NP č.336 > FejetonČESKÁ VOLBA: HUMLA NEBO CÍSAŘE?Jan Stern

Vážení,
muži mají sex-appeal. Pokud vám tuto informaci
dosud zapírali, tak vám ji s rozhodností sobě
vlastní předkládám. Ten sex-appeal je někdy tak
velký, že ženám vážně nezávidím, když si musejí
mezi jeho jednotlivými generátory vybrat.

 

Ale vybrat si musí. Zvolit si, to je osud každého z nás. I já si jako chlapec chtěl volit mezi dvěma druhy mužského sex- appealu. To když jsem na obrazovce spatřil agenty CI 5 Bodieho s Doylem a bylo mi jasné, že s jedním z těch hochů bych se měl identifikovat a načerpat z nich esenci mužství. Jenže ještě než jsem stihl opravdu zvolit (jako citlivý hoch bych samozřejmě zvolil Doyla), moji vychovatelé mně jasně naznačili, že tudy cesta v této zemi nevede a s jakousi posvátnou hrůzou mne jednoho dne posadili před jiný televizní seriál, kde řádili dva úplně jiní akční hrdinové: Evžen Huml a Bohouš Císař. Ano, byli to Chalupáři. Moji vychovatelé dobře věděli, co činí. Věděli, že v této zemi už navždy budu volit mezi Evženem a Bohoušem, spíše nežli mezi Bodiem a Doylem, a že je vhodné, abych do tohoto osudu byl zavčas zasvěcen. Ano, bylo to tehdy něco jako obřízka, když mě s vědoucím pohledem usadili k té nábožné podívané, kde orchestrion nahradil varhany i šofar. Ta volba, před níž jsem byl tehdy postaven, ovšem nebyla vůbec lehká. Dodnes váhám. Kdo z těch dvou byl vlastně více sexy? Koho zvolit? Jistě chápete, milí čtenáři, že nejde jen o nějaký rozmar milovníka pop-kultury, že jde o existenciální drama, neboť Evžen a Bohouš jsou stále s námi a kdykoli je třeba v této zemi něco zvolit, tak či onak stejně volíme jednoho z nich. S železnou pravidelností jinou nabídku ani nedostáváme. Ono je to ale vážně složité. Pokud jde o styl oblékání, je jasné, že Bohouš je mnohem více „in“. Jeho klobouček je prostě cool a vůbec je tak nějak celkově sladěnej. Tak trochu na pohodu a do army stylu, který se neobnosí. Proti tomu Evženovi trochu ujel trendy-vlak. Baret se dá omluvit, neboť mu stydne hlava, jak známo. Ale tesilky a flanel prostě tolerovat nelze. Na druhou stranu, sex-appeal není o hadrech. Pokud jde o techniku milování, není pochyb, že Evžen má jasně navrch. Kdo ho viděl líbat, ví, o čem mluvím. Když vysloví své „Ital se podívá na ženu a zvážní!“, dámám přeběhne mráz po zádech. Proti tomu empírové Bohoušovy triky se „zavlhlýma očima“ už dnes vážně nepůsobí. Jeho sváděcí technika „kurizování“ je dost dětinská a dle dostupných údajů ani nefunguje. Evženovy kejkle s nácvikem „umělého dýchání“ jsou sice trochu nemotorné, ale mají výsledky. Jenže je tu zas jiné hledisko: platí za hotovou věc, že mít Bohouše v baráku je výhra v loterii. Je šikovný, umí leccos vyspravit a umí dokonce nahodit agregát, když vypnou proud a kuřata jsou v ohrožení. O Evženovi v tomto ohledu panuje trocha nejistoty. Organizačně se sice osvědčil při výstavbě kapřína, ale když zboří schody, jen soptí a hází vinu na druhé. O jeho znalosti hub raději nemluvě. Tedy na rovinu: voni jsou to oba docela parchanti. Bohouš Císař je vysloveně záludnej hajzlík, o čemž svědčí jak jeho fórek s kaprem, kterého si koupil v obchodě a chtěl ho vydávat za uloveného, tak jeho intriky s Tondou Balabánem, které měly zabránit tomu, aby se Evžen oženil s Fuchsovou. Evžen je zas někdy doslova k nesnesení, nezapře v sobě třicet let ve funkci revizora, což dobře ilustrují jeho nervní hlášky typu „řízky – jen do mě!“, případně „to je hezký, dělat si legraci z husitů!“ Tím vážně těžko získá body. No ale co naplat. Jednoho z nich si člověk zvolit musí. Leda jen, že by si nenechal vnutit tuhle vypečenou dvojičku a odvážně sáhl po alternativě. Vony možnosti tu jsou, né že né. Tak třeba předseda Mrázek, že. U něho tedy budí jisté pochybnosti, že byl dle vlastních slov už u zakládání družstva, které bylo asi trochu divoké, ale jinak paušálně je to fajn chlap, což o to. Ovšem jeho pilotáž motocyklu tedy v člověku nespouští zrovna soundtrack z filmu Easy rider. Pak je tu třebas Voborník. Ten se jeví celkem sympaticky. To, že se kdysi při divadelní zkoušce líbal s Mrázkem, ho ani tak nekompromituje, ale to, že své ženě vyhrožuje v určité chvíli sekerou, jakkoli ho mnozí chápeme, se prostě omluvit nedá, to patří trochu do středověku. Jako hodně v kurzu je teď Makovec, co jsem tak kolem sebe slyšel. Jak ten hraje pimprlové divadlo! V tom tedy nemá konkurenci. Jeho potácivá chůze by snad taky nevadila, ale slogan „Makovec, známej hladovec“ je varující. Můžeme samozřejmě šáhnout i po úplně marginálních figurách, třeba po mladým Brabcovi. Jenže kdo viděl jeho idylický obraz srnek pasoucích se u projíždějící lokomotivy... Škoda slov. No jo, nemáme to my Češi jednoduché s těmi našimi volbami a sex-appealem. Ale jak pravil Evžen Huml: „Ono manželství je nakonec vždycky kompromis...“

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Z KŘÍDLA POD KŘÍDLO / Tomáš Havlín > NP č.336 > Pošli to dál Konec léta se v Praze tradičně ponese v duchu velké cyklojízdy. Ta letošní bude o to zajímavější, že špalírům cyklistů v ulicích, kudy se běžně valí jen auta, bude předcházet opulentní program.   číst dále CIZINCEM V CIVILIZOVANÉ ZEMI / Martina Křížková > NP č.336 > Pošli to dál Cizinecká policie má problém a vypadá to, že s ní i my ostatní. Jde o osobu nového ředitele Vladislava Husáka. Už jenom jeho jmenování budí rozpaky. Potíže se s tímto bývalým příslušníkem SNB táhnou dlouho.   číst dále It‘s a Man‘s World / Alexandr Budka > NP č.336 > Téma čísla „JE TO MUŽSKÝ SVĚT“, PRAVÍ ZNÁMÝ SOULOVÝ HIT A JE PRAVDA, ŽE TO V ČEM ŽIJEME, JE NAVZDORY PROKLAMOVANÉ ROVNOSTI POHLAVÍ VÝSLEDKEM PŮSOBENÍ MUŽŮ. PŘESTO SE DNES MUŽI ČASTO CÍTÍ NEJISTĚ, JAKO BY UŽ PRO NĚ VE SPOLEČNOSTI, KTEROU STVOŘILI, NEBYLO MÍSTO. ČEKAJÍ OPRAVDU MUŽSKÉ POHLAVÍ NĚJAKÉ DRAMATICKÉ ZMĚNY NEBO DOKONCE ZÁNIK?   číst dále Totálně konzervativní kovboj / Tomáš Havlín > NP č.336 > Rozhovor S Tomášem Hanákem jsme se bavili v bránické nádražní hospodě. Když odešel, přitočila se k nám servírka. "Víte, už to není nejvíc sexy muž," kroutila hlavou. A proč, stárne? "Ne, je zanedbanej. A to by neměl, lidé se na něj dívají v televizi."   číst dále

Nejčtenější články autora

Češi? OK. / Jan Stern > NP č.494 > Fejeton Víte, co je nejčeštější z českých příběhů? Praotec líný vylézt na pořádný kopec? Ale kdeže. Přemysl zanechávající poctivé práce s pluhem ve prospěch politiky? Ne, ne. Babička na Starým Bělidle, co by pro pírko přes plot skočila a paní kněžně (co asi odložila Barunku) se až po pás poklonila? Samá voda. České to všechno snad je, ale nejčeštější nikoli. Ani zdaleka. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále Hoštice 4.0 / Jan Stern > NP č.503 > Fejeton Nedávno jsem se znenadání ocitl na jakési debatě moudrých. To bývá těžká chvíle v životě lidském. A byla. Mluvilo se tam o budoucnosti. Přesněji o „čtvrté průmyslové revoluci“. To je jako to, že všechno budou dělat roboti. A všechno bude digitální a kyber a smart a tydlety věci. číst dále Kukačky / Jan Stern > NP č.520 > Fejeton Nepatřím k těm, kdo by adorovali dětství. Naopak, celý život vzdoruji ideologii, která říká, že dítě je čisté, nevinné, upřímné, a že by svět byl spasen, kdybychom všichni dětmi zůstali. číst dále
celý archiv