NP č. 415 | Neviditelné rodiny

V roce 1987 vystoupila tehdejší britská premiérka Margaret Thatcher na konferenci Konzervativní strany, aby sdělila národu, co si myslí o homosexualitě, potažmo o britském školství. „Děti, které by se měly naučit respektovat tradiční morální hodnoty, jsou učeny, že jejich nezpochybnitelným právem je být gay," pronesla tehdy premiérka. V následujícím roce prosadila její vláda příslušnou legislativu, podle které žádná škola ve Spojeném království nesměla učit, že homosexuální vztahy jsou „přijatelné". Zákon vydržel v platnosti až do roku 2003. 
Margaret Thatcher nedávno zesnula a v čísle, které právě držíte v rukách, se ptáme, v čem spočívalo kouzlo této neobyčejné ženy (s. 18-19). Zároveň si ale všímáme, že právě v Británii jsou dnes z iniciativy konzervativců přijímány zákony na zrovnoprávnění gay a lesbických rodin. S větším či menším odporem, ve Francii, Holandsku i Španělsku přestává být tabu představa, že stejnopohlavní pár má svatbu a vychovává děti (s. 12-13). Jaká je situace v Česku? Stát stejnopohlavní rodiny neuznává, ale to neznamená, že neexistují (s. 8-9). Za jeden z nejzajímavějších momentů čísla lze potom označit rozhovor s devatenáctiletou dcerou, která vyrůstá s dvěma ženami (s. 10-11).
Ať už dítě má dvě mámy, dva táty, vyrůstá v klasické rodině nebo v rodině neúplné, jak je v Česku čím dál častěji zvykem, můžeme si téměř s absolutní jistotou vsadit, že bude milovat Jaroslava Uhlíře. Nezapomenutelné šlágry hudebního skladatele se zapsaly do srdcí generací a spolehlivě dnes rozezpívávají nejen festivalová publika, ale především sály plné nadšených dětí. Po jednom takovém představení jsme pana Uhlíře „odchytili" (s. 20-22) a kvůli editorialu jsme si ještě zavolali. „Prioritou je dítě. Když mu stejnopohlavní rodina poskytne dobré prostředí, může to být lepší než rozhádané heterosexuální manželství," říká Mistr.

Přejeme pěkné jaro!
Tomáš Havlín