NP č.506 > Téma číslaVlakem do pekla modernyIvan Adamovič

Zavedení jednotného času bylo jedním z nejpřelomovějších okamžiků moderní civilizace. Jen se moc neví o tom, jaký na tom měla podíl železnice.

Moderní doba je charakterizovaná nebývalým zapojením času a prostoru do života společnosti. Díky dopravě se vzdálenosti zmenšily, planeta se stala přehlédnutelnou. Díky možnosti bleskově předávat zprávy prostřednictvím telegrafu najednou začalo záležet na tom, jestli na opačném konci planety mají stejný čas jako u nás, a jestli jiný, tak jaký. Telegraf, dnes vysmívané médium, byl cosi jako první internet, byť v režimu off-line. Telegraf „umožňuje civilizovaným zemím přehlédnout celou planetu naráz", psal kanadský inženýr Sanford Flemming. Upozornil, že z hlediska telegrafu neexistuje žádné svítání, poledne či soumrak, všechny časy na planetě existují naráz. Díky nesjednocenému času se stávalo, že jediná událost se mohla odehrát v různých měsících, ba i rocích.


Dnes si to sotva umíme představit, ale v 19. století měla každá oblast svůj vlastní čas. Kdyby si měl cestující vlakem z Washingtonu do San Francisca přeřizovat hodinky vždy, když vjede do jiného lokálního časového pásma, musel by to udělat dvěstěkrát. Problém pak samozřejmě nastal s jízdními řády. Vlak odjíždí v 8.30... ale jakého času? Vlády uvažovaly o jednotném čase, ale byznys byl jako obvykle rychlejší. Hlavní slovo ve sjednocení času měly tedy dráhy. Ve Spojených státech zavedly jednotný drážní čas v roce 1883 a o rok později se zástupci jednotlivých zemí na konferenci ve Washingtonu usnesli, že univerzální světový čas bude počítán od Greenwichského poledníku a bude dělit planetu na 24 časových zón.

Vlak se stal obecně sdílenou ilustrací relativity toho, zda jsme v klidu, nebo jedeme.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Zakládání kyberkultury v Čechách / Ivan Adamovič > NP č.515 > Téma čísla První číslo časopisu Živel vznikalo v rámci debat snad šest let, v reálu snad rok a grafičce Kláře Kvízové posloužilo jako součást diplomky v ateliéru písma. Živel se pro grafiky stal pískovištěm, kde si mohli zkoušet nová písma - ke zděšení čtenářů odkojených Times New Romanem. číst dále Potíže s Bohémou / Ivan Adamovič > NP č.495 > Kultura Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení? číst dále Malíři dobrodružství / Ivan Adamovič > NP č.516 > Kultura Milovníci dobrodružných knih a ilustrací ve stylu Zdeňka Buriana mohou slavit. Na světě je první česká ucelenější publikace o výtvarnících, bez nichž bychom často nevěděli, jaký pohled měl vlastně Old Shatterhand, jak vypadaly čelenky indiánských bojovníků či hřebci pouštních beduínů. číst dále Vydechněte si! / Ivan Adamovič > NP č.509 > Kultura Víte, že metro má své plíce? Většina z nás zná jejich výdech, prudký nápor vzduchu v některých stanicích, třeba na Vltavské. Známých je také několik výdechových komínů či „povrchových kiosků“. Teprve publicista Jan Charvát ale provedl důkladnou vizitu celého tajuplného systému. číst dále