NP č.467 > FejetonKurz psavého psaníJan Stern

– Pane Sterne, vás bychom opravdu rádi měli v našem týmu. Víte, v našich Kurzech tvůrčího psaní se snažíme naučit naše frekventanty odemykat tu pokladnici kreativity v sobě

 

A vy ten klíč máte.

– Sem rád, že mluvíte o pokladnici. Kolik za to pindání vlastně je?

– Promiňte?

– No kolik jako dostanu, za to „učení“.

– Honorář je solidní, nemusíte mít strach.

– No z toho jsem právě vždycky strach měl. Že je solidní.

– Jak to myslíte?

– No nic ve zlym, doktore, já to samozřejmě beru, dyť takovejhle šolich hledám už roky!

– Šolich?

– Hele, a co tam třeba učíte?

– Já na svých kurzech třeba zapnu televizi. Záběr z demonstrace. Náhle je detail na ženu v první řadě. Já to zastavím, ukáži na tu ženu a studenti o ní musejí napsat povídku.

– To jim to dost usnadňujete, ne?

– Jak to?

– No já bych vyndal první věc ze šuplíku a řek bych, že je to vo tý bábě z televize.

– Proč byste to dělal?

– Abych to měl z krku, ne?

– Ale to byste se nijak nerozvinul, sám sobě byste škodil. Velmi oblíbené cvičení také je, když pošleme žáky za bezdomovci. Musejí s nimi pohovořit, vyslechnout je a pak napsat povídku o jejich životním osudu.

– To znám, na žurnalistice jsem dostal za reportáž o bezdomovci zápočet.

– A jak dlouho jste si s ním povídal?

– S žádnym sem si nikdy nepovídal, prosimvás. Bezďáckou story si snad ještě dokážu vycucat z palce, ne?!

– Ale ten živý člověk vám v tom přeci musí chybět, to musí být cítit!

– Ale no tak, doktore, vzpamatujte se, živý lidí nám jenom kazej dobrý nápady. Reportáže dycinky na kanapi, doktore, to je novinářská zásada.

– Ten váš drsný novinářský humor… Člověku to chvilku trvá, než mu přivykne, řeknu vám… Ale nemyslete si, někdy studenty pěkně překvapím. Včera jsem třeba přinesl encyklopedii, zabodl do ní nůž a na té náhodné stránce stejnou náhodou vybral heslo. A oni o něm museli napsat povídku. Pro vás by to jistě byla hračka, ale někteří frekventanti se řádně zapotili. Heslo bylo totiž „ferrokyanid draselný“.

– To si pište, že by to byla hračka, napsal bych povídku o blbovi, co píchá do slovníku a chce napsat nesmysl o nesmyslu. Za solidní honorář (hurónský smích).

– Někdy vám úplně nerozumím, kolego.

– Hele, sou tam ňáký mladý holky?

– Dívek je mezi studenty většina.

– Vida, vida (olizuji si rty).

– Řekněte mi, humor je přeci těžká disciplína, kam vlastně chodíte na ty své nápady? Pro ty své legendární fejetónky. – Kradu je.

– Ne, vážně, kolego.

– No vážně. V humoru se jenom krade. Vtip nejde vymyslet, všechny už sou vymyšlený. Když ste originální, je to zaručeně blbý a nikdo se smát nebude. Když to poctivě ukradnete, lidi poznaj, že se maj smát.

– Vy šibale, člověk by vám na to málem skočil. Vždyť třeba ten váš fejeton, jak vaše žena cvičí v posilovně. To je přeci přímo ze života!

– To je z Kristýny. Já sem svobodnej.

– Z Kristýny? – New Adventures of Old Christine. To je americkej sitcom. Já kradu hlavně z americkejch sitcomů, protože je dělaj profíci, co už vědí, vo co de.

– Kreativci.

– To nevim, voni to taky kradou. Ze Šou Johnnyho Carsona z 50. let. Všechny fóry v americký tývý jsou vod Carsona, to se ví.

– Toho neznám.

– To je jedno. Von to všechno ukrad ze sbírky židovskej fórů, co vyšla roku 1910 na East Side.

– Pane Sterne, nechte toho. Přeci mi nechcete říct, že jste nikdy neměl žádnej vlastní tvůrčí nápad?

– Mějte rozum, doktore, kde bych je měl furt brát? Pětadvacet fejetonů ročně, sedum let v kuse!

– Poslyšte, kolego, bojím se, že se asi na spolupráci nedomluvíme.

– Ale neblázněte, tohle je jenom mezi náma, samozřejmě, já se nějaký ty vejšplechty o kreativních potenciálech naučim. Já to dám, doktore! Nikdo nic nepozná!

– Ne, ne, toto nepůjde.

– No, škoda, no. Byla by to supr ulejvka.

– Pane, vrchní, zaplatím.

– Takhle z toho vytěžim jen jeden blbej fejeton.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Šmejdi rumburacký / Jan Stern > NP č.466 > Fejeton Měl jsem babičku. Nebyla nijak výjimečná. Vařila kompoty, drbala a byla sprostá jak dlaždič po třetím rumu. Ale jedna věc na ní byla hodna pozorování: Mluvila na televizi. Tedy, rozumějte, nemluvila na ni, když byla vypnutá, na tyhle nóbl psychické poruchy jsme u nás neměli. Babička mluvila na bednu zapnutou, na postavy na obrazovce. Jako kdyby ji mohly slyšet. Kolikrát jsem se snažil zaostalou generaci upozornit, že to jaksi nemá smysl, ale babička pokaždé nesouhlasila jak po třetím rumu.   číst dále Marťanský slovník člověkologie / Jan Stern > NP č.469 > Fejeton Bůh – Věc, kterou si lidé vymysleli, aby měli dojem, že je někdo odmění za to, když se vyhodí v autobuse do povětří, případně za to, že se do povětří nevyhodí, i když by chtěli. To první by lidé zřejmě dělali i bez Boha, to druhé asi ne. V tomto smyslu je Bůh klíčovým katalyzátorem hromadné dopravy pozemšťanů. Krom velkého Boha existovali v minulosti ještě menší bohové, kteří dělali za lidi to, co by oni také rádi dělali, ale bylo jim to hloupé (incest, sex se zvířaty apod.). Dnes tuto funkci plní tzv. internet. číst dále Teorie vyhnaného psa / Jan Stern > NP č.523 > Fejeton Existuje takový starý příběh z Pobřeží slonoviny. Místní král Ahoussi se tam jednoho dne dostal do jakési „krize legitimity“. Najednou jeho poddaným přestalo být jasné, proč by ho vlastně měli poslouchat. Ahoussi však znal tajemství moci, a tak jednoho dne vyhlásil přísný zákaz přítomnosti psů ve vesnicích. číst dále Možná přijde i Sharon Stoneová / Jan Stern > NP č.596 > Fejeton číst dále