NP č.438 > FejetonPřepínací éraJan Stern

Doma mi říkají Fantozzi. Nemám sice tak krásnou dceru, kvalitní vůz a cyklistické schopnosti jako slavný italský filmový hrdina, v jednom se mu však vyrovnám – ve schopnosti přepínat televizi.

Doma mi říkají Fantozzi. Nemám sice tak krásnou dceru, kvalitní vůz a cyklistické schopnosti jako slavný italský filmový hrdina, v jednom se mu však vyrovnám - ve schopnosti přepínat televizi. Má žena, autorka přezdívky, si nicméně nemyslí, že jde o přezdívku čestnou. Má žena totiž nechápe, jak epochálním a revolučním jevem frenetické přepínání je.

 

Lidstvo se vyvíjelo dlouho a těžce. Když bylo ještě primitivní, čučelo na obrazy na stěně jeskyně a prý před nimi tančilo a vrhalo na namalované býky oštěpy v naději, že mu to pomůže při lovu.

 

Protože s takovými nadějemi kupodivu nevyhy- nulo, přešlo na vyšší level. Čučelo na obrazy faraonů z profilu. To byl pokrok, neboť čučení na faraona již mělo nějakou funkci - faraonovi to dělalo dobře a nejspíš pak míň prudil poddané. Pak přišly obrázky malých nahatých dětí s kři- délky a mučení svatých na stěnách v kostelích. To jsou hned dvě perverze najednou, takže obhlížení mělo v tomto případě zjevně funkci sexuálního ventilu a posunulo lidstvo zase o řádný kus kupředu.

 

Ale nešlo se zastavit. Lidský rod musel dál a výš. Obraz se musel rozpohybovat, aby konečně mohl někdo někoho kopnout do zadku, fláknout dortem do ksichtu a utéct před policistou. Tehdy se lidstvo již začalo s pomocí obrazů masivně edukovat a učit progresivnímu způsobu řešení problémů.

 

Po tomto velkém skoku vpřed se pohyblivé obrázky nastěhovaly k nám domů, do malých skříněk. Ubylo akce, která byla drahá, a čas
vyplnilo žvanění, tak řečené talk show (což je mimochodem protimluv, jak jistě chápete, neboť je-li to talk, tak to není show, a naopak), nicméně i to byl pokrok, neboť lidstvo s pomocí toku těchto pánů sedících ve studiích pochopilo: ano, tohle může běžet donekonečna, což posilovalo trh s hypotékami.

 

No a nakonec to přišlo. Naše vrcholná éra. Éra přepínání. Průlomy k ní byly dva - dálkové ovládání a nekonečné množství kanálů. V přepínací éře již obrazy nesledujeme, ale odstřelujeme. Civilizace vystoupala na novou kvalitativní úroveň. Evoluce dosáhla fascinujícího úspěchu: zatímco rané lidstvo civělo na obrazy, aby přišlo na to, co na nich je, nové, přepínací lidstvo, má již tak zdokonalený mozek, že během vteřiny je schopno pochopit, že to, co na obrazovce je, je kravina, a okamžitě přepne. Na novém kanálu po vteřině nadčlověk opět pochopí, co je to za blbost, a znovu přepíná. Co je proti tomu nějaké slezení srsti či zakřivení páteře. To zrod přepínacího mozku je pravým zázrakem evoluce!

 

Vzpomínáte ještě na starou televizi, třeba když vysílali Nemocnici na kraji města? Jak se to děsivě táhlo? Jak to trvalo, než starej Sova pochopil, že ten jeho synáček je k ničemu? Nebo ta chůva Fain? Vzpomínáte, jak jste ječeli na obrazovku: „Tak už si ji konečně vem, ty nafoukanej Angláne?“ To se vám v přepínací éře nemůže stát. Zdokonalený mozek vše sestříhá v superklip: papundekl, děsný kostýmy, přesvícenej záběr - jasně, nedělní pohádka České televize - prásk - černobílý hajlování - jasně, dokument na jediné možné téma (alternativou jsou žraloci) - prásk - vlající hedvábí, všude bílá, prolínání světle modré - jasně, reklama zacílená na ženy - prásk - dobře nasvícený interiér, lidi žvaněj u stolu, povědomej retro herec, co hrál v Zemanovi - jasně, nekonečný seriál televize Nova - prásk - zámecký park, ksicht z nabídkového katalogu Quelle, přeběhne labrador - jasně, romantický snímek podle Rosamundy Pilcherové - prásk - žlutej filtr na kameře, prostřih na mrakodrap, vyhublej chlap čučí do mikroskopu, nad ním fajnej černoch - jasně, kriminálka XY - prásk - plechový skříňky na chodbě, zamračený holky v converskách, divný líčení - jasně, americká teenage emo-gothic blbina s upírama - prásk - čtyři nesympatický dyslektici u stolu - jasně, veřejnoprávní disku- se historiků - prásk - smyčče, kamera najíždí přes celý náměstí - jasně, hollywodskej trhák - prásk - jakoby rozmáznutej obraz, hranatý velký auto, dva chlápci v sakách, jeden má pleš, druhej vlasatej flirtuje se ženskou - jasně, americká kriminálka ze sedmdesátejch...

 

Jestli jste ještě nepřešli do přepínacího módu, zkuste si to. Uvidíte, že už i váš mozek se vyladil na nadlidskou úroveň a stačí vám maximálně tři vteřiny, abyste pochopili, že nořit se hlouběji do obrazu netřeba, neboť víte přesně, o čem to je, jak to skončí a proč to můžete s klidem odstřelit z gauče.

 

Otázka je, co bude dál. Možná, že vývoj uzavře kruh a v další epoše lidstvo bude na příšery na obrazovce házet oštěp. Kdo ví, třeba to bude teprve ten pravý pokrok.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Vousaté strašidlo / Anastasie Molozina, Ondřej Slačálek > NP č.438 > Téma čísla Alexandr Dugin je dnes v západním tisku trochu za superstar. Stal se jí paradoxně díky těm, kdo na něm chtějí ukázat odpornost a nebezpečnost současného Ruska. Jeho jméno se zasvěceně zmiňuje na znamení, že novinář rozumí dnešnímu dění na východě. číst dále Češi vs. Romové / Dominika Prejdová > NP č.438 > Kultura | Film Na další film autora Mariana (1996) a Paralelních světů (2001) se čekalo dlouho. Jeden z největších talentů české porevoluční kinematografie Petr Václav se k dlouhometrážní režii vrací Cestou ven. Prestižní festival Cannes ji přijal do své vedlejší sekce Acide. číst dále Vzpoura u Wounded Knee / Jan Konrád > NP č.438 > Dějiny přítomnosti Vlasy jim vlály ve větru, pušky v jejich rukou trčely výhružně do nebe, někteří jeli na koních, kolem pobíhali psi. Těmhle indiánům válečné barvy scházely, přesto byla v jednom městečku v Jižní Dakotě koncem února roku 1973 vykopána válečná sekera. Modernímu státu i vší jeho palebné síle navzdory. číst dále Jsem pro každou špatnost / Tomáš Havlín > NP č.438 > Rozhovor Přestože sbírá se skupinou Prago Union hudební anděly, připomene si spousta lidí Kata hlavně jako postavu z devadesátkových Chaozz. Rozhovor o břemenu minulosti, jízdě na kole i práci v reklamě. číst dále

Nejčtenější články autora

Per aspera ad astra / Jan Stern > NP č.490 > Fejeton Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí děvčat vedení takzvaného památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou knížečku s prázdnými listy, kterou vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto plaval. V Rozumu do kapsy o tom nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské stezce nenavedli mne na správnou stezku. A tak jsem to bral tak nějak od srdce – základ všech katastrof světa.   číst dále Mrazák / Jan Stern > NP č.522 > Fejeton Pověst má člověk jen jednu. A měl by si ji chránit. My, co jsme o ni již přišli, si samozřejmě můžem dát voraz. Ale já dnes nechci psát o pověsti osobní, ale kolektivní. Jde mi teď o nás všechny, o lidstvo. Přesněji o lidstvo současné. číst dále Nenápadný půvab perkarbonátu / Jan Stern > NP č.525 > Fejeton Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet. číst dále Údery otevřenou dlaní / Jan Stern > NP č.460 > Fejeton Existují teorie pravící, že východní bojová umění vznikla tak, že Číňané zkopírovali chvaty vojáků armády Alexandra Velikého při jeho východním tažení. Jenže zatímco Sašovi hošani v boji muže proti muži protivníka prostě flákli nebo kopli, východní lid přiváděl drobnými úpravami dalších a dalších kopií původního originálu bojové chvaty k dokonalosti a takto vzniklo karate, kung-fu, judo a já nevím, jak se ještě všechno to vznešené bitkaření jmenuje. Východní lidy jsou zkrátka v kopírování mistři. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů