Ano, již stokrát jsem vás na této stránce oblažil minimálně tak jako Luďa některou z milosrdných či nafukovací pannu.
Výsledek je to pěkný. Usein Bolt dělá stovku za 9:80, aby pak mohl 25:10 obíhat stadión a dělat grimasy do kamery. Já udělal stovku za čtyři a půl (byť tedy roku). A obejdu se i bez grimas, zvlášť když kameramani dosud nedorazili.
V amerických seriálech se u jubilejních dílů snaží především ušetřit a nabídnou střihový pořad s „nejlepšími scénkami“, případně „vystřiženými pasážemi“ z minulých dílů. Chvilku jsem uvažoval, že bych postupoval podobně. Bohužel, žádné nejlepší věty jsem nenašel a žádné vystřižené věty nemám, neboť každá blbost, která mne napadne, jde rovnou do tisku, proces je z ekologických důvodů zcela bezodpadový (věrní čtenáři o tom jistě nezapochybují). V některých z těchto pořadů herci ovšem také hovoří o odchodech ze seriálu, o konfliktech mezi jednotlivými hvězdami či o natáčení nebezpečných scén. Želbohu, ani takto nemohu sloužit. Z psaní fejetonů jsem dosud neodešel, takže mne nemuseli nechat jednoho dne probudit ve sprše, konflikt jsem měl jen jeden, s počítačem Dell, ale tohle špinavé prádlo bych opravdu nerad vytahoval na veřejnost, a na nebezpečnou tvorbu si nevzpomínám, pominu- li tedy nešťastný pokus napsat fejeton na tabletu ve vaně.
A tak tedy: co s tím?
Vlastně nevím. Ale jak mě naučili čeští politici: To, že jsem bezradný, ještě neznamená, že bych za to neměl být oceněn. A proto bych těch pár zbývajících řádků rád věnoval otázce sociální, ba nebojím se říci odborové.
To, že fejetonisté nemohou odcházet dříve do důchodu, ačkoli je jejich činnost krajně namáhavá, čehož důkazem ostatně je, že takřka již všichni vymřeli, nechme stranou. Ale proč prosím vás nemáme nějaký bonus aspoň my, co jsme fejetonů nasilážovali onu mytickou stovku?
Když se někdo dožije stovky, bývá zvykem, že mu přijde popřát starosta a donese mu nějaké ty lahůdky, na které mu scházejí zuby a žlučník, takže se příbuzní pomějí. Myslíte, že Bohuš Svobodů už balí dárkový koš? Anebo ten cápek Onderka? Ale kdeže, ti mají jiné starosti – díry v zemi a penisy na náměstích. A přitom je naprosto jisté, že by štangle salámu pro jednu mediální všakvíteco vyšla levnějc a podvědomí by si i tak přišlo na svý.
Anebo ligoví fotbalisté. Ti, když dají sto branek – a v to se prosím počítají i ty z penalt a za kapry či jízdné – dostanou se do takzvaného Klubu ligových kanonýrů. Získají díky tomu odznak a všichni Luďové v zemi si je napíšou do svých sportovních statistik, jednou provždy. Proč my, fejetonisté, také nemáme svůj klub stovkařů? Zvlášť my, co jsme zůstali v naší mediální Gambrinuslize, a nejsme tudíž zabezpečeni do konce života, ba popravdě řečeno ani do konce roku. Navíc, jak jistě chápete, Nový Prostor, to není žádná Sparta, tady je to spíš věčnej boj o záchranu. Jasně, hrajem to zápas od zápasu a na soupeře se neohlížíme, ale že nebudem vyrytý na žádnym tom poháru, je vcelku jasný, a tak by člověk holt nepohrdnul ani smaltovaným odznakem. Nebo aspoň plechovým. Nakonec ani měkčený polyvinylchlorid vyrobený dorostenci v Číně by nebyl k zahození, i ty rakovinotvorné ftaláty v něm bych velkoryse přehlédl, možná je i dojatě olízl... Jenže Češi si holt svých divizních šutérů neváží.
P. S.: Cože? Že ten stej byl pěknej šourák? Hele pane, nechaj si to. A dou si domu voprašovat fíkus. Já jim tady na škváře nebudu dělat Messiho.
