Téma čísla
Dobrý psychopat / Redakce
Když se řekne psychopat, vybavíme si někoho v lepším případě nesnesitelného, v horším případě okolí nebezpečného. Jsou ale vlastnosti, díky kterým lidé s psychopatickými rysy mohou hrát ve společnosti kladnou a zásadní úlohu. Psychopat díky absenci emocí a strachu může činem na hraně totálního rizika posunout lidstvo vpřed. Hledáme dobrého psychopata!
Nejistá doba přeje psychopatům / Jan Štěpánek
Lidmi, které si ze svého středu volíme, aby nám vládli a hýbali dějinami, bývají často osoby s psychopatickými poruchami. Proč nás přitahují a čím společnost fascinují? Rozhovor s filosofem a biologem Stanislavem Komárkem.
Umění je psycho / Darek Šmíd
Podle aktuální studie mají umělecké osobnosti psychopatické rysy. Neznamená to, že by chtěly třeba ubližovat lidem; mnohem spíše jde o to, že mají emocionální odstup a výrazné tendence riskovat. Což je fajn. Umění by přece nemělo být nuda.
Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen
Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe.
Říká se, že jsem tak trochu ras / Jan Štěpánek
Nakonec by to chtělo rozhovor se skutečným psychopatem, říkali jsme si. Ale kdo je až takový psychopat, že nám k tomu přizná? Šéfkuchař Radek Kašpárek je proslulý svou tvrdohlavostí a výbušností, stejně jako svým kuchařským uměním. Dokáže být arogantní, až bezcitný. Umí chladně riskovat a jít za hranu. Ví, že je v podstatě psychopat. A ví, jak to zúročit v něco, co česká gastronomie nepoznala.
Život prodejce
Zvířata bez domova / Psí život i pro kočku / Libor Hruška
Člověku se svěřit bojím, ale psovi, tomu řeknu všechno, ten to nevykecá, vypráví Vladimír, který se svou fenkou Blondie prodává NP ve Vodičkově ulici. Pochází z Vysočiny a život ve městě si bez zvířete nedokáže představit. Není sám, jemu i stovkám dalších lidí bez domova pomáhá nezisková organizace Psí život.
Zvířata bez domova / Jak to vidí prodejce / Libor Hruška
Osmiměsíční Blondie a dvouletá Elsa dělají společnost Vladimírovi v obytné buňce, kterou má pronajatou od radnice Prahy 9. „Mám se o koho starat, komu se svěřit a mám pocit, že nejsem sám. To je jedna věc, zároveň mě ale taky má kdo chránit, nemusím shánět paralyzér, nůž nebo jinou zbraň. Když lidi uvidí velkého psa, dostanou strach. Mnoho lidí z řad bezdomovců bylo zabitejch a já si myslím, že kdyby měli pejska, tak by bylo těch životů zmařenejch mnohem míň. Pes na nebezpečí opravdu dokáže dobře upozornit,“ říká Vladimír, ale dodává, že pes musí být dobře vycvičený a živený.
ročník 2017
čísla 489 - 508
celý archiv
