To je totiž tak. Říkali nám kdysi ve škole, že jeden z důvodů nástupu „konzervativní revoluce" na počátku 20. století byl Einstein. Ten jeho vesmír, který lidem nabízel, byl tak nepochopitelný a podivný, že se v něm báli žít. Děsilo je, že gravitace by mohla ohýbat prostor a čas. Bylo to bláznivé, budilo to hrůzu a z hrůzy rodila se nenávist. Ke všemu modernímu. A vylepšil to ten Belgičan, co přišel s teorií velkého třesku. Který rozpíná náš vesmír a nikdo neví do čeho. Vesmír, který zjevně má hranici, ale přitom je prý „nekonečný". Z tohohle konečného nekonečna lidi tenkrát, když se ještě snažili pochopit svět, pojala závrať. Z téhle závrati rodila se představa o očištění válkou, návratu k podstatě a vůbec tak nějak k něčemu, čeho se dá chytit. On takový handgranát dělá taky velký třesk, ale dá se aspoň sevřít v dlani. Což uklidňuje.
Nezměnilo se toho od časů, kdy Belgičan definoval prvotní prdu, zase tak moc. Telefon už znali, i když ho ještě nenosili v kapse, a dokonce i první počítač už kdosi kutil. I porno bylo již k dispozici, byť jako podpultovka pro pány z lepší společnosti. A politici říkali zhruba to samé, co dnes, jen je nepouštěli po večerníčku (o to důvěryhodněji bohužel vypadali). Co se však změnilo, jsme my. Nejsme ani o gram chytřejší než naši předkové a nechápeme vesmír o nic víc než naše prababička krmící pod tlakem husu šiškami. Jen je nám to už jedno. To je jediná skutečná revoluce, která proběhla. Revoluce lhostejnosti.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
