NP č.365 > FejetonPrezident, viagra a evoluceJan Stern

O jednom americkém prezidentovi se vypráví historka, která je tak dobrá, že se sice určitě nestala, ale právě proto přežije věky, na rozdíl od suchých pravd.

 

Ten prezident byl prý na návštěvě jakési drůbežárny. Nežli ho provedli velkokurníkem, vzali na prohlídku jeho manželku, první dámu. Ta spatřila v jedné kleci, kterak místní kohout kopuluje se slepicí. Zeptala se prý tehdy: „A jak často to ten kohout dělá?“ Odpověděli jí: „Několikrát denně.“ „Zajímavé,“ řekla první dáma a dodala: „Nezapomeňte se o tom mimoděk zmínit prezidentovi.“ Když pak šel kolem stejné klece s nadále probíhající drůbeží souloží prezident, také ho přemohla jistá otázka, byť krapítek jiná než jeho ženu: „A to on to takhle dělá jen s jednou slepicí?“ A dostalo se mu odpovědi: „Ne, pane prezidente, dělá to s každou, se kterou chce.“ A prezident prý pravil: „No prosím, nezapomeňte se o tom nenápadně zmínit před první dámou!“

Jistě chápete, milí čtenáři, že tato historka nepotřebuje širšího komentáře a že je v ní obsažena tak nějak veškerá pravda světa. Nebýt konzervativnosti církevních hodnostářů, jistě by se propracovala do Bible či Talmudu. Hodnostáři však považují tyto sbírky z neznámých důvodů za hotové, proto anekdotu uchovávám alespoň v Novém Prostoru. Byť nejsem zdaleka sám, ona se totiž dostala i do vědeckých textů (evolučních biologů, pochopitelně) a pojmenovali podle ní dokonce jeden „efekt“. Ten efekt říká zhruba něco v tom smyslu, že „ženu vzrušuje kvalita, muže novost objektu“, ale uznejte, že tomuto holému konstatování chybí poetické kouzlo oné drůbeží historky.

Nu ale pozor. Ono jakmile se něco stane učebnicovou pravdou, hned se kolem toho začnou rojit všelijaké otazníčky. Tak předně je otázkou, co se vlastně míní tou „kvalitou“, kterou ženy údajně poptávají. Historka z americké drůbežárny hovoří jasně. Jenže empirie se poněkud bouří. Alespoň tedy empirie mého známého Karla, který minulé vánoce dal své manželce pod stromek rafinovaný dárek v podobě několika modrých pastilek se jménem slavnějším než Rolling Stones: ano, jde o svižně zavedenou značku Viagra. Podle drůbežářské logiky se měla manželce zpěnit šíje vzrušením. K jistému vypěnění skutečně došlo, ale výsledek byl překvapivý: měsíc tiché domácnosti a Karlův osamělý spánek na lehátku v kamrlíku. Nevím, jaké výtoky si Karel původně sliboval, ale pod stromkem tekly slzy a řinuly se výčitky. Padaly zmínky o sobectví, bezcitnosti a zkažených Vánocích. Můj přítel to přesto ještě nevzdával a zhruba po měsíci od fiaska zkusil modré tabletky vrátit do hry způsobem, který by měl nejlépe prokázat jejich evoluční smysluplnost. Reakce, jíž se mu dostalo, si zasluhuje hlubší filozofický rozbor. „Víš co, pověs si na něj prádlo,“ vyslechl si známý. Jo, na ženskou mysl si kurníkoví biologové nepřijdou.

Ono teda s tou „novostí“ u mužů je to taky celkem nejistý. Jednou jsem takhle seděl v kavárně u okna, sodíkové bublinky z minerální vody mi začaly stoupat do hlavy a šmátravý pohled na ulici ve mně začal vzbuzovat pocit, že správný kohout by se při výběru slepic opravdu neměl zbytečně omezovat, jinak by to s tou evolucí nemuselo dobře dopadnout. Kopnul jsem do sebe zbytek sody, zaplatil, bolestně zaplašil dikobrazí vzpomínku na Máňu v natáčkách, které mne má družka předchozího večera neušetřila, rozepjal jsem imaginární křídla a vyrazil na nedaleký ostrůvek tramvaje. Brzy jsem spatřil svou oběť, div jsem nezakokrhal. Sexbomba v přiléhavých džínách dala ve mne do pohybu pekelný stroj vášně. Přistoupil jsem s bezostyšným záměrem flirtovat. „Promiňte, slečno, mohu vás vyrušit?“ pronesl jsem pevným, hlubokým hlasem a nasadil pohled, který jsem odkoukal od jednoho z hrdinů seriálu Přátelé. Než jsem však vyslovil „neznáme my se odněkud?“ slečna sáhla do kabelky. Blesklo mi hlavou, že možná pro pepřový sprej. Vzápětí jsem zjistil, že pepřák by byl ta důstojnější varianta. Slečna mi podala s chladnou tváří desetikorunu a začetla se do Cosmopolitanu. Měla mě za žebráka. Podíval jsem se smutně na své boty a košili značky Šohaj, poděkoval a šel pomalým krokem domů. Ten den mi všechny „novinky“, které jsem potkával, přišly zcela nezajímavé. Obávám se, že ani viagra by mou melancholii nezaplašila. Věděl jsem, že z tohohle mě můžou dostat už jenom důvěrně známé natáčky.

Hezké svátky bez pilulí!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Vatikánská ruleta / Alexandr Budka > NP č.365 > Pošli to dál Nejnovější papežovy výroky v knižním rozhovoru široce přetřásají světová média, uspokojení ze zmírnění postoje ke kondomům vyslovila i OSN. Jistě je to svého druhu průlom, Vatikán už alespoň netvrdí, že virus HIV kondomy projde a ty jsou tak hlavním viníkem epidemie.   číst dále ABL a sen o koloniích / Tomáš Havlín > NP č.365 > Pošli to dál Bezpečnostní agenturu ABL jsme si zvykli vnímat v nejrůznějších souvislostech. Tu se spolu se Siemensem uchází o bezpečnostní náramky, tu vystupuje jednou v roli černého šerifa, podruhé sociálního pracovníka v pražských obvodech. Poněkud ve stínu ale zůstává fakt, že vedení ABL cítí byznys i v zahraničních válkách.   číst dále Jak zachránit hospodářství / Jaroslav Fiala > NP č.365 > Pošli to dál Plýtvají a přidělávají všem problémy. Takové byly časté reakce na rozhodnutí americké centrální banky (FED) nakoupit vládní dluhopisy v hodnotě 600 miliard dolarů a o tuto částku zvýšit množství peněz v ekonomice. Kritizované opatření má mít za následek podporu půjček, investic a větší ochotu podnikatelů investovat do stagnujícího hospodářství za účelem tvorby pracovních míst.   číst dále Hymna bezdomovců / Alexandr Budka > NP č.365 > Téma čísla Vždycky se našli kritici, pro které píseň Kde domov můj vyjadřovala ty nejhorší vlastnosti českého národa a kteří požadovali její nahrazení něčím důstojnějším. Byli a jsou mimo.   číst dále

Nejčtenější články autora

Poslední Helén / Jan Stern > NP č.594 > Fejeton číst dále Singl drama / Jan Stern > NP č.456 > Fejeton Kdybych byl Američan a psal o životě třicátníků, co jsou singl, budu mít jednou týdně sloupek v New York Times, za který si po třech letech pořídím vilu v Malibu. číst dále Moc bezmocných / Jan Stern > NP č.497 > Fejeton Možná byste to do mě neřekli, ale já mám vysokou školu. Ne moc vysokou, takže jsem skončil u fejetonů, a nikoli u vědeckých studií, ale vejška to přece jenom byla. A učili jsme se tam hlavně o masových médiích. Povídali jsme si tehdy hlavně o tom, jestli jsou mocná, anebo nikoli. Dnes, kdy masomédia byla převálcována sociálními sítěmi, „informačními bublinami“, „postfakty“ a těmahle věcma, už je to samozřejmě jasné. Ale tenkrát, za mého mládí, kdy letěly Oasis, Cranberries a Unie svobody, to ještě nebylo tak zřejmé. Tehdy se ještě debatovalo o této věci vášnivě. číst dále Údery otevřenou dlaní / Jan Stern > NP č.460 > Fejeton Existují teorie pravící, že východní bojová umění vznikla tak, že Číňané zkopírovali chvaty vojáků armády Alexandra Velikého při jeho východním tažení. Jenže zatímco Sašovi hošani v boji muže proti muži protivníka prostě flákli nebo kopli, východní lid přiváděl drobnými úpravami dalších a dalších kopií původního originálu bojové chvaty k dokonalosti a takto vzniklo karate, kung-fu, judo a já nevím, jak se ještě všechno to vznešené bitkaření jmenuje. Východní lidy jsou zkrátka v kopírování mistři. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů