NP č. 300 | Mládí bez rebélie

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Během svého dospívání, respektive v době svého studia na gymnáziu, jsem se nemohla zbavit jednoho utkvělého dojmu. Měla jsem pocit, že se já ani moji stejně staří spolužáci nevyrovnáme svými schopnostmi, ambicemi, činorodostí a přehledem lidem, kteří odmaturovali několik let před námi. Pocit, že my ještě byli na základní škole, když oni už uvědoměle cinkali v osmdesátém devátém klíči na Václavském náměstí, že je na rozdíl od nás neminula poslední léta tvořivé protirežimní revolty a následná euforie z nabité svobody, mě hlodal v mém „náctiletém" období vskutku intenzivně a deziluze z mé vlastní generace mě opustila až za dveřmi vysoké školy. Teprve tehdy jsem s úlevou pomalu začala zjišťovat, že i po tzv. husákových dětech se rodili lidé nadaní a originální. Z předešlého dojmu ve mně nicméně jedno přesvědčení přece jen zůstalo - to, že nutnost vymezit se proti nějakému vnějšímu nepříteli či neblahým okolnostem funguje jako velmi výkonný katalyzátor lidské tvořivosti. Pokud s něčím nesouhlasíme, obvykle dokážeme říci proč - umíme v sobě nalézt svůj vlastní názor.

Výtvarník David Černý nám v rozhovoru líčil, jak se naučil létat před listopadem na rogalu proto, aby mohl v případě pokračující zlovůle komunistické moci přeletět hranice do Vídně. Podle jeho slov nyní dorůstá první opravdu nezatížená generace, kterou žádné vnější okolnosti příliš nenutí k tomu, aby zaujala názor a nějak se vymezila. Může se vyjadřovat ke globálnímu oteplování, k tomu, kdo by měl být prezident nebo nejíst maso, ale svůj krk svými názory již v šanc nedává.

Téma „mládež" jsme se pokusili pojmout bez předem přijatých soudů. Každá generace má tendenci odsuzovat tu následující, a tak jsme se snažili odhalit i to, v čem je pozice dospívajících případně oproti minulosti obtížnější.

Příjemné čtení i konec zimního období.

Veronika Hrdinová

Lacino získaná radost (Eugen Liška)

Ta dnešní mládež (Ivo Bystřičan)

Kudy chodí mladí (Marcela Zoufalá)

Buďte všichni happy aneb Vo co go? (Radoslava Kvapilová Brabcová)

Nechte je bejt, jo? (Ivo Bystřičan)

1948 - 2. část (Petruška Šustrová)

Taneční odpoledne v Bowery (Tomáš Bojar)

Guerilla vystrkuje růžky (Michal Šiml, Petr Motyčka)

Životně nutná vymezení (Marcela Zoufalá, Veronika Hrdinová)

Dokonalé trenýrky Michala Pěchoučka (Jiří Ptáček)

Mučivě zpomalené svědectví (Tereza Marečková)

Neznámé slasti na pokračování (Vojtěch Lindaur)

Že kultura je pro katolíky a buteranty (Petr Šourek)

Mistrovská studie jednoho pádu (Dominika Prejdová)  

Jde to i bez vystrčené brady (Martin Hruban)