NP č.365 > FejetonPrezident, viagra a evoluceJan Stern

O jednom americkém prezidentovi se vypráví historka, která je tak dobrá, že se sice určitě nestala, ale právě proto přežije věky, na rozdíl od suchých pravd.

 

Ten prezident byl prý na návštěvě jakési drůbežárny. Nežli ho provedli velkokurníkem, vzali na prohlídku jeho manželku, první dámu. Ta spatřila v jedné kleci, kterak místní kohout kopuluje se slepicí. Zeptala se prý tehdy: „A jak často to ten kohout dělá?“ Odpověděli jí: „Několikrát denně.“ „Zajímavé,“ řekla první dáma a dodala: „Nezapomeňte se o tom mimoděk zmínit prezidentovi.“ Když pak šel kolem stejné klece s nadále probíhající drůbeží souloží prezident, také ho přemohla jistá otázka, byť krapítek jiná než jeho ženu: „A to on to takhle dělá jen s jednou slepicí?“ A dostalo se mu odpovědi: „Ne, pane prezidente, dělá to s každou, se kterou chce.“ A prezident prý pravil: „No prosím, nezapomeňte se o tom nenápadně zmínit před první dámou!“

Jistě chápete, milí čtenáři, že tato historka nepotřebuje širšího komentáře a že je v ní obsažena tak nějak veškerá pravda světa. Nebýt konzervativnosti církevních hodnostářů, jistě by se propracovala do Bible či Talmudu. Hodnostáři však považují tyto sbírky z neznámých důvodů za hotové, proto anekdotu uchovávám alespoň v Novém Prostoru. Byť nejsem zdaleka sám, ona se totiž dostala i do vědeckých textů (evolučních biologů, pochopitelně) a pojmenovali podle ní dokonce jeden „efekt“. Ten efekt říká zhruba něco v tom smyslu, že „ženu vzrušuje kvalita, muže novost objektu“, ale uznejte, že tomuto holému konstatování chybí poetické kouzlo oné drůbeží historky.

Nu ale pozor. Ono jakmile se něco stane učebnicovou pravdou, hned se kolem toho začnou rojit všelijaké otazníčky. Tak předně je otázkou, co se vlastně míní tou „kvalitou“, kterou ženy údajně poptávají. Historka z americké drůbežárny hovoří jasně. Jenže empirie se poněkud bouří. Alespoň tedy empirie mého známého Karla, který minulé vánoce dal své manželce pod stromek rafinovaný dárek v podobě několika modrých pastilek se jménem slavnějším než Rolling Stones: ano, jde o svižně zavedenou značku Viagra. Podle drůbežářské logiky se měla manželce zpěnit šíje vzrušením. K jistému vypěnění skutečně došlo, ale výsledek byl překvapivý: měsíc tiché domácnosti a Karlův osamělý spánek na lehátku v kamrlíku. Nevím, jaké výtoky si Karel původně sliboval, ale pod stromkem tekly slzy a řinuly se výčitky. Padaly zmínky o sobectví, bezcitnosti a zkažených Vánocích. Můj přítel to přesto ještě nevzdával a zhruba po měsíci od fiaska zkusil modré tabletky vrátit do hry způsobem, který by měl nejlépe prokázat jejich evoluční smysluplnost. Reakce, jíž se mu dostalo, si zasluhuje hlubší filozofický rozbor. „Víš co, pověs si na něj prádlo,“ vyslechl si známý. Jo, na ženskou mysl si kurníkoví biologové nepřijdou.

Ono teda s tou „novostí“ u mužů je to taky celkem nejistý. Jednou jsem takhle seděl v kavárně u okna, sodíkové bublinky z minerální vody mi začaly stoupat do hlavy a šmátravý pohled na ulici ve mně začal vzbuzovat pocit, že správný kohout by se při výběru slepic opravdu neměl zbytečně omezovat, jinak by to s tou evolucí nemuselo dobře dopadnout. Kopnul jsem do sebe zbytek sody, zaplatil, bolestně zaplašil dikobrazí vzpomínku na Máňu v natáčkách, které mne má družka předchozího večera neušetřila, rozepjal jsem imaginární křídla a vyrazil na nedaleký ostrůvek tramvaje. Brzy jsem spatřil svou oběť, div jsem nezakokrhal. Sexbomba v přiléhavých džínách dala ve mne do pohybu pekelný stroj vášně. Přistoupil jsem s bezostyšným záměrem flirtovat. „Promiňte, slečno, mohu vás vyrušit?“ pronesl jsem pevným, hlubokým hlasem a nasadil pohled, který jsem odkoukal od jednoho z hrdinů seriálu Přátelé. Než jsem však vyslovil „neznáme my se odněkud?“ slečna sáhla do kabelky. Blesklo mi hlavou, že možná pro pepřový sprej. Vzápětí jsem zjistil, že pepřák by byl ta důstojnější varianta. Slečna mi podala s chladnou tváří desetikorunu a začetla se do Cosmopolitanu. Měla mě za žebráka. Podíval jsem se smutně na své boty a košili značky Šohaj, poděkoval a šel pomalým krokem domů. Ten den mi všechny „novinky“, které jsem potkával, přišly zcela nezajímavé. Obávám se, že ani viagra by mou melancholii nezaplašila. Věděl jsem, že z tohohle mě můžou dostat už jenom důvěrně známé natáčky.

Hezké svátky bez pilulí!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Hymna bezdomovců / Alexandr Budka > NP č.365 > Téma čísla Vždycky se našli kritici, pro které píseň Kde domov můj vyjadřovala ty nejhorší vlastnosti českého národa a kteří požadovali její nahrazení něčím důstojnějším. Byli a jsou mimo.   číst dále Jak zachránit hospodářství / Jaroslav Fiala > NP č.365 > Pošli to dál Plýtvají a přidělávají všem problémy. Takové byly časté reakce na rozhodnutí americké centrální banky (FED) nakoupit vládní dluhopisy v hodnotě 600 miliard dolarů a o tuto částku zvýšit množství peněz v ekonomice. Kritizované opatření má mít za následek podporu půjček, investic a větší ochotu podnikatelů investovat do stagnujícího hospodářství za účelem tvorby pracovních míst.   číst dále Z ulice do kamenného divadla / Alexandr Budka > NP č.365 > Referát „Bezdomovecké“ divadlo Ježek a Čížek funguje už deset let. Za tu dobu dosáhlo nemalých úspěchů, ale skutečným převratem je právě probíhající spolupráce s divadlem Komedie. Jedním z našich nejlepších souborů.   číst dále Vatikánská ruleta / Alexandr Budka > NP č.365 > Pošli to dál Nejnovější papežovy výroky v knižním rozhovoru široce přetřásají světová média, uspokojení ze zmírnění postoje ke kondomům vyslovila i OSN. Jistě je to svého druhu průlom, Vatikán už alespoň netvrdí, že virus HIV kondomy projde a ty jsou tak hlavním viníkem epidemie.   číst dále

Nejčtenější články autora

Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále Friťák, domov můj / Jan Stern > NP č.505 > Fejeton Václav Cílek tvrdí, že duši národa pochopíte, když se podíváte, v jaké krajině žije. Dost lidí mu to baští, ačkoli jde o normální lobbing. Jako geolog pochopitelně lobbuje za šutry, aby se o ně někdo aspoň trochu zajímal. číst dále Plastic peoples / Jan Stern > NP č.527 > Fejeton Nedávno jsem seděl na kávě s jedním Švédem a jedním domorodcem. Bavili jsme se o národech. Švéd byl hodně zcestovalý, a tak jsme brzy žebronili o nějaký dojem z českého kmene. číst dále Poslední Helén / Jan Stern > NP č.594 > Fejeton číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů