NP č.506 > Téma číslaVlakem do pekla modernyIvan Adamovič

Zavedení jednotného času bylo jedním z nejpřelomovějších okamžiků moderní civilizace. Jen se moc neví o tom, jaký na tom měla podíl železnice.

Moderní doba je charakterizovaná nebývalým zapojením času a prostoru do života společnosti. Díky dopravě se vzdálenosti zmenšily, planeta se stala přehlédnutelnou. Díky možnosti bleskově předávat zprávy prostřednictvím telegrafu najednou začalo záležet na tom, jestli na opačném konci planety mají stejný čas jako u nás, a jestli jiný, tak jaký. Telegraf, dnes vysmívané médium, byl cosi jako první internet, byť v režimu off-line. Telegraf „umožňuje civilizovaným zemím přehlédnout celou planetu naráz", psal kanadský inženýr Sanford Flemming. Upozornil, že z hlediska telegrafu neexistuje žádné svítání, poledne či soumrak, všechny časy na planetě existují naráz. Díky nesjednocenému času se stávalo, že jediná událost se mohla odehrát v různých měsících, ba i rocích.


Dnes si to sotva umíme představit, ale v 19. století měla každá oblast svůj vlastní čas. Kdyby si měl cestující vlakem z Washingtonu do San Francisca přeřizovat hodinky vždy, když vjede do jiného lokálního časového pásma, musel by to udělat dvěstěkrát. Problém pak samozřejmě nastal s jízdními řády. Vlak odjíždí v 8.30... ale jakého času? Vlády uvažovaly o jednotném čase, ale byznys byl jako obvykle rychlejší. Hlavní slovo ve sjednocení času měly tedy dráhy. Ve Spojených státech zavedly jednotný drážní čas v roce 1883 a o rok později se zástupci jednotlivých zemí na konferenci ve Washingtonu usnesli, že univerzální světový čas bude počítán od Greenwichského poledníku a bude dělit planetu na 24 časových zón.

Vlak se stal obecně sdílenou ilustrací relativity toho, zda jsme v klidu, nebo jedeme.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Kam chodí vlaky na záchod / Jakub Yellen > NP č.506 > Téma čísla Při cestách po železnici nám vždycky vrtalo hlavou, kam všechny ty vlaky chodí na záchod, když se jim naplní jejich vakuová bříška. Zašli jsme se na to přeptat do depa kolejových vozidel v pražské Michli. číst dále Singularita přijde do roku 2045 / Darek Šmíd > NP č.506 > Novinky / Technoskop Spojíme superinteligenci s vlastními mozky, nebo si ji necháme utéct? číst dále Mojí největší zbraní je oční kontakt - prodejce Leoš z metra Pankrác v Praze / Jakub Yellen > NP č.506 > Život prodejce Když nějaký ten pátek den co den prodáváte na tom samém prodejním místě, časem si kolem sebe vytvoříte síť vztahů a známostí, vytvoříte si svůj vlastní malý ekosystém. Prodej Nového Prostoru není jen možností, jak si v nouzi přivydělat peníze. Pro drtivou část prodejců jde o způsob, jak se vrátit do společnosti, navazovat a pěstovat mezlidské vztahy. Podívejte se s námi na skryté příběhy míst, kolem kterých třeba každý den chodíte. číst dále Zpoždění je požehnání / Libor Hruška > NP č.506 > Téma čísla Jiří Krejčík je součástí kolektivu autorů webu Vagus.cz, který shrozmažďuje recenze nádražních restaurací. Jejich popisy bizarního kouzla nádražek se dočkaly i knižních verzí. Druhá kniha s názvem Chcípni do rána na chlupatý zuby vychází v rozšířené edici. číst dále