NP č.451 > FejetonParadigma peklaJan Stern

Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí.

Z toho je vidět, jak málo toho filozofové vědí o životě. Jistěže peklo existuje, ale vypadá úplně jinak. Jak? Jako váš pokoj, když se večer setmí a v televizi nic nedávají. A postupně do něj přicházejí nikoli ti druzí, ale ti první. Teda abych byl přesný: vaše bývalá Já.

Nejsou odpornější a cizejší bytosti na tomto světě, než ty podivné příšerky, co jsme jimi byli. Tak třeba támhle na křesle. Kdo se to tam rozvalil? Na sobě má flanelovou košili, co jí ráno hodinu muchlal, aby zahladil, že mu ji máma vyžehlila. Trochu jí přejel i tátovým brouskem, aby byla přirozeně jetá a on vypadal opravdu rozervaně jako Kurt Cobain. A kecá něco o tom, že některý kapely jsou „cool“ a jiný „shitový“. Bože, co je to za kreténa? A proč se tváří, že má depresi, když je ve skutečnosti nadšen, že jsem si všiml, že má na walkmanovi samolepku „Pozor, nebezpečí výbuchu“? Vytáhne i občanku, na které je státní znak přelepený lebkou s hnáty? Přemýšlím, jestli ho mám vzít lopatou po hlavě. Ale ne, já ho zabiju jinak. Pustím mu Abbu. Jo, slyšíš dobře, flanelová čtrnáctko, já dneska sjíždím na YouTubu skandinávský melodický pop!

Mám pocit, že jeho ústa ve smrtelné křeči volala nějaké nadávky, ale po druhém „Super trooper“ Kurt z Proseka naštěstí zdechnul.

Bože, co je zas tohle? Od topení se line zlověstné broukání. Proč je ten magor v tureckém sedu? To snad ne. On vážně „medituje“. S korálema na krku. Guru sedmnáct. Duchovní zasvěcení u něj spočívalo v přečtení Krišnamurtího (navíc koupeného v antikvariátě, jinak by to nebylo magický), v tom, že si v jistém ufologickém časopise přečetl o Jungovi a „synchronicitě“, a v tom, že za tělocvičnou vykouřil jointa. Ví naprosto přesně, jak to bude po smrti a jak se to má s reinkarnací, taky ví, že ke svému životu nepotřebuje peníze a „hmotu“ a že za určitých okolností se dá živit pouhým vzduchem (zatím teda ale peníze dostává od mámy a namísto vzduchu do sebe v neděli souká její kuře s houbama), no a taky ví, že Američani mají v Oblasti 51 v Hangáru 18 létající talíř a taky nikdy nebyli na Měsíci, celé to přistání se natočilo v Hollywoodu. Myslím, že ho prostě uškrtím těma dementníma korálema z holešovické tržnice, o nichž tvrdí, že jsou z Indie. Budu mít sice karmu v hajzlu, ale tohle mi za to stojí.

Ježišmarjá, kdo se to válí támhle na kanapi? Další kousek do sbírky. Ne, to snad ne. On má na nose brejle bez dioptrií! Ten montgomerák je asi po dědovi. A kolem krku šála, že bych s ní mohl uškrtit pět jogínů. Ty chlupy na bradě jsou patrně sokratovský plnovous. Hulí jedno cigáro za druhým, významně usrkává kafíčko, aby si připadal jako pravý pařížský intelektuál a občas použije některé z následujících slov: „postmoderna“, „paradigma“, „gender“, „dekonstrukce“, „intertextualita“ a někdy – útlocitný čtenář odpustí – i „globalizace“. Má za sebou celé dva semestry, přečtené dva „Úvody do něčeho“, ve Slavii jednou zahlédl Bělohradského a má dobudován zcela zásadní názor na marxismus, freudismus, existencialismus, feminismus a dokonce i motorismus. Mohl bych ho nechat pomalu umírat na rakovinu plic, ale když už mi to s těma korálema tak jde... Zavři oči, brouku, jdeme dekonstruovat. Jsem jen zvědavý, kdo jednou přijde zaškrtit rádobyvtipného fejetonistu z roku 15. Nevím, ale mám takové tušení, že ten děděk bude pěkně nerudnej.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Žádný sex ve výtahu / Jan Stern > NP č.524 > Fejeton Tvořit civilizaci, dát najevo „zde končí divočina a začíná kultura“, to je umění, kterému se lidé těžce učí tisíce let. Prozatím se ovšem neshodli na stylu. číst dále Per aspera ad astra / Jan Stern > NP č.490 > Fejeton Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí děvčat vedení takzvaného památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou knížečku s prázdnými listy, kterou vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto plaval. V Rozumu do kapsy o tom nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské stezce nenavedli mne na správnou stezku. A tak jsem to bral tak nějak od srdce – základ všech katastrof světa.   číst dále Světáci a vrbičkáři / Jan Stern > NP č.478 > Fejeton Jsou národy, do nichž narodíte-li se, nemá moc smysl pokoušet se dobývat svět, neboť budete spíše celý život bojovat o existenci – pokud takový národ neopustíte. Pak jsou národy, v nichž narodíte-li se, ani svět dobývat nepotřebujete, neboť vám patří, leží vám u nohou a všichni vám budou naslouchat už jen proto, že mluvíte jazykem, kterým hedlajnuje i marketér škodovky, byť nikdo netuší proč. Češi jsou tak něco mezi. číst dále Štrosmajera nečekejte / Jan Stern > NP č.507 > Fejeton Dnes vyřídíme kancelář,“ říkával můj děda, když si na konci měsíce rozložil po stole účty a vzal do ruky malý notýsek, do kterého si zapisoval výdaje a příjmy. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů