NP č.467 > FejetonKurz psavého psaníJan Stern

– Pane Sterne, vás bychom opravdu rádi měli v našem týmu. Víte, v našich Kurzech tvůrčího psaní se snažíme naučit naše frekventanty odemykat tu pokladnici kreativity v sobě

 

A vy ten klíč máte.

– Sem rád, že mluvíte o pokladnici. Kolik za to pindání vlastně je?

– Promiňte?

– No kolik jako dostanu, za to „učení“.

– Honorář je solidní, nemusíte mít strach.

– No z toho jsem právě vždycky strach měl. Že je solidní.

– Jak to myslíte?

– No nic ve zlym, doktore, já to samozřejmě beru, dyť takovejhle šolich hledám už roky!

– Šolich?

– Hele, a co tam třeba učíte?

– Já na svých kurzech třeba zapnu televizi. Záběr z demonstrace. Náhle je detail na ženu v první řadě. Já to zastavím, ukáži na tu ženu a studenti o ní musejí napsat povídku.

– To jim to dost usnadňujete, ne?

– Jak to?

– No já bych vyndal první věc ze šuplíku a řek bych, že je to vo tý bábě z televize.

– Proč byste to dělal?

– Abych to měl z krku, ne?

– Ale to byste se nijak nerozvinul, sám sobě byste škodil. Velmi oblíbené cvičení také je, když pošleme žáky za bezdomovci. Musejí s nimi pohovořit, vyslechnout je a pak napsat povídku o jejich životním osudu.

– To znám, na žurnalistice jsem dostal za reportáž o bezdomovci zápočet.

– A jak dlouho jste si s ním povídal?

– S žádnym sem si nikdy nepovídal, prosimvás. Bezďáckou story si snad ještě dokážu vycucat z palce, ne?!

– Ale ten živý člověk vám v tom přeci musí chybět, to musí být cítit!

– Ale no tak, doktore, vzpamatujte se, živý lidí nám jenom kazej dobrý nápady. Reportáže dycinky na kanapi, doktore, to je novinářská zásada.

– Ten váš drsný novinářský humor… Člověku to chvilku trvá, než mu přivykne, řeknu vám… Ale nemyslete si, někdy studenty pěkně překvapím. Včera jsem třeba přinesl encyklopedii, zabodl do ní nůž a na té náhodné stránce stejnou náhodou vybral heslo. A oni o něm museli napsat povídku. Pro vás by to jistě byla hračka, ale někteří frekventanti se řádně zapotili. Heslo bylo totiž „ferrokyanid draselný“.

– To si pište, že by to byla hračka, napsal bych povídku o blbovi, co píchá do slovníku a chce napsat nesmysl o nesmyslu. Za solidní honorář (hurónský smích).

– Někdy vám úplně nerozumím, kolego.

– Hele, sou tam ňáký mladý holky?

– Dívek je mezi studenty většina.

– Vida, vida (olizuji si rty).

– Řekněte mi, humor je přeci těžká disciplína, kam vlastně chodíte na ty své nápady? Pro ty své legendární fejetónky. – Kradu je.

– Ne, vážně, kolego.

– No vážně. V humoru se jenom krade. Vtip nejde vymyslet, všechny už sou vymyšlený. Když ste originální, je to zaručeně blbý a nikdo se smát nebude. Když to poctivě ukradnete, lidi poznaj, že se maj smát.

– Vy šibale, člověk by vám na to málem skočil. Vždyť třeba ten váš fejeton, jak vaše žena cvičí v posilovně. To je přeci přímo ze života!

– To je z Kristýny. Já sem svobodnej.

– Z Kristýny? – New Adventures of Old Christine. To je americkej sitcom. Já kradu hlavně z americkejch sitcomů, protože je dělaj profíci, co už vědí, vo co de.

– Kreativci.

– To nevim, voni to taky kradou. Ze Šou Johnnyho Carsona z 50. let. Všechny fóry v americký tývý jsou vod Carsona, to se ví.

– Toho neznám.

– To je jedno. Von to všechno ukrad ze sbírky židovskej fórů, co vyšla roku 1910 na East Side.

– Pane Sterne, nechte toho. Přeci mi nechcete říct, že jste nikdy neměl žádnej vlastní tvůrčí nápad?

– Mějte rozum, doktore, kde bych je měl furt brát? Pětadvacet fejetonů ročně, sedum let v kuse!

– Poslyšte, kolego, bojím se, že se asi na spolupráci nedomluvíme.

– Ale neblázněte, tohle je jenom mezi náma, samozřejmě, já se nějaký ty vejšplechty o kreativních potenciálech naučim. Já to dám, doktore! Nikdo nic nepozná!

– Ne, ne, toto nepůjde.

– No, škoda, no. Byla by to supr ulejvka.

– Pane, vrchní, zaplatím.

– Takhle z toho vytěžim jen jeden blbej fejeton.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

1985 / Jan Stern > NP č.512 > Fejeton Léto roku 1985 jsem trávil v tiché vesničce za Prahou. Centrem nedění zde byla malá samoobsluha Jednota a hospůdka u fotbalového hřiště, kde na stěně visel umaštěný zažloutlý plakát Jiřího Korna s nápisem Pragokoncert. Tam jsem chodil každé poledne na guláš a limonádu Broňa. číst dále Háčkaři / Jan Stern > NP č.492 > Fejeton Češi dali světu spoustu důležitých, užitečných, ba revolučních věcí. Nohejbal, Ďáblovu bibli napsanou za jednu noc, remosku, lehký tank vzor 38, počítačovou hru Mafia, spodně kvašené pivo, semtex, Švejka, becherovku, velmi elegantní tramvaj Tatra T3 s oblými bruselskými tvary, pražského krysaříka, kostkový cukr, reformaci, pomlčkovou válku, nejdražší halu na světě, nejdražší tunel na světě, českou uličku a všechny Kaplického nepostavené stavby. číst dále Mrazák / Jan Stern > NP č.522 > Fejeton Pověst má člověk jen jednu. A měl by si ji chránit. My, co jsme o ni již přišli, si samozřejmě můžem dát voraz. Ale já dnes nechci psát o pověsti osobní, ale kolektivní. Jde mi teď o nás všechny, o lidstvo. Přesněji o lidstvo současné. číst dále Učitel / Jan Stern > NP č.526 > Fejeton Musím se doznat k jedné takové charakterové deformaci. Mám značnou touhu poučovat. Krocena bývá tím, že vlastně nemám poučovat o čem, neboť se v ničem nijak zvlášť nevyznám. Ale nedávno ke mně byl osud milostivý a přihrál mi do cesty ideální oběť. Kamarád kamaráda, Švéd žijící u nás, mě pozval na takový edukativní kafe. Prý mu v naší zemi leccos není jasné a rád by byl poučen. číst dále