NP č.528 > FejetonDobrmanJan Stern

Musím říct, že čím jsem starší, tím jsem smířlivější k rituálům.

Jako mladý chlapec jsem si v Dějinách literatury pro VI. třídu základní školy přečetl slovo „buřič". Okamžitě se mi zalíbilo a od té chvíle jsem toužil být také buřičem, ačkoli jsem nevěděl, jak se vlastně buří. Ale cítil jsem, že správný buřman by měl okázale pohrdat vším zavedeným a zkostnatělým, a tak jsem neopomněl svému okolí dávat najevo, že mě nedostane do prvomájového průvodu ani na půlnoční, že nebudu olovo kalit ani odlívat, neboť Já jsem Já, buřič, volnomyšlenkář a duch nepokojný (tahle slova jsem taky našel v Dějinách literatury pro VI. třídu základní školy a rovněž jsem si je oblíbil, ačkoli dosud netuším, jak se myšlenka uvolňuje a z čeho a zda mám vůbec nějakého ducha, nebo jen pouhý nepokoj).


Jenže to víte, zestárnul jsem. Mám například kamaráda, se kterým se scházíme každý rok před Vánocemi. Je to takové dobračisko, co nikdy, ani na pět minut, nebylo buřičem jako já, a má-li ducha, je to duch zajisté pokojný. Snad až příliš. Dobračisko Karel má rád, když jsou věci, „jak mají být". Před Vánocemi to pro něj znamená, že se sejdeme v restauraci za nádražím a po chvilce diskuse volné, místy snad i volnomyšlenkářské, zahájí Dobrman Kájínek diskusi nevolnou. Čili rituál. Vyndá televizní program – kdysi na lesklém papíru, se Šafránkovou na obálce, dnes to loví z displeje – a praví: „Tak se podíváme, co nám letos dávaj." A počne mi sdělovat, že i letos – jéje – si princezna Lada obleče myší kožíšek, jenž obstojí v hygienické zkoušce.


Bývaly doby, kdy mi v ten moment plomba sedla na plombu a tak trochu na sebe počaly amalgámy tlačit, ba sem tam se na pokožce zvýraznila žíla, jež obvykle není tak dobře vidět. Připadal jsem si jako blbec a můj duch stával se ještě o trochu nepokojnějším. Proč mi to proboha čte? letělo mi hlavou. To jako myslí, že nemám na televizní program?! Nebo že neumím číst? Vidíme se jednou v roce a on půlku našeho setkání oznamuje, že – jéje – i letos vánoční prostitutce Julii vyklouznou svině klouzavý a vnitřně vyschlý šedivák Gere se nakonec nechá Julií svlažit.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Smrt bravíčkového ducha / Jan Stern > NP č.470 > Fejeton Naši dobu lze kritizovat mnoha způsoby. Pro někoho je příliš konzumní, pro jiného příliš globálně oteplená a pro dalšího příliš nemravná. Mě nic z toho netrápí. Zimu nesnáším a zpěvačky vrtící zadečky, ani konzumace čehokoli neprošlého mi nevadí. Já patřím k těm, kdo skuhrají, že je naše doba málo duchovní. číst dále Učitel / Jan Stern > NP č.526 > Fejeton Musím se doznat k jedné takové charakterové deformaci. Mám značnou touhu poučovat. Krocena bývá tím, že vlastně nemám poučovat o čem, neboť se v ničem nijak zvlášť nevyznám. Ale nedávno ke mně byl osud milostivý a přihrál mi do cesty ideální oběť. Kamarád kamaráda, Švéd žijící u nás, mě pozval na takový edukativní kafe. Prý mu v naší zemi leccos není jasné a rád by byl poučen. číst dále Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů