NP č.390 > FejetonJsou mezi námi!Jan Stern

Možná víte, že český básník Pavel Šrut se proslavil, když světu odhalil existenci domácích skřítků zvaných Lichožrouti, což mají býti bytosti, které v automatických pračkách požírají vždy lichou ponožku z páru.

 

Původně jsem Šrutovu studii považoval za nemístný idealismus, možná dokonce buržoazní. Vkrádalo se mi na mysl slovíčko pavěda, ba měl jsem nutkání kontaktovat klub skeptiků Sisyfos a požádat o zákrok. Byl jsem skeptický jak agentka Scullyová v první sérii Akt X, jenže ouha! Výzkum v oblasti domácích a jiných skřítků ze mne brzy udělal Foxe Muldera napříč sériemi, jen tedy jeho vlahý pohled trefit ještě neumím, zde mne poněkud zrazují geny.

Na Šrutově práci mne dnes vadí jediné, že spoustu tajuplných trpasličích bytostí opomenul. Na jednu stranu to chápu, bestsellery potřebují své dvojky a trojky. Na druhou stranu je to neodpovědné, neboť spisovatel je přeci i svědomím národa, národností a subkultur a měl by burcovat, je-li díky vnitřnímu ostrozraku varován před nebezpečím. A ta existují. Popravdě, skřítci požírající ponožky jsou ještě ti méně nebezpeční, mnohem záludnější jsou Šmodrcháči. To jsou opravdoví parchanti! Pokud si myslíte, že je doma či v šuplíku v práci nemáte, tak prosím věnujte nějaký čas soustředěnější badatelskou pozornost sluchátkům. Od mp3, od mobilu, od čehokoli. A vůbec jakýmkoli kabelům. Na ty větší, tučnější, si Šmodrcháči málokdy troufnou, oni jsou krom záludnosti také dosti zbabělí. Ale takové ty tenké šňůrky před nimi nejsou v bezpečí. Nebo snad máte nějaké jiné, racionální vysvětlení, jak se ty šňůrky od sluchátek vždy zamotají a vytvoří kombinaci několika uzlů? Pozor pánové sisyfáci, já chodil čtrnáct dnů do skauta, poznám dračí smyčku i škotovou spojku! Mně nebude nikdo povídat, že tato vysoce sofistikovaná zauzlení vznikají nahodilými procesy. Kdepak, za tím je inteligence. Ne, já budu odvážnější: za tím je civilizace! Spiknutí! Invaze!

Zatím nevím, co Šmodrcháči svým zauzlováním kablíků sledují. O Flusnících však již mám jasno. Jim jde o prosté ponižování člověka. To jsou zkrátka mezi skřítky takoví provokatéři. Asi jste se s těmito škodiči již také setkali. Tedy pokud v restauracích užíváte či si domů kupujete smetanu do kávy. Ano, takovou tu malou smetanku v těch umělohmotných džbírcích. Pokud jste se s tímto gastronomickým vynálezem někdy konfrontovali, jistě víte, že při jakémkoli způsobu otevření na vás smetana vždy tak trochu vyprskne. Sám jsem zkoušel vše, jak tomu zabránit. Přistupoval jsem k těm vaničkám s hodinářskou jemností. Ale nakonec jsem pochopil, že v technice otevírání to není. Jev vyprsknutí totiž stejně odporuje veškerým fyzikálním zákonům. Dnes už prostě vím, že tam vevnitř je vždy schovaný Flusník, který je zkrátka zlovolný a proti zlovůli transcendentální bytosti přírodní zákon nic nezmůže.

Většina skřítků jsou šmejdi, jinak to říci nemohu. Některé však člověk dokáže aspoň trochu pochopit. Ne snad sympatii, ale určitou lítost ve mne budí Deodoranti. Ano, jistě je také znáte. Dle staré terminologie jsou to elementálové, dnes je nazýváme přesněji lemtalové, to jsou ti, co nenápadně lemtají chemické látky v deodorantech (zejména pánských), takže domů si z krámu nesete mocně natlakovanou, vonnými látkami napěchovanou nádobu, pak tři rána stříknete něco málo směsi na problematické partie a nádobka je náhle prázdná. Samozřejmě nevěřím, že by nás kosmetické korporace snad okrádaly nebo si z nás dělaly legraci. To skřítkové Deodoranti ucucávají ty vonné směsi, to kvůli nim na záhyby těl nezbývá. Ale u těchto trpajzlíků člověk musí chápat, že jsou zkrátka závislí, svého druhu tedy nemocní. To samé samozřejmě platí o Propiskáčích, kteří sají náplně z propisovacích tužek. Na nich však obdivuji jednu věc – že dokážou tu modrou tuhu vždy vysát, a přitom vytvořit optickou iluzi, že modři je v náplni propisky stále po okraj. Jak je tohoto jevu dosaženo, stále není dostatečně prozkoumáno. Vědeckých úkolů je před námi tedy ještě mnoho. Každopádně však platí: největší vítězství trpaslíka spočívá v tom, že nás přesvědčil o své neexistenci.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Slasti a strasti slev / Alexandr Budka > NP č.390 > Téma čísla Okřídlený citát Nechci slevu zadarmo dokonale vystihuje podstatu věci. Cena slevy je vyšší, než by se člověk nadál. Až příliš často u ní platí, že kde jeden získává, druhý tratí. A dopady lákavých nabídek jsou tím nepříjemnější, čím dovedněji jsou skryty očím váhajících zákazníků.   číst dále Nejsem Ali Baba / Markéta Vinkelhoferová > NP č.390 > Téma čísla Kdo by neznal scénu z filmu Život Briana Monty Pythonů, v níž trhovec nutí nešťastníka na útěku před spravedlností smlouvat, protože se to tak patří? Naše cesty po arabském světě jako by tomu nasvědčovaly: dohadování o ceně se prý nevyhneme.   číst dále V duši zákazníka / Alexandr Budka > NP č.390 > Téma čísla Svět obchodu je tvrdý a nic se v něm neponechává náhodě. Zákazníci jsou neustále podrobováni zkoumání, kterak je co nejefektivněji přimět k utrácení. Není tedy divu, že výzkum trhu je působištěm mnoha psychologů, sociologů a dalších, původně pomáhajících profesí, zběhlých do komerční sféry.   číst dále Holka s ďáblem v těle / Tomáš Havlín > NP č.390 > Uličníci Olga Tichavová prodává Nový Prostor v Praze u Jindřišské věže. Poté, co jsme dopili turka v přilehlé hospodě, přemítala nahlas: „Co si o mně zákazníci pomyslej? Ale však tam není nic špatného. Že jsem byla grázl? Každej jsme byli nějakej. A já jsem byla moc bujná, no.“   číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů