NP č.524 > FejetonŽádný sex ve výtahuJan Stern

Tvořit civilizaci, dát najevo „zde končí divočina a začíná kultura“, to je umění, kterému se lidé těžce učí tisíce let. Prozatím se ovšem neshodli na stylu.

Když kupříkladu civilizuje prostor Švéd, tak si stoupne do fronty na lístky a snaží se, aby si každý povšiml, že z toho není vůbec nervózní, neboť klid, to je podle Švéda civilizace a nic moc navíc k ní není potřeba. Když civilizuje Angličan, je pro něj rozhodující, aby v prostoru bylo něco starobylého, respektive něco, co tak vypadá, třeba lucernička, vývěsní štít nad hospodou nebo kování u brány. Číňan je ujištěn o tom, že je v civilizaci, když vidí uniformu. Když půjdete Pekingem, povšimnete si, že u vchodu do každé, jakkoli důležité budovy stojí něco jako vrátný, který má sice jen matné ponětí, co a proč hlídá, ale rozhodně má na sobě uniformu, neboť tam, kde je stejnokroj, je chaos neuspořádané divočiny zažehnán. Francouz kulturu buduje tak, že před jakkoli zanedbané bistro postaví dvě železné židličky a stoleček, a hned má dušička pokoj, hned je zde iluze, že jste v roztomilé francouzské kavárničce, kde básníci píší své verše. Američan si před svým nepodsklepeným dřevěným domem na nesplatitelnou hypotéku vyvěsí státní vlajku a je splněn stejný účel. Tyrolák si strčí za okno truhlík s květinami a úzkost z necivilizovanosti je rovněž zažehnána. Zkrátka civilizacetvorné mechanismy jsou četné, ale kupodivu velice jemné a vlastně prostinké.


A ovšem zcela unikátní objevili Češi. Chce-li chaosu cosi vyrvat Čech a převést to do řádu kultury, postaví dopravní značku. Je-li nejistota příliš velká, postaví dvě, tři nebo čtyři za sebou. Anebo deset. A když nelze postavit značku, nasadí do boje s neřádem cedulku. Byť by měla být vypracována jen v textovém editoru Word. Třeba „klika nefunguje“, „klíč od kolárny je u paní Vocetkové“, „zákaz kouření (i před vchodem). P. S. uklízejte své vajgly“, „používejte štětku na WC, doma to jistě také děláte“, „zákaz vyprazdňování psů v atriu“. Ba dokonce viděl jsem na naleštěném chromovém sloupu kancelářského centra za miliardy takovouto wordovskou lahůdku: „Vedení budovy důrazně varuje před sexuálními činnostmi ve výtahu. Byla tam umístěna kamera! Děkuji, Kotková.“ Což mně rozjasnilo tvář.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Per aspera ad astra / Jan Stern > NP č.490 > Fejeton Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí děvčat vedení takzvaného památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou knížečku s prázdnými listy, kterou vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto plaval. V Rozumu do kapsy o tom nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské stezce nenavedli mne na správnou stezku. A tak jsem to bral tak nějak od srdce – základ všech katastrof světa.   číst dále Stěrače? Stírají / Jan Stern > NP č.455 > Fejeton Občas se mě lidé ptají, proč nepíšu o politice, proč naši politickou elitu šetřím a uchraňuji před svými satirickými šlehy, k nimž jsem jako humorista takřka zavázán. Cožpak o to. Já bych šlehal. Já bych možná i vyloženě řezal. Potíž je, že politiku takřka nesleduji. Teda nesleduji – to je vám taková zvláštní věc, já televizní zprávy sleduji, ale vypínám při nich zvuk. číst dále Mrazák / Jan Stern > NP č.522 > Fejeton Pověst má člověk jen jednu. A měl by si ji chránit. My, co jsme o ni již přišli, si samozřejmě můžem dát voraz. Ale já dnes nechci psát o pověsti osobní, ale kolektivní. Jde mi teď o nás všechny, o lidstvo. Přesněji o lidstvo současné. číst dále Nenápadný půvab perkarbonátu / Jan Stern > NP č.525 > Fejeton Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů