Tento článek zatím není k dispozici v plné délce.
NP č.594 > FejetonPoslední HelénJan Stern
Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi
Podívejte se profily našich nejlepších prodejců,
kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení,
obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe.
Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc?
Děkujeme všem dárcům.
Nejčtenější články z tohoto čísla
„Bojovali jsme za to, aby nám bylo líp.“Přichází nová generace novinářů a novinářek? / Mariana Petřáková, Kateřina Zemanová > NP č.594 > Téma čísla číst dále
Ji.hlava jako dokumentární Woodstock / Šárka Vlasáková
> NP č.594 > Rozhovor
číst dále
Brněnský časostroj vydal za 12 let už 9 500 kuliček / Technické sítě Brno
> NP č.594 > Věda
číst dále
Nejčtenější články autora
Singl drama / Jan Stern
> NP č.456 > Fejeton
Kdybych byl Američan a psal o životě třicátníků,
co jsou singl, budu mít jednou týdně
sloupek v New York Times, za který si po třech
letech pořídím vilu v Malibu.
číst dále
Per aspera ad astra / Jan Stern
> NP č.490 > Fejeton
Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí
děvčat vedení takzvaného
památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou
knížečku s prázdnými listy, kterou
vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco
napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž
byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu
základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde
jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto
plaval. V Rozumu do kapsy o tom
nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské
stezce nenavedli mne na správnou stezku.
A tak jsem to bral tak nějak od srdce –
základ všech katastrof světa.
číst dále
Mrazák / Jan Stern
> NP č.522 > Fejeton
Pověst má člověk jen jednu. A měl by si ji chránit. My, co jsme o ni již přišli, si samozřejmě můžem dát voraz. Ale já dnes nechci psát o pověsti osobní, ale kolektivní. Jde mi teď o nás všechny, o lidstvo. Přesněji o lidstvo současné.
číst dále
Simonina éra / Jan Stern
> NP č.461 > Fejeton
Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně
třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě,
v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou.
Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové,
z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak
mi vlítla do denního snění Alice na laně.
Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od
Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji
tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové
v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie.
Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční
krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy
Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově
Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla
zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla
Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční
stíny.
číst dále
