NP č.356 > FejetonSlunce, seno a antidepresivaJan Stern

Možná vás to překvapí, ale na tomto místě měl být původně zcela jiný fejeton. S názvem „Jak si Trautenberg založil stranu a málem vyhrál volby“. Byl však redakcí odmítnut jako neaktuální a málo laskavý, načež jsem byl upozorněn, že by tento fejeton měl být „vyletněný“, „prázdninový“, „dovolenkový“, „sluníčkový“ a „optimistický“. Tak začala největší akce v dějinách fejetonování.

 

Přitlačen k letní zdi, nabídl jsem fejeton „Užíváte si svou dovolenou stejně jako táborový vedoucí, který právě pozval vaše dítě do stanu na erotickou masáž?“ Ten byl však označen editory Nového Prostoru jako zbytečně naturalistický a málo optimistický. Vyloženě skotačivý textík „Jedno svinské klíště – možná doživotní ochrnutí“ však redakce kupodivu také smetla ze stolu. Vodácká romance „Zpod jezu nevyplave ani nejlepší plavec“ byla označena za doslova zádumčivou. Ať prý napíšu radši nějakou vzpomínku na prázdniny ze svého dětství, to že mi jde nejlíp a vždy se přitom rozněžním. „Horký asfalt na liduprázdném sídlišti“ ale také nezaujal. Šéfredaktor se při čtení prý potil a šla na něj deprese. Ani hezká vzpomínka na hotel, v němž jsem strávil svou první dovolenou v Jugošce, se pánům redaktorům nepozdávala, patrně kvůli zmínce, že hotel později rozstřílela jakási osvobozenecká armáda. A titulek „Veliký Tito, vstaň z hrobu a zašlápni tu chamraď“ prý také nebyl ideální. Musím přiznat, že jsem byl už docela v úzkých. Lehce pikantní a satirický textík „Lízni si salmonely“, s mnoha podrobnostmi, z čeho všeho se dá vyrobit zmrzlina, zatípnul sponzor časopisu, výrobce nanuku Méďa Béďa. Není divu, že redakce, která už dva měsíce jede na Méďovi Béďovi, si moc nepochutnala ani na fejetonu „Bleskové záplavy a jiné excesy letního počasí“. „Všechny pohlavní choroby plážového inženýra“ sice docela vzbudily veselí, ale redaktorka Křížková po přečtení propadla záhadné úzkosti a měsíc pak běhala po různých vyšetřeních, takže z kolegiality redakce text raději nezařadila. To už jsem měl vážně pocit, že se v Novém Prostoru s fejetony trochu plýtvá. Uznávám, že můj text „Proč v létě nikdo nikde není a nic nedělá?!“ byl trochu zapšklý a stornoval jsem ho sám. Ale „Třešně jsou červivé a meruňky plné dioxinů“ myslím mohly s přimhouřením oka klidně projít. Neprošly a neprošel ani roztomilý „Okradený brigádník“. Fejeton „Hmyz útočí“ byl pak dokonce klasifikován jako „neurotický“. Když redakce hodila do koše i nejsluníčkovější a nejněžnější fejeton, jaký jsem kdy napsal, vyžádal jsem si závažný pohovor s vydavatelem. I on mne ovšem přesvědčoval, že věty typu „Ahoj, jsem sluníčko, ukaž se mi a udělám ti rakovinku“ nejsou nabity pozitivní energií. Moje přepracovaná cool verze „Dealer sluníčko“, v níž jsem naznačil, že úžeh může přivodit podobné zážitky jako halucinogenní droga, se zase asi zdála moc odvážná. Propadal jsem pomalu zoufalství. Šéfredaktor mi trpělivě vysvětloval, že můj pohled na svět je trošičku škarohlídský, že z mých textů zrovna nekape cit, a že mnozí čtenáři ve svých listech již naznačili cosi o mém cynismu. Uznal jsem, že kritika je objektivní a konstruktivní a vzepjal se k mohutnému výkonu. Můj fejeton o příjemné domácí dovolené na Mácháči „Prezervativy, fekálie a sinice“ sice ještě nebyl to pravé ořechové, to jsem sám cítil, ale optimistický kousek „Voda jako kafe“ už myslím dosahoval správných letních parametrů, byť ani on neprošel, neboť jsem v něm prý ropnou katastrofu v Mexickém zálivu pojal trochu nestandardně. Jakýmsi vrcholem optimistické letní vlny na mém pracovním stole byl fejeton „Tulácká rána“, v němž jsem poeticky popsal, jak skupinka Čechů stírá rosu na kolejích v Kalábrii poté, co krachla jejich cestovka. Světe div se, ani on se však nedostal do tiskárny. Přesto mne šéfredaktor ujistil, že jsem udělal velké pokroky a že za rok už budu mít na pravý letní fejeton řádně natrénováno. Letos tedy prozatím aspoň tato stručná zpráva o neschopnosti. Všem vám přeji léto zalité sluncem, dobrý UV filtr a pokud možno žádné vuvuzely v doslechu.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Za školným bez lyží / Jaroslav Fiala > NP č.356 > Pošli to dál Zástupci nové koalice mají v jedné věci jasno: je třeba zavést školné na vysokých školách. Spory se vedou pouze o to, jak. Student se má ocitnout v pozici zákazníka, takže argument zastánců je zřejmý: co je zadarmo, toho si lidé neváží.   číst dále Nová divočina / Michaela Zemková > NP č.356 > Téma čísla Není tou, jejíž volání pociťovali London či Seton a jiní zakladatelé Woodcraftu, ani Mácha v podvečer prvního máje. Není to bouřící vodopád, hluboký hvozd ani plavmo skákající laň v patách s jelenem osmnácterákem. Naopak, "nová" divočina je často cosi, co by většina lidí na první pohled ani neklasifikovala jako "přírodu".   číst dále A bude líp? / Tomáš Havlín > NP č.356 > Pošli to dál Trojkoaliční vyjednavači usoudili, že je třeba bojovat proti přestupkovým recidivistům. Do budoucna se rozhodli aplikovat systém „Tři a dost“, který by spáchání třetího identického přestupku za sebou automaticky překvalifikoval na trestný čin. A ten by mohl být souzen například ve zrychleném procesu.   číst dále Zločin a trest / Věra Černá > NP č.356 > Pošli to dál Psal se rok 1997 a stejně jako na jiné střední školy, přišel i k nám pověřený policista, aby odvyprávěl přednášku o nebezpečí spojeném s užíváním drog. Krom jiného jsem se tenkrát dozvěděla, že extáze se hází holkám do pití, když se nedívají. Ty se pak po mnohahodinovém „oknu“ budí zneužité ve sklepích…   číst dále

Nejčtenější články autora

My jsme všichni ho-ho / Jan Stern > NP č.459 > Fejeton Občas člověka pronásledují určité nutkavé představy. Člověka běžného (homo ordinaris) třeba představa, že má rozepnutý poklopec, i když nemá. Velké škody při tom nevznikají, krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský (homo hollywoodiensis, slangově někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto představy přinášejí nikoli malé škody, ale velké zisky. číst dále Jenda Dikobraz Troška / Jan Stern > NP č.475 > Fejeton Vždycky jsem jim záviděl. Filmařům. Že mají svoji internetovou filmovou databázi, kde je konečně objektivně zhodnoceno jejich dílo. My, fejetonisté, samozřejmě nic. Kolem filmů víří emoce, kolem našich textíčků jen občasný dopis do redakce: „Chtělo by to větší písmenka, ale jinak jste fajn.“ Říkám otevřeně: je to demotivující. Občas se proto zasním. A úplně to vidím... číst dále Češi? OK. / Jan Stern > NP č.494 > Fejeton Víte, co je nejčeštější z českých příběhů? Praotec líný vylézt na pořádný kopec? Ale kdeže. Přemysl zanechávající poctivé práce s pluhem ve prospěch politiky? Ne, ne. Babička na Starým Bělidle, co by pro pírko přes plot skočila a paní kněžně (co asi odložila Barunku) se až po pás poklonila? Samá voda. České to všechno snad je, ale nejčeštější nikoli. Ani zdaleka. číst dále Košatéři, končíme! / Jan Stern > NP č.462 > Fejeton Existuje takový hezký obrat: nemoc z povolání. Vymysleli ho kvůli učitelkám, ale ono z každého povolání člověk dříve či později onemocní. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů