NP č.451 > FejetonParadigma peklaJan Stern

Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí.

Z toho je vidět, jak málo toho filozofové vědí o životě. Jistěže peklo existuje, ale vypadá úplně jinak. Jak? Jako váš pokoj, když se večer setmí a v televizi nic nedávají. A postupně do něj přicházejí nikoli ti druzí, ale ti první. Teda abych byl přesný: vaše bývalá Já.

Nejsou odpornější a cizejší bytosti na tomto světě, než ty podivné příšerky, co jsme jimi byli. Tak třeba támhle na křesle. Kdo se to tam rozvalil? Na sobě má flanelovou košili, co jí ráno hodinu muchlal, aby zahladil, že mu ji máma vyžehlila. Trochu jí přejel i tátovým brouskem, aby byla přirozeně jetá a on vypadal opravdu rozervaně jako Kurt Cobain. A kecá něco o tom, že některý kapely jsou „cool“ a jiný „shitový“. Bože, co je to za kreténa? A proč se tváří, že má depresi, když je ve skutečnosti nadšen, že jsem si všiml, že má na walkmanovi samolepku „Pozor, nebezpečí výbuchu“? Vytáhne i občanku, na které je státní znak přelepený lebkou s hnáty? Přemýšlím, jestli ho mám vzít lopatou po hlavě. Ale ne, já ho zabiju jinak. Pustím mu Abbu. Jo, slyšíš dobře, flanelová čtrnáctko, já dneska sjíždím na YouTubu skandinávský melodický pop!

Mám pocit, že jeho ústa ve smrtelné křeči volala nějaké nadávky, ale po druhém „Super trooper“ Kurt z Proseka naštěstí zdechnul.

Bože, co je zas tohle? Od topení se line zlověstné broukání. Proč je ten magor v tureckém sedu? To snad ne. On vážně „medituje“. S korálema na krku. Guru sedmnáct. Duchovní zasvěcení u něj spočívalo v přečtení Krišnamurtího (navíc koupeného v antikvariátě, jinak by to nebylo magický), v tom, že si v jistém ufologickém časopise přečetl o Jungovi a „synchronicitě“, a v tom, že za tělocvičnou vykouřil jointa. Ví naprosto přesně, jak to bude po smrti a jak se to má s reinkarnací, taky ví, že ke svému životu nepotřebuje peníze a „hmotu“ a že za určitých okolností se dá živit pouhým vzduchem (zatím teda ale peníze dostává od mámy a namísto vzduchu do sebe v neděli souká její kuře s houbama), no a taky ví, že Američani mají v Oblasti 51 v Hangáru 18 létající talíř a taky nikdy nebyli na Měsíci, celé to přistání se natočilo v Hollywoodu. Myslím, že ho prostě uškrtím těma dementníma korálema z holešovické tržnice, o nichž tvrdí, že jsou z Indie. Budu mít sice karmu v hajzlu, ale tohle mi za to stojí.

Ježišmarjá, kdo se to válí támhle na kanapi? Další kousek do sbírky. Ne, to snad ne. On má na nose brejle bez dioptrií! Ten montgomerák je asi po dědovi. A kolem krku šála, že bych s ní mohl uškrtit pět jogínů. Ty chlupy na bradě jsou patrně sokratovský plnovous. Hulí jedno cigáro za druhým, významně usrkává kafíčko, aby si připadal jako pravý pařížský intelektuál a občas použije některé z následujících slov: „postmoderna“, „paradigma“, „gender“, „dekonstrukce“, „intertextualita“ a někdy – útlocitný čtenář odpustí – i „globalizace“. Má za sebou celé dva semestry, přečtené dva „Úvody do něčeho“, ve Slavii jednou zahlédl Bělohradského a má dobudován zcela zásadní názor na marxismus, freudismus, existencialismus, feminismus a dokonce i motorismus. Mohl bych ho nechat pomalu umírat na rakovinu plic, ale když už mi to s těma korálema tak jde... Zavři oči, brouku, jdeme dekonstruovat. Jsem jen zvědavý, kdo jednou přijde zaškrtit rádobyvtipného fejetonistu z roku 15. Nevím, ale mám takové tušení, že ten děděk bude pěkně nerudnej.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Per aspera ad astra / Jan Stern > NP č.490 > Fejeton Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí děvčat vedení takzvaného památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou knížečku s prázdnými listy, kterou vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto plaval. V Rozumu do kapsy o tom nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské stezce nenavedli mne na správnou stezku. A tak jsem to bral tak nějak od srdce – základ všech katastrof světa.   číst dále Mrazák / Jan Stern > NP č.522 > Fejeton Pověst má člověk jen jednu. A měl by si ji chránit. My, co jsme o ni již přišli, si samozřejmě můžem dát voraz. Ale já dnes nechci psát o pověsti osobní, ale kolektivní. Jde mi teď o nás všechny, o lidstvo. Přesněji o lidstvo současné. číst dále Nenápadný půvab perkarbonátu / Jan Stern > NP č.525 > Fejeton Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet. číst dále Smrt bravíčkového ducha / Jan Stern > NP č.470 > Fejeton Naši dobu lze kritizovat mnoha způsoby. Pro někoho je příliš konzumní, pro jiného příliš globálně oteplená a pro dalšího příliš nemravná. Mě nic z toho netrápí. Zimu nesnáším a zpěvačky vrtící zadečky, ani konzumace čehokoli neprošlého mi nevadí. Já patřím k těm, kdo skuhrají, že je naše doba málo duchovní. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů