NP č.515 > FejetonČtvrtohryJan Stern

Geologové nám tvrdí, že žijeme ve čtvrtohorách. Ve skutečnosti však žijeme ve čtvrtohrách. (a zapomeňte prosím na Hunger Games a jiné pitominy.)

Když Evropané naučili příslušníky kmene Gahuka-Gama na Nové Guineji fotbal, překvapilo je, s jakou samozřejmostí ho přijali. Po nějaké době však zjistili, že domorodci hrají poněkud zvláštním způsobem: uspořádali vždy několik zápasů po sobě, aby se výhry obou celků přesně vyrovnaly. To je prvohra. Nejstarší podoba hry, kterou pohání strach ze zániku světa, jejž dnes už pociťují jen psychotici, v prvních společnostech to byl však pocit kolektivní. Psychický aparát člověka byl ještě příliš křehký, nejistý a nestabilní. Hrozil jeho rozpad a lidem se – omylem – zdálo, že s sebou může strhnout celý vesmír. Hra byl způsob, jak konci světa zabránit. Jak udržet řád a obnovit rovnováhu. Proto ta plichta.


Byly ovšem i jiné kmeny, kulturně vyspělejší než Gahuka-Gama, které s mičudou FIFA misionářů naložily ještě jinak. I ty si fotbal velmi dobře osvojily, avšak etnologové si po čase povšimli, byli-li opravdu pozorní a zorientovaní, že vítěz utkání je mezi domorodci dohodnut předem a že běhání po hřišti má spíše divadelní rysy. Mohlo by se zdát, že takto vyvstal prastarý systém Ivánek. Ve skutečnosti však šlo o druhohry. Jestliže prvochybou byla iluze, že zhroucení vnitřního může způsobit zhroucení vesmíru, druhochybou byla iluze, že psychický aparát přežívá tělo, že myšlenky mají stejnou váhu jako činy a že z onoho světa se mohou vrátit duchové a potrestat nás za zlá přání. Druhohry mrtvé usmiřují. I ti domorodci hrající ten zvláštní fotbal se vždy, jak se nakonec ukázalo, rozdělili na družstva, z nichž jedno reprezentovalo živé a druhé mrtvé. A bylo předem dáno, že vyhrají mrtví – aby dostali satisfakci a nevraceli se mezi živé jako mstivá strašidla.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Zakládání kyberkultury v Čechách / Ivan Adamovič > NP č.515 > Téma čísla První číslo časopisu Živel vznikalo v rámci debat snad šest let, v reálu snad rok a grafičce Kláře Kvízové posloužilo jako součást diplomky v ateliéru písma. Živel se pro grafiky stal pískovištěm, kde si mohli zkoušet nová písma - ke zděšení čtenářů odkojených Times New Romanem. číst dále Techna ráj to na pohled / Filip Janovský > NP č.515 > Téma čísla Štvou vás kecy stárnoucích nul, jak dřív byla tráva zelenější, všechno bylo hezčí, lepší, barevnější? Vadí vám stesky už-taky-čtyřicátníků o zlatých devadesátkách? Té euforické době plné svobody, kterou si ti, kteří ji zažili, idealizují jako svatý obrázek? Tak to ani nečtěte dál, protože přesně takovou nostalgickou snůšku zašuměných dojmů můžete na následujících řádcích očekávat. číst dále Generace 90. let / Redakce > NP č.515 > Téma čísla Tyhle lidi devadesátky milují. Narodili se přímo do nich a na všechny ty divnosti dodnes s láskou vzpomínají. číst dále Squatting na růžích ustlaný / Tomáš Horáček > NP č.515 > Téma čísla Někomu vyraší hrůzou vlasy na hlavě, někdo si představí dredaté nemyté lidi, kteří obsazují prázdné nemovitosti a chtějí v nich budovat komunitní centra, pořádat koncerty a party, pro jiné je problém v legálnosti celého počínání. Někdo je přesvědčen, že jediné, co tyto lidi zajímá, jsou drogy. A pro někoho jsou to prostě sympatičtí šílenci. číst dále

Nejčtenější články autora

Košatéři, končíme! / Jan Stern > NP č.462 > Fejeton Existuje takový hezký obrat: nemoc z povolání. Vymysleli ho kvůli učitelkám, ale ono z každého povolání člověk dříve či později onemocní. číst dále 1985 / Jan Stern > NP č.512 > Fejeton Léto roku 1985 jsem trávil v tiché vesničce za Prahou. Centrem nedění zde byla malá samoobsluha Jednota a hospůdka u fotbalového hřiště, kde na stěně visel umaštěný zažloutlý plakát Jiřího Korna s nápisem Pragokoncert. Tam jsem chodil každé poledne na guláš a limonádu Broňa. číst dále Háčkaři / Jan Stern > NP č.492 > Fejeton Češi dali světu spoustu důležitých, užitečných, ba revolučních věcí. Nohejbal, Ďáblovu bibli napsanou za jednu noc, remosku, lehký tank vzor 38, počítačovou hru Mafia, spodně kvašené pivo, semtex, Švejka, becherovku, velmi elegantní tramvaj Tatra T3 s oblými bruselskými tvary, pražského krysaříka, kostkový cukr, reformaci, pomlčkovou válku, nejdražší halu na světě, nejdražší tunel na světě, českou uličku a všechny Kaplického nepostavené stavby. číst dále Mrazák / Jan Stern > NP č.522 > Fejeton Pověst má člověk jen jednu. A měl by si ji chránit. My, co jsme o ni již přišli, si samozřejmě můžem dát voraz. Ale já dnes nechci psát o pověsti osobní, ale kolektivní. Jde mi teď o nás všechny, o lidstvo. Přesněji o lidstvo současné. číst dále