Díval jsem se nedávno na jakousi zpravodajskou stanici. Probírali zajímavé téma, nominace na ceny americké filmové akademie Oscar. Inu, pozvali za tím účelem experta, kritika dalo by se říci pověstného, aby davu vysvětlil, že tzv. oscaři se udílejí, že je již mnoho lidí dostalo, a že bezpochyby i letos si sošku řada umělců odnese. Pak se experta laická moderátorka pozeptala, který film má podle něho největší šanci letos bodovat, načež expert odpověděl, že bohužel žádný z nominovaných filmů ještě neviděl, ale že netřeba pochybovat, že výběr akademiků bude tak nějak tradiční. Zajímalo by mne, zda neznalost žádného z filmů, o nichž se 15 minut hovořilo, byla podmínkou pozvání do studia (kvůlivá nestrannosti, patrně), nebo expert tuto skutečnost před natáčením pozapomněl sdělit, v nadšení, že ho po pěti letech pozvali do televize, anebo jestli náhodou není schopnost mluvit 15 minut o něčem, co neznám, právě ono tolik poptávané expertství.
Rejem expertů jsou ovšem návštěvy velmožů. To vždycky takový velmož přijede a zpravodajec dostane za úkol několik hodin v přímém přenosu sdělovat, že velmož už jede, že velmož už přijel, že velmož nasedl do auta, že velmož autem jede, že velmož už brzy něco řekne, že velmož už v minulosti kolikrát něco řekl, že velmož bude mít oběd, že velmož mívá oběd téměř pravidelně, že velmož celkem dobře zažívá atp. To pak zvou do televizního studia všelijaké experty, aby se moderátor úplně nezbláznil. A experti praví, kolik zrcátek je na velmožově autě, jaké nosí velmož spodní prádlo, zda si smí velmož u oběda krknout a jiné důležité věci. Pak většinou nastane nějaký dramatický vrchol, například, že velmož konečně něco řekne, a tu nastoupí experti vyššího typu, aby vysvětlili, cože to velmož vlastně řekl, případně aby vysvětlili, proč vlastně neřekl nic a jak hluboké a významuplné nic to bylo. No a po zbytek času sedí ve studiu univerzální expert, který říká univerzální historky k návštěvám velmožů. Tak třeba při návštěvě prezidenta Obamy expert bývalý kancléř vyprávěl, jak prezident Havel zašel si v Indii do restaurace na pivko. Za pár měsíců přijel papež a expert bývalý kancléř opět expertně komentoval a dal k dobrému historku – to byste neuhodli – jak prezident Havel zašel si v Indii do restaurace na pivko. Takový expert je k nezaplacení, vždyť kdykoli kdokoli kamkoli přijede, vždy může věc odborně okomentovat, neboť i on s prezidentem Havlem kdysi kamsi přijel!
Těžká expertní tonáž ovšem přichází, když jsou volby, nebo když se volí prezident. To nastupují dva typy setsakra expertních expertů: šéfredaktoři politických týdeníků a politologové ze soukromých institutů, akademií a center. Tuhle jsem vám koukal na takového experta a musím říct, že opravdu válel. Zeptali se ho třeba, co udělají v této chvíli Fialoví. A expert povídá: „Těžko říct, do těch nikdo nevidí.“ A druhý expert na to: „já myslím, že se budou chovat jako vždycky. Ale kdo ví, třeba nás překvapí.“ Moderátor se zatvářil, jak Fox Mulder v Aktech X a zeptal se tajuplně: „máte snad nějaké zákulisní informace, že by mohli překvapit?“ A expert ho poučil: „to samozřejmě nemám, když sedím tady.“ No jak říkám, klucí k nezaplacení!
Mám takový sen, že se také jednou stanu expertem. Bohužel zatím není jasné, na co bych mohl být expert. Ale možná bych se mohl stát expert na experty. Že jako by mě vždycky pozvali do studia poté, co tam mudrovali, a já bych komentoval, jak se jim vedlo, zda ve svých soudech překvapili, co lze od nich očekávat, jaké nosí spodky a zda má jejich vůz neprůstřelná skla (to je dosti důležitá informace, jak jistě chápete). No a kdybych nevěděl, co říct, můžu dát k lepšímu historku, jak jsem si zašel ve Vysočanech na pivko. A beze studu. Ono by to totiž bylo stejně asi to nejzajímavější, co toho dne na obrazovce zaznělo.
