Dnes totiž žijeme v éře personalizace. Když zadáte něco do Googlu, má vás pan Google dávno proklepnutého. Má vás otipovaného. Podle toho, co jste hledali v minulosti. On ví, co jste zač. Jestli vám jde víc o holky, nebo o vdolky. Takže když zadáte „buchtička", vám vyjedou odkazy, jak se dělá šodó, zatímco vašemu sousedovi chlívákovi vyjedou odkazy úplně jiné. Jinak řečeno, vy a váš soused už neobýváte stejný svět, pan Google mezi vás natáhnul dráty. Řečeno metaforicky – už dnes nečtete stejnou knihu.
Svět je nám dnes šit na míru. Jako na tom Facebooku. Dřív lidé četli stejné noviny. Dozvěděli se, že sklizeň pokračuje podle plánu, nebo že za týden bude vyzvednut štěchovický poklad. „Jednostejně", abych citoval klasika. Dnes čteme noviny přes filtr skupin na Facebooku. Zprávy jsou nám filtrovány nejen na základě toho, co nás zajímá, ale i podle toho, co si myslíme. Ti, co do novin dříve dokázali protlačit svoje blogy, a to za honorář, jsou z toho zděšeni a říkají tomu „postpravda". Já nehysterčím, mně je úplně jedno, že se lidé od velkých jezer utvrzují v informačních bublinách, že Hillary je stará a hloupá (stejně by to jednou prasklo), mně jde o tu personalizaci. Ta mě trochu děsí. Protože si říkám, kde se to sakra zastaví.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
