NP č.390 > FejetonJsou mezi námi!Jan Stern

Možná víte, že český básník Pavel Šrut se proslavil, když světu odhalil existenci domácích skřítků zvaných Lichožrouti, což mají býti bytosti, které v automatických pračkách požírají vždy lichou ponožku z páru.

 

Původně jsem Šrutovu studii považoval za nemístný idealismus, možná dokonce buržoazní. Vkrádalo se mi na mysl slovíčko pavěda, ba měl jsem nutkání kontaktovat klub skeptiků Sisyfos a požádat o zákrok. Byl jsem skeptický jak agentka Scullyová v první sérii Akt X, jenže ouha! Výzkum v oblasti domácích a jiných skřítků ze mne brzy udělal Foxe Muldera napříč sériemi, jen tedy jeho vlahý pohled trefit ještě neumím, zde mne poněkud zrazují geny.

Na Šrutově práci mne dnes vadí jediné, že spoustu tajuplných trpasličích bytostí opomenul. Na jednu stranu to chápu, bestsellery potřebují své dvojky a trojky. Na druhou stranu je to neodpovědné, neboť spisovatel je přeci i svědomím národa, národností a subkultur a měl by burcovat, je-li díky vnitřnímu ostrozraku varován před nebezpečím. A ta existují. Popravdě, skřítci požírající ponožky jsou ještě ti méně nebezpeční, mnohem záludnější jsou Šmodrcháči. To jsou opravdoví parchanti! Pokud si myslíte, že je doma či v šuplíku v práci nemáte, tak prosím věnujte nějaký čas soustředěnější badatelskou pozornost sluchátkům. Od mp3, od mobilu, od čehokoli. A vůbec jakýmkoli kabelům. Na ty větší, tučnější, si Šmodrcháči málokdy troufnou, oni jsou krom záludnosti také dosti zbabělí. Ale takové ty tenké šňůrky před nimi nejsou v bezpečí. Nebo snad máte nějaké jiné, racionální vysvětlení, jak se ty šňůrky od sluchátek vždy zamotají a vytvoří kombinaci několika uzlů? Pozor pánové sisyfáci, já chodil čtrnáct dnů do skauta, poznám dračí smyčku i škotovou spojku! Mně nebude nikdo povídat, že tato vysoce sofistikovaná zauzlení vznikají nahodilými procesy. Kdepak, za tím je inteligence. Ne, já budu odvážnější: za tím je civilizace! Spiknutí! Invaze!

Zatím nevím, co Šmodrcháči svým zauzlováním kablíků sledují. O Flusnících však již mám jasno. Jim jde o prosté ponižování člověka. To jsou zkrátka mezi skřítky takoví provokatéři. Asi jste se s těmito škodiči již také setkali. Tedy pokud v restauracích užíváte či si domů kupujete smetanu do kávy. Ano, takovou tu malou smetanku v těch umělohmotných džbírcích. Pokud jste se s tímto gastronomickým vynálezem někdy konfrontovali, jistě víte, že při jakémkoli způsobu otevření na vás smetana vždy tak trochu vyprskne. Sám jsem zkoušel vše, jak tomu zabránit. Přistupoval jsem k těm vaničkám s hodinářskou jemností. Ale nakonec jsem pochopil, že v technice otevírání to není. Jev vyprsknutí totiž stejně odporuje veškerým fyzikálním zákonům. Dnes už prostě vím, že tam vevnitř je vždy schovaný Flusník, který je zkrátka zlovolný a proti zlovůli transcendentální bytosti přírodní zákon nic nezmůže.

Většina skřítků jsou šmejdi, jinak to říci nemohu. Některé však člověk dokáže aspoň trochu pochopit. Ne snad sympatii, ale určitou lítost ve mne budí Deodoranti. Ano, jistě je také znáte. Dle staré terminologie jsou to elementálové, dnes je nazýváme přesněji lemtalové, to jsou ti, co nenápadně lemtají chemické látky v deodorantech (zejména pánských), takže domů si z krámu nesete mocně natlakovanou, vonnými látkami napěchovanou nádobu, pak tři rána stříknete něco málo směsi na problematické partie a nádobka je náhle prázdná. Samozřejmě nevěřím, že by nás kosmetické korporace snad okrádaly nebo si z nás dělaly legraci. To skřítkové Deodoranti ucucávají ty vonné směsi, to kvůli nim na záhyby těl nezbývá. Ale u těchto trpajzlíků člověk musí chápat, že jsou zkrátka závislí, svého druhu tedy nemocní. To samé samozřejmě platí o Propiskáčích, kteří sají náplně z propisovacích tužek. Na nich však obdivuji jednu věc – že dokážou tu modrou tuhu vždy vysát, a přitom vytvořit optickou iluzi, že modři je v náplni propisky stále po okraj. Jak je tohoto jevu dosaženo, stále není dostatečně prozkoumáno. Vědeckých úkolů je před námi tedy ještě mnoho. Každopádně však platí: největší vítězství trpaslíka spočívá v tom, že nás přesvědčil o své neexistenci.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Žijeme v zajímavých časech / Jaroslav Fiala, Ondřej Slačálek > NP č.390 > Rozhovor Slovinský filozof Slavoj Žižek je pro mnohé ukázkou toho, že levice dokáže být pohotová a sexy. Autor desítek knih, bývalý disident a dnes účastník radikálních demonstrací dokáže zaujmout. Položit mu v rozhovoru otázku často znamená říct si o kratší přednášku. Nad dopolední kávou došlo na Havla, sociální rozdíly i počítačové programátory.   číst dále Dva miliony za rok života / Alexandr Budka > NP č.390 > Pošli to dál Na kolik si ceníme rok svého života, je otázka velmi ožehavá.   číst dále Sen o zlveněném štěstí / Andrea Novotná > NP č.390 > Téma čísla Někteří psychologové říkají, že pokud získáme zboží za nižší než původní cenu, prožijeme pocit uspokojení a výhry. Platí to ale i tehdy, když se ze slev stává systém – a z jejich využívání jedna z mála dostupných možností, jak se „mít líp“ anebo vůbec přečkat? Koho v takovém případě vlastně obehráváme?   číst dále Hala mezi námi / Tomáš Havlín > NP č.390 > Pošli to dál Nejen pražské radní zřejmě překvapil jablonecký podnikatel Dalibor Dědek, když koncem loňského roku věnoval městu nafukovací halu, v níž by lidé bez domova mohli najít útočiště před zimou. Už méně překvapivé je, že hala dosud „levituje“ nad Prahou a ne a ne dosednout na to „vhodné“ místo.   číst dále

Nejčtenější články autora

Peklie, peklíčko / Jan Stern > NP č.458 > Fejeton Já jako fejetonista nejsem k ničemu zavázán. Na rozdíl od svých kolegů nejsem povinen zaznamenávat podstatné rysy epochy. Když chci, můžu psát klidně o beďarech. A můj pravidelný čtenář ví, že chci nezřídka. Leč občas se v epoše utrhne cosi tak podstatného, občas mineme tak epochální civilizační milník, že mi to nedá a začnu se hnípat v něm, namísto v pupíncích. A dnes je právě ta chvíle. Nemohu totiž nezaznamenat, že do našeho světa sestoupilo takřečené selfie, neboli selfíčko. číst dále Úvod do sociologie / Jan Stern > NP č.489 > Fejeton Sociologie bývala nudnou vědou. Ale nudit už si dnes nemůže dovolit ani ona. Jeden z nejslavnějších sociologů našich časů naše časy kupříkladu popisuje tak, že v nich všichni sloužíme bůžkovi pohybu a že jsme se za tím účelem všichni proměnili v a) zevlouny, b) tuláky, c) turisty a d) hráče. číst dále Háčkaři / Jan Stern > NP č.492 > Fejeton Češi dali světu spoustu důležitých, užitečných, ba revolučních věcí. Nohejbal, Ďáblovu bibli napsanou za jednu noc, remosku, lehký tank vzor 38, počítačovou hru Mafia, spodně kvašené pivo, semtex, Švejka, becherovku, velmi elegantní tramvaj Tatra T3 s oblými bruselskými tvary, pražského krysaříka, kostkový cukr, reformaci, pomlčkovou válku, nejdražší halu na světě, nejdražší tunel na světě, českou uličku a všechny Kaplického nepostavené stavby. číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů