NP č.403 > FejetonČtyři mocní duchovéJan Stern

Mám rád anekdoty o velikánech. Roztomilé na nich je, že asi nejsou pravdivé, ale právě to dokazuje, že jsou zřejmě nějak důležité.

 

O velkém fyzikovi Newtonovi se vypráví jedna z nejlepších. Měl prý kočku, která se ráda toulala. Když se vracívala domů z flámu, škrábala vždy na dveře a žadonila takto o návrat, což myslitele obtěžovalo. A tak jí dole na dveřích vyřízl otvor odpovídající její velikosti, aby tulačce nemusel stále dělat dveřníka. Když se pak této kočičí dámě narodila koťátka, většinu rozdal, ale jedno jí ponechal, aby se její mateřské pudy mohly realizovat. A koťátku vyšel vstříc tím, že i jemu vyřízl dole na dveřích otvor, a to menší, odpovídající jeho velikosti – aby se i ono mohlo procházet a poznávat svět. Zakladateli moderní fyziky prý zkrátka nedošlo, že by malé koťátko mohlo projít velkým otvorem vytvořeným pro jeho matku...

No, o Albertu Einsteinovi se zase povídá – a v jeho případě téměř jistě nejde o anekdotu – že propadl z matematiky.

O Sigmundu Freudovi zase, že nedokázal svým dětem nic říct o sexu a poslal je pro poučení k rodinnému lékaři.

A kdo ví proč, vybavuje se mi ještě jedna historka, kterou vyprávěl jeden student českého filozofa Karla Kosíka. Pan profesor prý za ním kdysi v šedesátých letech přišel, jestli by něco nechtěl napsat o Martinu Buberovi. „Vy máte ty židovské předky, vy byste mohl z toho Bubera pochopit to, co jiní ne,“ řekl prý študentovi filozof. Študent přijal Bubera jako téma své práce, z úcty ke Kosíkově autoritě, ale byl z toho nešťastný. Nevěděl si s tím vůbec rady, židovští, ba ani jiní předci nijak nepomáhali, a tak nakonec ze zoufalství opsal něco z marxistických příruček, neboť s nimi v té době nešlo polemizovat. Kosík práci poté zkoukl, trochu zklamaně pokýval hlavou a udělil výbornou, neboť s tezemi marxismu si samozřejmě netroufl polemizovat ani on.

Všechny tyhle historky mě už nějaký čas vrtají hlavou. A čím dál víc se bojím, že žijeme ve světě ovládaném duchy z těchto historek. Duch Kočičí Newton se nám asi snaží sdělit jakousi obavu, že pevná půda, na níž stojí naše civilizace, věda a jistota, je vlastně blátíčko z pera geniálních trubců, co sice věděli něco o padajících jabkách, ale přitom jaksi netušili, že by malá kočka mohla projít velkou dírou. Duch Puritánského Freuda nás upozorňuje, že žijeme ve světě revolucionářů, kteří vlastně o žádnou revoluci nestojí a nevědí, co si s ní počít.

A Duch Kosíkova Študenta nám připomíná nikoli řídké hejno těch, co když si nevědí rady s příliš složitým či měnícím se světem, utečou do pevnosti několika frází, s nimiž v právě probíhající epoše jaksi nelze polemizovat, a jde- -li polemizovat, nejde za ně minimálně udělit sardel. A je zcela lhostejno, že v Kosíkově době to byly fráze o nadhodnotě, kdežto v časech našich třeba o otevření trhů, které vyřeší vše, od hladu ve třetím světě, až po bulimii ve světě prvním. Někdy aby se člověk, jakkoli nezasažen okultismem, pro všechny ty duchy skoro bál vystrčit nos ze dveří.

Ale zas drobnou naději vlévá ten čtvrtý z přízraků, duch Repetenta Einsteina. Fyzikovi životopisci jeho propadnutí většinou uctivě vysvětlují tím, že ho matematika „nudila“. Mám podezření, že tomu bylo trochu jinak. Že Einstein tu matematiku opravdu nechápal. Jenže ji nechápal proto, že se na svět díval trochu z boku. Při pohledu z boku člověk občas vidí základnu a podvěsnu trochu pokřiveně a ta číslička mu pak nevyjdou tak úplně podle zavedeného bontónu. Ale díky tomu pohledu z boku taky vidí, že v tom našem světě základen a podvěsen něco falíruje a že by se měl trochu přepočítat. A tak nezbývá než popřát nám všem, krom pěkného babího léta, aby nám to nějaký repetentský démon všem brzy spočítal. Skoro bych řekl, že to v obležení kočko-newtonů, viktorián-freudů a opevněných študentů potřebujeme jako sůl.

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Přispějte na dětičky / Ivona Novomestská Remundová > NP č.403 > Pošli to dál Při poslední procházce centrem města jsem musela odmítnout medvídka na klíče na pomoc dětem, delfína na ledničku na pomoc pejskům a kočičkám a košem dostal i plyšák zajda, prý na šicí stroje pro Afriku...   číst dále Amerika za katrem / Jaroslav Fiala, Markéta Vinkelhoferová > NP č.403 > Téma čísla Spojené státy jsou zemí s největším počtem vězňů na světě. Vězení představuje instituci, která výrazně ovlivňuje tamní společnost, ekonomiku i kulturu. Jak funguje v praxi?   číst dále Velmoc zvaná facebook / Josef Šlerka > NP č.403 > Dějiny přítomnosti Tipněte si, kdo je autorem následujícího výroku: „Svobodný tok informací může být použit k dobru nebo taky ke zlu, a když jsou sociální média použita ke zlu, tak je můžeme zastavit!“ Čínský prezident? Nebo snad některý z afrických diktátorů? Nikoli. Britský premiér David Cameron.   číst dále Továrny na recidivu / Andrea Novotná > NP č.403 > Téma čísla „I am a timebomb… A ticking ticking ticking timebomb…“ Píseň od Chumbawamby by klidně mohla pasovat na české vězeňství. Exministr spravedlnosti Pospíšil opakovaně varoval před hrozícími vzpourami vězňů. Chtěli jsme se dozvědět, jestli měl pravdu. Zjistili jsme, že je to ještě horší.   číst dále

Nejčtenější články autora

Univerzity čobogaj něbogaj / Jan Stern > NP č.472 > Fejeton Jeden dosti přeceňovaný autor kdysi vydělal pár milionů na tom, když nám prozradil, že všechno, co kdy potřeboval znát, se naučil v mateřské školce. Já, jakožto autor dosti nedoceněný, myslím si o tom svoje. číst dále Světáci a vrbičkáři / Jan Stern > NP č.478 > Fejeton Jsou národy, do nichž narodíte-li se, nemá moc smysl pokoušet se dobývat svět, neboť budete spíše celý život bojovat o existenci – pokud takový národ neopustíte. Pak jsou národy, v nichž narodíte-li se, ani svět dobývat nepotřebujete, neboť vám patří, leží vám u nohou a všichni vám budou naslouchat už jen proto, že mluvíte jazykem, kterým hedlajnuje i marketér škodovky, byť nikdo netuší proč. Češi jsou tak něco mezi. číst dále Češi? OK. / Jan Stern > NP č.494 > Fejeton Víte, co je nejčeštější z českých příběhů? Praotec líný vylézt na pořádný kopec? Ale kdeže. Přemysl zanechávající poctivé práce s pluhem ve prospěch politiky? Ne, ne. Babička na Starým Bělidle, co by pro pírko přes plot skočila a paní kněžně (co asi odložila Barunku) se až po pás poklonila? Samá voda. České to všechno snad je, ale nejčeštější nikoli. Ani zdaleka. číst dále Friťák, domov můj / Jan Stern > NP č.505 > Fejeton Václav Cílek tvrdí, že duši národa pochopíte, když se podíváte, v jaké krajině žije. Dost lidí mu to baští, ačkoli jde o normální lobbing. Jako geolog pochopitelně lobbuje za šutry, aby se o ně někdo aspoň trochu zajímal. číst dále
celý archiv