NP č.469 > FejetonMarťanský slovník člověkologieJan Stern

Bůh – Věc, kterou si lidé vymysleli, aby měli dojem, že je někdo odmění za to, když se vyhodí v autobuse do povětří, případně za to, že se do povětří nevyhodí, i když by chtěli. To první by lidé zřejmě dělali i bez Boha, to druhé asi ne. V tomto smyslu je Bůh klíčovým katalyzátorem hromadné dopravy pozemšťanů. Krom velkého Boha existovali v minulosti ještě menší bohové, kteří dělali za lidi to, co by oni také rádi dělali, ale bylo jim to hloupé (incest, sex se zvířaty apod.). Dnes tuto funkci plní tzv. internet.

 

Tento článek zatím není k dispozici v plné délce.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Drang nach Osten / Tomáš Schejbal > NP č.469 > Fejeton Nacistické teorie o rasové nadřazenosti čerpaly z představ o germánské otužilosti drsným klimatem. Postup německých jednotek na východ ale nakonec zarazil generál Zima. číst dále Kladivo na emise / Eva Lédlová > NP č.469 > Referát V polovině prosince zaznělo z dlouho očekávané pařížské klimatické konference jedno svorné a hlasité – „ano, máme dohodu“. Je ale skutečně důvod slavit? číst dále V zimě jako doma / Redakce > NP č.469 > Téma čísla Jak zvládáte zimu? A jakou pamatujete nejmrazivější? Ptali jsme se lidí, kteří zimu ochutnávají na vlastní kůži.   číst dále Pracující do práce! / Barbora Bažantová > NP č.469 > Pošli to dál Uvnitř supermarketu je narváno k prasknutí, asi předvánoční shon, cukroví se samo neupeče. Hned u vchodu se ke mně připojí pán z místní sekuritky, moje nestandardní vzezření mi před- určuje roli lupičky. Doprovodí mě až k pokladně, kde čekám na zaplacení a z nudy pozoruji drob- nou etudu, která se odehrává mezi skupinkou zaměstnanců. Nejmladší z nich, asi dvacetiletý kluk, žadoní u starší kolegyně: „Prosím můžu si skočit na malou? Já už fakt musím!“ Žena ho odbude: „Jak na malou? Nejdřív ukliď účtenky a posbírej tady ten bordel, odnes ty košíky a...“ „Jenže já fakt musím, jenom na malou, jsem hned zpátky,“ posbírá ještě spadané účtenky a zmizí. číst dále