NP č.510 > FejetonJelitaskingJan Stern

Za mého mládí – které nutno přiznat ztrácí se poněkud v mlhách dávnověku – když někdo dělal víc věcí najednou, říkali jsme o něm, že dělá víc věcí najednou.

Takoví jsme byli zaostalí. Dnes když dělá někdo víc věcí najednou, tak dělá „multitasking". Zadaří-li se, tak dokonce „multitaskuje".


Ten rozdíl v názvosloví je důležitý. Když jste totiž dělali víc věcí najednou v časech šumáku a televizních přestávek s hrajícími si koťaty, dělali jste to proto, že jste byli nemehlo, budižkničemu, přetrhdílo, levák, jelito, případně vám byla diagnostikována lehká mozková dysfunkce. Když však „multitaskujete", konáte cosi epochálního. Neboť k multitaskingu nás prý všechny vycepovala nejpokročilejší technologie naší doby. No ano, všechny „ty internety" a displeje z tekutých krystalů, jež objevil zapomenutý pražský rodák Friedrich Reinitzer (abych si taky zamultitaskoval), nás prý svedly k tomu, že už se dnes nesoustředíme a jsme všichni přetrhdíla, která mají na liště deset otevřených oken, skáčou z jednoho do druhého a ve výsledku je z toho jen zánět karpálního tunelu.

 

Dlouho jsem byl k rozhodujícímu rituálu našich časů, takřečenému multitaskingu, vysoce tolerantní. Nepřišlo mi, že by odnaučoval lidi myslet, jak nás strašili angažovaní experti, neboť jsem si byl zcela jist, že lidé myslet neuměli ani v časech šumáků, ani v časech jakkoli svěcených vod, a angažované experty všech časů z toho nevyjímám, právě naopak. Taktéž jsem netrnul hrůzou, že nám multitasking a všeobecná kolektivní porucha pozornosti zabrání stvořit nějaká velká díla, neboť dobře znám ty, co by ta velká díla chtěli napsat, a vím, že bude mnohem ekologičtější, když do jedenáctého, textověeditorového okna na liště, napíšou díla malá, ba co nejmenší.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Beze slov / Redakce > NP č.510 > Téma čísla Tolik slov! Na to, že jsme si zvolili téma „beze slov“ se nám v tomto čísle sešlo slov až až. Ponořili jsme se do svůdných zákoutí ticha, zákoutí tak podmanivých, že vám o tom teď toho musíme strašně moc napsat. číst dále Sebrané prasárny / Ivan Adamovič > NP č.510 > Kultura Na sklonku loňského roku vyšly dvě knihy zaobírající se zajímavým způsobem erotikou ve veřejném prostoru. Vedle průvodce Praha erotická se na trhu objevil i závěrečný svazek třídílné reedice jedné z největších knižních kuriozit – souboru Kryptadia od K. J. Obrátila. Kniha vyšla již jednou v nakladatelství Paseka, ale vydání v nakladatelství Lege Artis, přejmenované na První a Druhá kytice národních prasáren, je unikátní i nebývalou péčí vydavatele o „dokonalý“ reprint. Detaily ohledně vydání Kryptadia nám osvětlil vydavatel a bibliofil Jan Hýsek. číst dále Dluhy nezmizí. Je to tvrdé, ale je třeba umět s nimi žít. / Jan Štěpánek > NP č.510 > Život prodejce Předluženost a exekuce, to je mezi prodejci to nejožehavější téma. Jak si trochu ulehčit život s exekutory za zády, přišli prodejcům poradit specialisté na dluhové poradenství Václav Kučera a Eliška Korencová ze společnosti Člověk v tísni. číst dále Za vlnkou doleva / Libor Hruška > NP č.510 > Téma čísla Žlutá, modrá, zelená, červená. Značky se nemalují jen na kůru stromů, v osmdesátých letech se barevné symboly objevily také na fasádách panelových domů při výstavbě sídliště Jižní Město II. O propracovaném systému, který člověka dokáže beze slov – jen za pomoci kombinace symbolů a barev – nasměrovat na tu správnou adresu, jsme si povídali s jeho spoluautorkou, architektkou Vítězslavou Rothbauerovou. číst dále

Nejčtenější články autora

Češi? OK. / Jan Stern > NP č.494 > Fejeton Víte, co je nejčeštější z českých příběhů? Praotec líný vylézt na pořádný kopec? Ale kdeže. Přemysl zanechávající poctivé práce s pluhem ve prospěch politiky? Ne, ne. Babička na Starým Bělidle, co by pro pírko přes plot skočila a paní kněžně (co asi odložila Barunku) se až po pás poklonila? Samá voda. České to všechno snad je, ale nejčeštější nikoli. Ani zdaleka. číst dále Háčkaři / Jan Stern > NP č.492 > Fejeton Češi dali světu spoustu důležitých, užitečných, ba revolučních věcí. Nohejbal, Ďáblovu bibli napsanou za jednu noc, remosku, lehký tank vzor 38, počítačovou hru Mafia, spodně kvašené pivo, semtex, Švejka, becherovku, velmi elegantní tramvaj Tatra T3 s oblými bruselskými tvary, pražského krysaříka, kostkový cukr, reformaci, pomlčkovou válku, nejdražší halu na světě, nejdražší tunel na světě, českou uličku a všechny Kaplického nepostavené stavby. číst dále Čtvrtohry / Jan Stern > NP č.515 > Fejeton Geologové nám tvrdí, že žijeme ve čtvrtohorách. Ve skutečnosti však žijeme ve čtvrtohrách. (a zapomeňte prosím na Hunger Games a jiné pitominy.) číst dále Jenda Dikobraz Troška / Jan Stern > NP č.475 > Fejeton Vždycky jsem jim záviděl. Filmařům. Že mají svoji internetovou filmovou databázi, kde je konečně objektivně zhodnoceno jejich dílo. My, fejetonisté, samozřejmě nic. Kolem filmů víří emoce, kolem našich textíčků jen občasný dopis do redakce: „Chtělo by to větší písmenka, ale jinak jste fajn.“ Říkám otevřeně: je to demotivující. Občas se proto zasním. A úplně to vidím... číst dále
celý archiv