Tento článek zatím není k dispozici v plné délce.
NP č.459 > FejetonMy jsme všichni ho-hoJan Stern
Občas člověka pronásledují určité nutkavé představy. Člověka běžného (homo ordinaris) třeba představa, že má rozepnutý poklopec, i když nemá. Velké škody při tom nevznikají, krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský (homo hollywoodiensis, slangově někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto představy přinášejí nikoli malé škody, ale velké zisky.
Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi
Podívejte se profily našich nejlepších prodejců,
kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení,
obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe.
Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc?
Děkujeme všem dárcům.
Nejčtenější články z tohoto čísla
Apartheid in Israel? / INSP
> NP č.459 > Světozor
A decision by the Israel Defence Forces (IDF) to segregate buses in the occupied
West Bank has backfired after causing an uproar in Israel’s Knesset, or parliament,
and political damage on the international stage.
číst dále
Kořeny nenávistI / Apolena Rychlíková
> NP č.459 > Pošli to dál
Nebývalou odvahu nebýt dnešní projevila
v diskuzním pořadu Otázky Václava Moravce
Helena Langšádlová, když na adresu uprchlických
kvót prohlásila: „Nemůžeme přijmout
ten systém kvót, ale máme být i odvážní a říci,
že když přijmeme uprchlíky, tak že chceme přijmout
křesťany, kde je větší šance, že se budou
integrovat do naší společnosti.“ Výrok, který
prošuměl médii bez menšího pozdvižení,
přesně ukazuje, jak dalece jsme dnes schopni
zajít v touze ubránit naši civilizovanou Evropu
před nájezdy novodobých barbarů, tedy
muslimů. Ostrakizovat kohokoliv na základě
jeho náboženského vyznání by měla být minimálně
od druhé světové války, jejíž konec
si v dnešních dnech pompézně připomínáme,
naprosto překonaná, nemyslitelná věc.
Přesto však je možné – soudě podle výroku
paní Langšádlové – otevřeně dělit lidi skrz
jejich vyznání a ještě se tvářit, že je to jediná
správná cesta jak předejít zničení všeho
evropského.
číst dále
Smrt v Cannes / Dominika Prejdová
> NP č.459 > Kultura | Film
Letošní festivalové Cannes bylo bohaté na spoustu dobrých filmů. Ty nejlepší si
pak vzaly inspiraci v posledních věcech člověka.
číst dále
Položit věc na správné místo / Jiří Ptáček
> NP č.459 > Kultura | Výtvarné umění
Vzít předmět a někam ho položit umí každé malé dítě. Slovenská umělkyně
Denisa Lehocká pokládá věci na podlahu. A přitom je všechno jinak.
číst dále
Nejčtenější články autora
Žádný sex ve výtahu / Jan Stern
> NP č.524 > Fejeton
Tvořit civilizaci, dát najevo „zde končí divočina a začíná kultura“, to je umění, kterému se lidé těžce učí tisíce let. Prozatím se ovšem neshodli na stylu.
číst dále
Světáci a vrbičkáři / Jan Stern
> NP č.478 > Fejeton
Jsou národy, do nichž narodíte-li se, nemá moc
smysl pokoušet se dobývat svět, neboť budete
spíše celý život bojovat o existenci – pokud
takový národ neopustíte. Pak jsou národy,
v nichž narodíte-li se, ani svět dobývat nepotřebujete,
neboť vám patří, leží vám u nohou
a všichni vám budou naslouchat už jen proto, že
mluvíte jazykem, kterým hedlajnuje i marketér
škodovky, byť nikdo netuší proč. Češi jsou tak
něco mezi.
číst dále
Peklie, peklíčko / Jan Stern
> NP č.458 > Fejeton
Já jako fejetonista nejsem k ničemu zavázán.
Na rozdíl od svých kolegů nejsem povinen
zaznamenávat podstatné rysy epochy. Když
chci, můžu psát klidně o beďarech. A můj
pravidelný čtenář ví, že chci nezřídka. Leč
občas se v epoše utrhne cosi tak podstatného,
občas mineme tak epochální civilizační
milník, že mi to nedá a začnu se hnípat
v něm, namísto v pupíncích. A dnes je právě
ta chvíle. Nemohu totiž nezaznamenat, že
do našeho světa sestoupilo takřečené selfie,
neboli selfíčko.
číst dále
Per aspera ad astra / Jan Stern
> NP č.490 > Fejeton
Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí
děvčat vedení takzvaného
památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou
knížečku s prázdnými listy, kterou
vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco
napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž
byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu
základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde
jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto
plaval. V Rozumu do kapsy o tom
nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské
stezce nenavedli mne na správnou stezku.
A tak jsem to bral tak nějak od srdce –
základ všech katastrof světa.
číst dále
