NP č.438 > FejetonPřepínací éraJan Stern

Doma mi říkají Fantozzi. Nemám sice tak krásnou dceru, kvalitní vůz a cyklistické schopnosti jako slavný italský filmový hrdina, v jednom se mu však vyrovnám – ve schopnosti přepínat televizi.

Doma mi říkají Fantozzi. Nemám sice tak krásnou dceru, kvalitní vůz a cyklistické schopnosti jako slavný italský filmový hrdina, v jednom se mu však vyrovnám - ve schopnosti přepínat televizi. Má žena, autorka přezdívky, si nicméně nemyslí, že jde o přezdívku čestnou. Má žena totiž nechápe, jak epochálním a revolučním jevem frenetické přepínání je.

 

Lidstvo se vyvíjelo dlouho a těžce. Když bylo ještě primitivní, čučelo na obrazy na stěně jeskyně a prý před nimi tančilo a vrhalo na namalované býky oštěpy v naději, že mu to pomůže při lovu.

 

Protože s takovými nadějemi kupodivu nevyhy- nulo, přešlo na vyšší level. Čučelo na obrazy faraonů z profilu. To byl pokrok, neboť čučení na faraona již mělo nějakou funkci - faraonovi to dělalo dobře a nejspíš pak míň prudil poddané. Pak přišly obrázky malých nahatých dětí s kři- délky a mučení svatých na stěnách v kostelích. To jsou hned dvě perverze najednou, takže obhlížení mělo v tomto případě zjevně funkci sexuálního ventilu a posunulo lidstvo zase o řádný kus kupředu.

 

Ale nešlo se zastavit. Lidský rod musel dál a výš. Obraz se musel rozpohybovat, aby konečně mohl někdo někoho kopnout do zadku, fláknout dortem do ksichtu a utéct před policistou. Tehdy se lidstvo již začalo s pomocí obrazů masivně edukovat a učit progresivnímu způsobu řešení problémů.

 

Po tomto velkém skoku vpřed se pohyblivé obrázky nastěhovaly k nám domů, do malých skříněk. Ubylo akce, která byla drahá, a čas
vyplnilo žvanění, tak řečené talk show (což je mimochodem protimluv, jak jistě chápete, neboť je-li to talk, tak to není show, a naopak), nicméně i to byl pokrok, neboť lidstvo s pomocí toku těchto pánů sedících ve studiích pochopilo: ano, tohle může běžet donekonečna, což posilovalo trh s hypotékami.

 

No a nakonec to přišlo. Naše vrcholná éra. Éra přepínání. Průlomy k ní byly dva - dálkové ovládání a nekonečné množství kanálů. V přepínací éře již obrazy nesledujeme, ale odstřelujeme. Civilizace vystoupala na novou kvalitativní úroveň. Evoluce dosáhla fascinujícího úspěchu: zatímco rané lidstvo civělo na obrazy, aby přišlo na to, co na nich je, nové, přepínací lidstvo, má již tak zdokonalený mozek, že během vteřiny je schopno pochopit, že to, co na obrazovce je, je kravina, a okamžitě přepne. Na novém kanálu po vteřině nadčlověk opět pochopí, co je to za blbost, a znovu přepíná. Co je proti tomu nějaké slezení srsti či zakřivení páteře. To zrod přepínacího mozku je pravým zázrakem evoluce!

 

Vzpomínáte ještě na starou televizi, třeba když vysílali Nemocnici na kraji města? Jak se to děsivě táhlo? Jak to trvalo, než starej Sova pochopil, že ten jeho synáček je k ničemu? Nebo ta chůva Fain? Vzpomínáte, jak jste ječeli na obrazovku: „Tak už si ji konečně vem, ty nafoukanej Angláne?“ To se vám v přepínací éře nemůže stát. Zdokonalený mozek vše sestříhá v superklip: papundekl, děsný kostýmy, přesvícenej záběr - jasně, nedělní pohádka České televize - prásk - černobílý hajlování - jasně, dokument na jediné možné téma (alternativou jsou žraloci) - prásk - vlající hedvábí, všude bílá, prolínání světle modré - jasně, reklama zacílená na ženy - prásk - dobře nasvícený interiér, lidi žvaněj u stolu, povědomej retro herec, co hrál v Zemanovi - jasně, nekonečný seriál televize Nova - prásk - zámecký park, ksicht z nabídkového katalogu Quelle, přeběhne labrador - jasně, romantický snímek podle Rosamundy Pilcherové - prásk - žlutej filtr na kameře, prostřih na mrakodrap, vyhublej chlap čučí do mikroskopu, nad ním fajnej černoch - jasně, kriminálka XY - prásk - plechový skříňky na chodbě, zamračený holky v converskách, divný líčení - jasně, americká teenage emo-gothic blbina s upírama - prásk - čtyři nesympatický dyslektici u stolu - jasně, veřejnoprávní disku- se historiků - prásk - smyčče, kamera najíždí přes celý náměstí - jasně, hollywodskej trhák - prásk - jakoby rozmáznutej obraz, hranatý velký auto, dva chlápci v sakách, jeden má pleš, druhej vlasatej flirtuje se ženskou - jasně, americká kriminálka ze sedmdesátejch...

 

Jestli jste ještě nepřešli do přepínacího módu, zkuste si to. Uvidíte, že už i váš mozek se vyladil na nadlidskou úroveň a stačí vám maximálně tři vteřiny, abyste pochopili, že nořit se hlouběji do obrazu netřeba, neboť víte přesně, o čem to je, jak to skončí a proč to můžete s klidem odstřelit z gauče.

 

Otázka je, co bude dál. Možná, že vývoj uzavře kruh a v další epoše lidstvo bude na příšery na obrazovce házet oštěp. Kdo ví, třeba to bude teprve ten pravý pokrok.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Vousaté strašidlo / Anastasie Molozina, Ondřej Slačálek > NP č.438 > Téma čísla Alexandr Dugin je dnes v západním tisku trochu za superstar. Stal se jí paradoxně díky těm, kdo na něm chtějí ukázat odpornost a nebezpečnost současného Ruska. Jeho jméno se zasvěceně zmiňuje na znamení, že novinář rozumí dnešnímu dění na východě. číst dále Nesnesytelná lehkost půjček / Markéta Kosinová > NP č.438 > Pošli to dál číst dále Zprávy ulice / Tomáš Havlín > NP č.438 > Uličníci Noci kostelů v Praze se koncem května zúčastní i spolek divadla Bohém. Divadelníci bez domova vytáhnou ze svého repertoáru prověřený kus Mořičvíl, jenž je volnou adaptací stejnojmenné humoristické fantasy českého autora Dannyho Newmana, inspirované slavnou Zeměplochou Terryho Pratchetta. Zájemci o nevšední kulturní zážitek mohou přijít 23. května do Žižkova sboru Církve československé husitské na náměstí Barikád v Praze na Žižkově.   Mezi chronicky opuštěné a chátrající domy v Praze patří také komplex budov známý jako Barrandovské terasy. Dílo architekta Maxe Urbana, kterému vévodí funkcionalistická vyhlídková restaurace a jež bylo na konci osmdesátých let prohlášeno za kulturní památku, získali v restituci bratři Ivan a Václav Havlovi. Po nepovedených převodech a prodejích jejich podílů i navzdory pravidelně se objevujícím zprávám o chystané rekonstrukci zůstávají všechny budovy více než dvě desetiletí prázdné. Překvapeni proto mohli být ti, kdo uprostřed páteční dubnové noci spatřili ve svahu nad Vltavou, pod střechou jindy temné vyhlídky, blikající neonové srdce. To patřilo k free party, kterou zde pod názvem Fuck you fucking fucks uspořádalo několik pražských soundsystémů. Událost neunikla pozornosti policie, která se zde krátce po půlnoci shromáždila v počtu několika desítek mužů i žen. Navzdory nepřítomnosti majitele, který by je o zákrok požádal, vstupovali policisté opakovaně do objektu a vyhrožovali účastníkům akce zásahem. Kdyby s takovou razancí zasahovali proti spekulantům s nemovitostmi, možná by v Praze nemuselo být více než čtyři tisíce lidí bez domova. Možná by se také přiblížila chvíle, kdy dlouhodobě prázdné domy budou moci využívat ti, kterých střecha nad hlavou chybí číst dále Jsem pro každou špatnost / Tomáš Havlín > NP č.438 > Rozhovor Přestože sbírá se skupinou Prago Union hudební anděly, připomene si spousta lidí Kata hlavně jako postavu z devadesátkových Chaozz. Rozhovor o břemenu minulosti, jízdě na kole i práci v reklamě. číst dále

Nejčtenější články autora

1985 / Jan Stern > NP č.512 > Fejeton Léto roku 1985 jsem trávil v tiché vesničce za Prahou. Centrem nedění zde byla malá samoobsluha Jednota a hospůdka u fotbalového hřiště, kde na stěně visel umaštěný zažloutlý plakát Jiřího Korna s nápisem Pragokoncert. Tam jsem chodil každé poledne na guláš a limonádu Broňa. číst dále Žádný sex ve výtahu / Jan Stern > NP č.524 > Fejeton Tvořit civilizaci, dát najevo „zde končí divočina a začíná kultura“, to je umění, kterému se lidé těžce učí tisíce let. Prozatím se ovšem neshodli na stylu. číst dále Údery otevřenou dlaní / Jan Stern > NP č.460 > Fejeton Existují teorie pravící, že východní bojová umění vznikla tak, že Číňané zkopírovali chvaty vojáků armády Alexandra Velikého při jeho východním tažení. Jenže zatímco Sašovi hošani v boji muže proti muži protivníka prostě flákli nebo kopli, východní lid přiváděl drobnými úpravami dalších a dalších kopií původního originálu bojové chvaty k dokonalosti a takto vzniklo karate, kung-fu, judo a já nevím, jak se ještě všechno to vznešené bitkaření jmenuje. Východní lidy jsou zkrátka v kopírování mistři. číst dále Moc bezmocných / Jan Stern > NP č.497 > Fejeton Možná byste to do mě neřekli, ale já mám vysokou školu. Ne moc vysokou, takže jsem skončil u fejetonů, a nikoli u vědeckých studií, ale vejška to přece jenom byla. A učili jsme se tam hlavně o masových médiích. Povídali jsme si tehdy hlavně o tom, jestli jsou mocná, anebo nikoli. Dnes, kdy masomédia byla převálcována sociálními sítěmi, „informačními bublinami“, „postfakty“ a těmahle věcma, už je to samozřejmě jasné. Ale tenkrát, za mého mládí, kdy letěly Oasis, Cranberries a Unie svobody, to ještě nebylo tak zřejmé. Tehdy se ještě debatovalo o této věci vášnivě. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů