Tento článek zatím není k dispozici v plné délce.
NP č.459 > FejetonMy jsme všichni ho-hoJan Stern
Občas člověka pronásledují určité nutkavé představy. Člověka běžného (homo ordinaris) třeba představa, že má rozepnutý poklopec, i když nemá. Velké škody při tom nevznikají, krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský (homo hollywoodiensis, slangově někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto představy přinášejí nikoli malé škody, ale velké zisky.
Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi
Podívejte se profily našich nejlepších prodejců,
kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení,
obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe.
Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc?
Děkujeme všem dárcům.
Nejčtenější články z tohoto čísla
Temně hučí Niagara / Karel Veselý
> NP č.459 > Kultura | Hudba
Americký hlukový hudebník Prurient skládá na dvojalbu Frozen Niagara Falls
hořkosladkou poctu New Yorku.
číst dále
Doma budeš! / Tomáš Malík
> NP č.459 > Pošli to dál
Stalo se už pravidlem, že když dojde k nějaké
nešťastné události, která vlivem soustrastných
živých mediálních vstupů silně zasáhne celou
společnost a nejen pozůstalé, začnou se po odeznění
prvních emocí hledat skrytí viníci, kteří jsou
za smrt a zkázu zodpovědní. Právě to se stalo po
nedávném tragickém úmrtí mladé knihovnice
v městečku Horní Bříza rukou psychotického
pacienta propuštěného z psychiatrické léčebny. Tu jsou na vině lékaři, kteří nasadili špatnou
medikaci, tu soudci, již nenařídili nucenou hospitalizaci.
číst dále
Každý má svůj příběh / Zuzana Brodilová
> NP č.459 > Rozhovor
S Terezou Horváthovou z dětského knižního nakladatelství Baobab jsme si v jihočeském
Táboře povídali o krásných knihách, věčné angažovanosti i otroctví času.
číst dále
Kořeny nenávistI / Apolena Rychlíková
> NP č.459 > Pošli to dál
Nebývalou odvahu nebýt dnešní projevila
v diskuzním pořadu Otázky Václava Moravce
Helena Langšádlová, když na adresu uprchlických
kvót prohlásila: „Nemůžeme přijmout
ten systém kvót, ale máme být i odvážní a říci,
že když přijmeme uprchlíky, tak že chceme přijmout
křesťany, kde je větší šance, že se budou
integrovat do naší společnosti.“ Výrok, který
prošuměl médii bez menšího pozdvižení,
přesně ukazuje, jak dalece jsme dnes schopni
zajít v touze ubránit naši civilizovanou Evropu
před nájezdy novodobých barbarů, tedy
muslimů. Ostrakizovat kohokoliv na základě
jeho náboženského vyznání by měla být minimálně
od druhé světové války, jejíž konec
si v dnešních dnech pompézně připomínáme,
naprosto překonaná, nemyslitelná věc.
Přesto však je možné – soudě podle výroku
paní Langšádlové – otevřeně dělit lidi skrz
jejich vyznání a ještě se tvářit, že je to jediná
správná cesta jak předejít zničení všeho
evropského.
číst dále
Nejčtenější články autora
Friťák, domov můj / Jan Stern
> NP č.505 > Fejeton
Václav Cílek tvrdí, že duši národa pochopíte, když se podíváte, v jaké krajině žije. Dost lidí mu to baští, ačkoli jde o normální lobbing. Jako geolog pochopitelně lobbuje za šutry, aby se o ně někdo aspoň trochu zajímal.
číst dále
Češi? OK. / Jan Stern
> NP č.494 > Fejeton
Víte, co je nejčeštější z českých příběhů? Praotec líný vylézt na pořádný kopec? Ale kdeže. Přemysl zanechávající poctivé práce s pluhem ve prospěch politiky? Ne, ne. Babička na Starým Bělidle, co by pro pírko přes plot skočila a paní kněžně (co asi odložila Barunku) se až po pás poklonila? Samá voda. České to všechno snad je, ale nejčeštější nikoli. Ani zdaleka.
číst dále
Teorie vyhnaného psa / Jan Stern
> NP č.523 > Fejeton
Existuje takový starý příběh z Pobřeží slonoviny. Místní král Ahoussi se tam jednoho dne dostal do jakési „krize legitimity“. Najednou jeho poddaným přestalo být jasné, proč by ho vlastně měli poslouchat. Ahoussi však znal tajemství moci, a tak jednoho dne vyhlásil přísný zákaz přítomnosti psů ve vesnicích.
číst dále
Já, legenda / Jan Stern
> NP č.493 > Fejeton
Zabloudil jsem jednoho dne na šou „motivačního řečníka“. A polekal mě hned na začátku, když zvolal: „Budoucnost máte ve vlastních rukou!“ Naštěstí vím, že se motivátor i ti páni v kravatách, co skandovali, že ji tam fakt mají, spletli. A to flagrantně. Jediné, co máme ve vlastních rukou, je samozřejmě – minulost.
číst dále
