NP č.358 > FejetonSpeciálJan Stern

Už je to tady. Právě čtete můj jubilejní padesátý fejeton na stránkách Nového Prostoru. Moderátor Jan Kraus si ve stém díle své talk-show pozval do studia svou matku a jiné příbuzenstvo, ve dvoustém pak všechny své děti, včetně těch, jež se přihlásily poměrně nedávno. To mne inspirovalo.

 

S dětmi byl u mne sice trochu problém, neboť se dosud žádné nepřihlásily a vzhledem k tomu, co jsem se doslechl o mechanismu jejich vzniku, je krajně nepravděpodobné, že by se tak v dohledné době stalo. Avšak přizval jsem k přípravě tohoto fejetonu alespoň svou matku, svého dědu a strýce Karla, aby pohovořili o tom, kdy se prvně projevil můj olbřímí talent, zda jsem byl extrémně vtipný už na nočníku a podobně. Vzpomínková seance se odehrála u nedělního oběda, použit byl diktafon značky Hitachi a zde je doslovný necenzurovaný přepis:

Já: Sešli jsme se zde, abychom se pokusili vypátrat, z čeho se zrodil ten břitký humor, který každých čtrnáct dní vnáší radost do stovek domácností po celé republice.

Strýc Karel: Ty chlebíčky už nikdo nebude?

Matka: Umyl sis ruce? Dědo, prosimvás, musíte hulit i při jídle?

Děda: Musim.

Já: Myslím, mami, že ty bys mohla říct leccos k mým literárním počátkům.

Matka: Kdybyste aspoň kouřil nějaký normální cigarety a ne ty vaše přepůlený startky. Připadáte mi fakt jak somrák vod nádraží. A podivejte se, kde je všude ten popel, pak nemaj bejt na tom ubrusu díry.

Děda: Já ti řeknu, co bys tam měl napsat: Rozkradli, co mohli. Dyť my sme vyváželi do celýho světa a podivej se dneska.

Já: Ty si to přeci pamatuješ, dědo, nepsal jsem jako dítě takový veselý říkačky?

Děda: Vem si jen tu Poldovku. Nebo Zetor! Pověsit to všecko do jednoho!

Matka: Panebože, von už zase vyváží do celýho světa. Moc dobře víte, že jak začnete vyvážet, padá vám ten popel na koberec a vy to zadupete holí, takže to už nikdo nedostane ven. Ale já to uklízet nebudu, já tady nebudu věčně dělat služku.

Strýc Karel: Jestli ty chlebíčky už nikdo nebude, já bych je vzal naší Jaruně, náhodou tu mám igelitku...

Matka: Víš, co tam napiš? Kdybych nebyl vůl a líp se učil, tak je ze mě dneska doktor a nepíšu cinty do novin.

Děda: Do celýho světa jsme vyváželi.

Matka: Je ti čtyřicet, neumíš si přišít ani knoflík a kouká ti podolek. To Jára vod Libuny dělá u Siemensů, už má třetí auto a na dovolenou jezděj na Malé Divy.

Já: Maledivy

Děda: Já se nedivim. Dyť všechno prodali Němcům.

Matka: A koupili si barák. Děda: Lidi dostali byty zadarmo. Co postavili tydle kurvy?

Matka: Já mám ten popel až v polívce. Co sem komu udělala. Nedrob! Dej si něco pod pusu.

Strýc Karel: Předkrm nebude?

Já: Dědo, ty si myslím vždycky říkával: „Z tohodle kluka něco bude.“

Děda: Nic už nebude, dyť už nemáme ani ty sklárny. Bambusová republika, nic víc.

Já: Banánová.

Strýc Karel: Ale jo, zmrzlinka by se do mě ještě vešla, hrňte to do mě.

Matka: Jak dlouho už ti řikám, abys umyl ty vokna? Dyť už přes ně neni vidět na ulici. To se musim pořád doprošovat. A věčně se tu couráš v těch botách.

Já: Jestli mě naserete, tak to tam vážně všechno napíšu.

Matka: Nebuď vulgární! Tohle chytá vod toho „Medvěda“. To je taky ztroskotanec. Ve čtyřiceti visí mámě na krku a jediný, co má, je bedna fotbalovejch vodznaků.

Děda: Pověsit to všechno.

Strýc Karel: Myslel jsem, že bude kachnička.

