
Ten váš super vesmír, milí kreacionisté, nemusí být žádná velká hitovka. Napadlo vás někdy, že to může být „dvojka“? Pokračování úspěšné jedničky? Třeba Bridget Jonesové? Nebo Terminátora? Chápete, že váš Velký Tvůrce kdysi mohl někde stvořit fakt slušný vesmír a pak na něm studio chtělo, aby toho úspěchu prostě využil, nějak splácal plus mínus to samé, dal tam dvakrát tolik bouraček, žvanících mimin nebo vyhřezávajících slizounů nebo nechal Granta s Firthem dvakrát tak dlouhou dobu se fackovat a vyšlo z toho tohleto, v čem dneska žijeme? Vy se chvějete blahem, když někde vybuchne supernova, ale jste si jistí, že v jedničce nebyly efekty mnohem lepší a méně samoúčelné? Nevíte o tom nic!
A dvojka je prosímvás ještě lepší varianta. Ona to taky může být trojka, na kterou si najmuli místo velkého mistra nadějného hongkongského režiséra. A největší hvězda taky mohla odmítnout v týhle kašičce se sníženým rozpočtem hrát a místo ní tam šoupli mexického modela, aby oslovili latinoamerický trh. Pro vás je Mléčná dráha dokonalá – ale co když mlíko jen zaskakuje za Chardonnay, ročník 85, na které už prostě váš hongkongský Jahve neměl? Já proti tomu vašemu Hospodinovi nic nemám. Třeba kdysi stvořil opravdovou klasiku – dejme tomu Slunce, seno, jahody. No jo, ale žijete ve Slunce, senu? Není to náhodou Kameňák? Estrádní sekvence starejch fórů? Zkuste se na to při modlitbě zeptat. Ne že bych nevěděl, jaký bude výsledek. Neřekne vám o tom vůbec nic. Ani Trošku.
Jste tak naivní, až je mi vás líto. Víte třeba, co je to adaptace? To třeba v Americe natočí slušný sitcom, dejme tomu, že se jmenuje Raymonda má každý rád, a pak přijde někdo tady za nějakým joudou z Malešic a řekne mu, ať to „adaptuje“ na české poměry. A protože jouda je jouda, který neví, proč to vlastně mělo v té Americe úspěch, tak místo amerického rednecka tam napíše takovýho z nejasných důvodů uřvanýho dědka, místo typické fajn holky od plotny tam frknou místní sexbombu, která je všechno, jen ne fajn a od plotny, no a celý to má jako vždycky zachránit Novotný. A teď mi řekněte, když večer hoří a padají hvězdy – padají z Raymonda, nebo z přitroublýho Rudyho? Nevíte. Nemůžete vědět. A přesto se klaníte před Velkým Joudou.
Anebo víte, co je to sequel? To se docela povede nějaký seriál, řekněme Přátelé, oni si změří, která postava je nejpopulárnější a udělají z ní hlavního hrdinu jiného seriálu. No samozřejmě, že to musejí po dvou sériích stopnout, protože ta hlavní postava sama nefunguje. Jenže vy v tý slátanině možná hrajete a chtějí po vás dojetí, jako když Rachel rodí.
Já vím, na co vás dostali. Vy prostě nemůžete uvěřit, že by ten váš tvůrce, i kdyby to byl třebas packal, neznal pointu. A kdo zná pointu, finále, ten podle vás zná smysl a je třeba jít za ním. Svatá ty prostoto... Ten váš tvůrce nemusí mít o pointě ani potuchy! Třeba ho prostě tlačil termín, třeba měl odevzdat fejeton do čtvrtka a ve středu večer ho konečně napadla aspoň trochu únosná blbůstka, na který by to šlo postavit, ale nějakej rozumnej závěr ze sebe ve čtvrtek ráno nedokázal vytlačit ani za boha.
Vy věříte do posledních řádků, že zná řešení. Vy poctivě čtete a doufáte. Ale nakonec taky může přijít jenom něco jako: A to by bylo pro dnešek všechno, přátelé.
Zklamání? Poučení!
