NP č. 429 | Zázraky

Vážené čtenářky, vážení čtenáři!

Se začátkem nového roku se sluší vytáhnout z klobouku adekvátně optimistické téma, abychom nezačínali přeci jen příliš a zbytečně pochmurně. Zdálo se nám, že Zázraky by mohly splnit tuto roli měrou vrchovatou, vždyť s nimi si spojujeme jen něco pozitivního a příjemného, co nám přinese potěšení a možná přečká i prchavý moment, jemuž je jinak podřízena většina událostí našich po horizontálách se ubírajících životů. Máme po vánocích, ale proč si nepromítnout nějaký zázrak?

Ani se zázraky to však není jednoduché. Ačkoli jejich původcem totiž nemusí být hned nadpřirozená síla, ale může je vykonávat alespoň jí pověřená osoba (ne-li rovnou někdo úplně „nezávislý“), zvykli jsme si zázraky nejčastěji vnímat v souvislosti s „němým úžasem“, který člověka snadno promění v pouhého pozorovatele vnějších jevů, nedojde-li rovnou k jeho anihilaci v právě se uskutečňující vyšší jednotě. Snad i toto mohla mít na mysli punková legenda Visací zámek, která odtušila na svém albu Three locks již v roce 1992: „Zázraky se dějí se dějí/ Jsi doma v teple raději.“

Jako obyčejně bych Vás ale rád pozval také k dalším článkům Nového Prostoru. Přiblížíme Vám například dějiny klubu 007 na Strahově. Toto legendární centrum alternativní kultury v areálu pražských vysokoškolských kolejí se kvůli přetrvávajícím stížnostem na hluk ocitlo před časem v ohrožení. Leckdy již proslavené kapely různých stylů se tehdy ale neváhaly vrátit k sérii benefičních koncertů a vybraly peníze na potřebnou rekonstrukci – „Sedmičku“ se tak podařilo zachránit (s. 18–19). Přinášíme vám také rozhovor se spisovatelkou a političkou Nadiou Valavaniovou, která věkem náleží ke generaci, od níž se nic výjimečného neočekávalo. Přesto mladí Řekové dokázali povstat a postavit se na odpor tehdy vládnoucí vojenské diktatuře (s. 20–22).

Vítejte v Novém Prostoru!

Tomáš Havlín