NP č.344 > FejetonCo je špatného na zadku Víti JandákaJan Stern

Lidé bez rozdílu pohlaví, řeknu vám, já mám rád tyhlety nový vědy a nový trendy. Zrovna tuhle nedávno jsem se díval na ČT 24 a tam vám nějaká „queer specialistka“ z „Katedry genderových studií“ na „Fakultě humanitních věd“ (přísahám, tohle všechno opravdu existuje!) rozprávěla o útlaku.

 

To si našinec vždycky rád poslechne, že jo. Vždyť všichni v sobě máme kus toho Žižky, Koziny nebo Jánošíka a na tenhleten útlak jsme pěkně háklivý. Už už jsem tahal z kredence palcát, leč slečna s růžovými vlasy mě trochu zaskočila. Ona vám hovořila o „útlaku heterosexuálním“.

Prý že totalitní heterosexuální většina manipuluje nebohými dětmi, když jim vnucuje heterosexuální orientaci a jako příklad těchto „performativních praktik“ uvedla například otázky „tak, kdy se budeš vdávat?“, které malým dětem heterodospěláci z legrace kladou. Jenže ta legrace vůbec neni legrací, pravila ta slečna, to je právě ten útlak a vo tom to je.

Přiznám se, chvilku jsem byl zmatený. Koukal jsem se na palcát a marně jsem přemýšlel, kterak ho využít v novém osvobozovacím tažení, do něhož jsem se chtěl za každou cenu zapojit. Hlavou mi přelétla myšlenka, jestli bych palcát nemohl proměnit v dildo, leč hřeby umně na palcát přidělané dědou, z materiálu nakradeného v Tatře Smíchov, by věci dodaly poněkud sado-masochistický nádech, a to mně pro začátek přišlo přeci jenom jako moc „queer revoluční“.

Skoro se mi zdálo, že se tentokrát snad ani nebudu moct zapojit do boje, ba měl jsem takové záblesky pocitů, že jsem až reakcionář, neboť mi chvílema připadlo, že snad ta růžová pani docent plácala nesmysly, ale pak to přišlo. Byly totiž zrovna Vánoce a Nový rok a v televizi vám běžely všechny ty pohádky, co už několik generací do našich dětí cpeme. Najednou mi to docvaklo: růžová slečna měla recht! Samá heterosexualita odshora až dolů! Všichni princové chtěli princezny, králové měli vedle sebe většinou královny a ani jeden (!) princ v průběhu děje nezměnil pohlaví. Tfuj. To se pak nemůžeme divit, že si naše děti, takto manipulovány, nemohou svobodně zvolit orientaci a zkonstruovat svůj gender!

A přitom by stačilo tak málo. Třeba takový princ Miroslav z Pyšné princezny. Takoví fajnoví hošani všude kolem, třeba ten sympaťák, co ho hraje Effa, že jo, a von se musí fixovat zrovna na tu nafoukanou bestii. Upřímně, vždyť ta zápletka je očividně nedůvěryhodná, kdo by o takovou mrchu v realitě stál. To je normální útlak. To do nás chtěli nahustit, že prostě hetero bejt musíme, i kdyby sme si měli vzít hydru, co po nás bude chtít, abysme jí zavazovali střevíček! Kolik z nás na to doplatilo!

O Popelce vůbec nemluvim. Tam je výběr ženských ještě horší, jediná k světu je tu Šafránková, a ta je po většinu času taková nějaká ušmudlaná. A von ten Trávníček vám ani na chvilku nezaváhá, von si s tim genderem vůbec nepohraje, von si ho nevymazlí, von prostě musí bejt hetero, i kdyby měl strpět každý ráno v ložnici hejno holubů, co si zvykli u tý jeho zobat hrách (prej „přebírat!“). To by nemohl, zcela nezávazně, šáhnout třeba Jandákovi do kalhot? Nebo mu třeba jen pohladit půlku?! Jen tak špásovně, aby bylo aspoň naznačeno, že jsou tu i jiné možnosti!

Ještě tak nejsnesitelnější se mi jevila ta Princezna se zlatou hvězdou na čele. Jednak teda ta princezna v tom myším kožíšku vypadá jako kluk, a ještě navíc jako skejťák, což je tak nějak příjemně travesti. Pak teda Pepík Zíma vypadá jako gay, což je dlouho taky nadějný, a ty jeho punčocháče, řeknu vám, mě nenechaly chladným. Král tam nemá ani královnu, takže existuje určitá šance, že dceru adoptoval spolu s registrovaným partnerem. Ten Kazišuk, nebo jak se jmenuje, by šel dokonce interpretovat jako symbol heteráckého útlaku, před nímž svobodný gender prchá do pluralitních prostorů, v tomto případě reprezentovaných kuchyní. Ale ten konec! To je zas heterosexuální masakr. To zas byly duše našich dětí znásilněný.

Jo jo, čeká nás ještě dlouhý boj. Podmínkou jeho úspěchu je, že se média přestanou zabývat hloupostmi, jako je nezaměstnanost, hlad ve třetím světě, domácí násilí, dětská pornografie a podobné zástupné problémy, a konečně pochopí, kde nás opravdu bota tlačí. Solidní zárodky tu již jsou, řekl bych.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Údery otevřenou dlaní / Jan Stern > NP č.460 > Fejeton Existují teorie pravící, že východní bojová umění vznikla tak, že Číňané zkopírovali chvaty vojáků armády Alexandra Velikého při jeho východním tažení. Jenže zatímco Sašovi hošani v boji muže proti muži protivníka prostě flákli nebo kopli, východní lid přiváděl drobnými úpravami dalších a dalších kopií původního originálu bojové chvaty k dokonalosti a takto vzniklo karate, kung-fu, judo a já nevím, jak se ještě všechno to vznešené bitkaření jmenuje. Východní lidy jsou zkrátka v kopírování mistři. číst dále Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále Plastic peoples / Jan Stern > NP č.527 > Fejeton Nedávno jsem seděl na kávě s jedním Švédem a jedním domorodcem. Bavili jsme se o národech. Švéd byl hodně zcestovalý, a tak jsme brzy žebronili o nějaký dojem z českého kmene. číst dále Dobrman / Jan Stern > NP č.528 > Fejeton Musím říct, že čím jsem starší, tím jsem smířlivější k rituálům. číst dále