NP č. 328 | Děti: Mají si kde hrát?
Fejeton
Věčný Čech / Jan Stern Milí východoevropané, možná si vzpomenete, že nedávno navštívil Prahu sám nejvyšší, tedy americký prezident. Asi si řeknete: „Ježiš, co to sem tahá? Vždyť už je to hezky dávno, to jde teda s křížkem po funuse.“ Ale pomalu s tím unuděným vzdycháním, které slyším až sem. Považte, jak by asi dopadli autoři bible, kdyby jejich spoluobčané na zprávy o návštěvě nejvyššího reagovali takovýmhle kňouráním, že „už je to dávno“. Považte, jak by asi dopadl sám Ježíš, kdyby po zmrtvýchvstání pořád někdo remcal a trousil cosi o „křížku po funuse“. Takhle to nejde.Pošli to dál
Bezpečný život (pro přizpůsobivé) / Tomáš Havlín Když byl před časem v maďarské vesnici Tatárszentgyörgy zastřelen romský otec s pětiletým synem na útěku z hořícího domu, zdálo se, že podobná zvěrstva zůstanou vyhrazena místům, kde se „západ“ objímá s Balkánem a české bory budou poklidně šumět dál. Pak ale, doprovázeny výkřikem „Cikáni, vyhoříte!“, prolétly oknem domu ve Vítkově na Opavsku čtyři zápalné láhve a nechaly za sebou tři zraněné. Nejhůř dopadla dvouletá Natálie, která v době uzávěrky bojovala v nemocnici o život s popáleninami na osmdesáti procentech těla.Téma čísla
Bída v dětském patře / Tomáš Havlín Děti jsou společnosti svaté, alespoň teoreticky. Vládnou ale jen do chvíle, než opustí domov a vstoupí do veřejného prostoru. špinavé ulice plné aut z nich dělají vyhnance ve vlastním království. A nezachrání to ani dětská hřiště.