Matka: Celej táta. Na nákup chodí v trenýrkách a k vánocům mi dal hodinky, co dostal zadarmo jako reklamní dárek k cigaretám.

Já: Měla sis vzít Pištu Hufnágla.

Matka: To je to jediný, co ti dycky šlo: pindy starý mindy.

Děda: Kdeže miny. Zbrojovka je taky cugrunt.

Matka: Já tý Libuně závidim. Ten její zeťák...

Děda: Zetor!

Strýc Karel: To stehýnko mi prosimtě zabal, Jituško, já už vážně nemůžu.

Matka: Za co mě panebože trestáš.

BATTERIES ARE LOW!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Nemusím dělat kompromisy / Petr Procházka > NP č.358 > Rozhovor Vladivojna má mnoho podob, nezaměnitelné jméno, maluje pestrobarevné obrazy, zpívá fiktivní řečí a zná tajemství skrytého kmene Lotopů. Nízkost našeho pozemského světa jí zjevně nestačí. Tahle v civilu křehká dívka se při koncertech dovede změnit v energickou šelmu.   číst dále Romský prvek / Tomáš Havlín > NP č.358 > Téma čísla Romové jsou v Ostravě nepřehlédnutelní. Pohybují se v centru, baví se s bílými, více než kde jinde. Kumar Vishwanathan je posledních třináct let tváří ostravských pokusů o zlepšení soužití mezi oběma komunitami.   číst dále Vrtěti Jochem / Petr Pospíšil > NP č.358 > Pošli to dál Mučení zajatců je občas správné a namístě, pokud potřebujeme, aby „pustili“ nějakou tu informaci. Pinochet jistě neužíval zrovna pěkné metody, ale zachránil svou zemi a není „beze cti“. Lidských práv máme až moc, vlastně jediná, která skutečně potřebujeme, jsou práva vlastnická.   číst dále Ocelové srdce otrávené / Bob Kuřík > NP č.358 > Téma čísla Říká se, že Ostravsko je kraj rázovitý. Hlasitá mluva, rychlá artikulace a „kratky zobak“ jsou vlastní i tamním podzemním vodám punkové a hardcoreové subkultury. „Ostrava je město, které zní ocelovým tónem. Mluví i hraje se tu krátce a rychle,“ říká třicetiletý punker Fido.   číst dále

Nejčtenější články autora

Češi? OK. / Jan Stern > NP č.494 > Fejeton Víte, co je nejčeštější z českých příběhů? Praotec líný vylézt na pořádný kopec? Ale kdeže. Přemysl zanechávající poctivé práce s pluhem ve prospěch politiky? Ne, ne. Babička na Starým Bělidle, co by pro pírko přes plot skočila a paní kněžně (co asi odložila Barunku) se až po pás poklonila? Samá voda. České to všechno snad je, ale nejčeštější nikoli. Ani zdaleka. číst dále Háčkaři / Jan Stern > NP č.492 > Fejeton Češi dali světu spoustu důležitých, užitečných, ba revolučních věcí. Nohejbal, Ďáblovu bibli napsanou za jednu noc, remosku, lehký tank vzor 38, počítačovou hru Mafia, spodně kvašené pivo, semtex, Švejka, becherovku, velmi elegantní tramvaj Tatra T3 s oblými bruselskými tvary, pražského krysaříka, kostkový cukr, reformaci, pomlčkovou válku, nejdražší halu na světě, nejdražší tunel na světě, českou uličku a všechny Kaplického nepostavené stavby. číst dále Čtvrtohry / Jan Stern > NP č.515 > Fejeton Geologové nám tvrdí, že žijeme ve čtvrtohorách. Ve skutečnosti však žijeme ve čtvrtohrách. (a zapomeňte prosím na Hunger Games a jiné pitominy.) číst dále Jenda Dikobraz Troška / Jan Stern > NP č.475 > Fejeton Vždycky jsem jim záviděl. Filmařům. Že mají svoji internetovou filmovou databázi, kde je konečně objektivně zhodnoceno jejich dílo. My, fejetonisté, samozřejmě nic. Kolem filmů víří emoce, kolem našich textíčků jen občasný dopis do redakce: „Chtělo by to větší písmenka, ale jinak jste fajn.“ Říkám otevřeně: je to demotivující. Občas se proto zasním. A úplně to vidím... číst dále
celý archiv