NP č. 299 | Hlava státu

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Prezidentské volby jsou už nějaký ten pátek za námi. Tentokrát jsme se sice co do volebních repetic nedopočítali do tří, za to jsme si však v jejich souvislosti užili hojnosti doprovodného, bezmála varietního programu. Málokdo dokázal

odejít v den konání první i druhé volby od televize. První doprovázely grimasy, za které by se nemusel stydět ani herecký ansámbl černého divadla, samozřejmě doladěné neméně dramatickými slovními výroky. Těm veřejně vyřčeným do pléna Španělského sálu přidala říz i tichá pošta mezi jednotlivými zákonodárci, již neomylně rozluštily nečekaně citlivé mikrofony.

Aby drama nestálo, zpestřily i druhou prezidentskou volbu důmyslné zápletky. Za obraz s jízdou, během níž se spěchalo z Pražského hradu na Kutnou horu, aby si ministryně stihla před třetím kolem přátelsky promluvit se svou nemocnou

stranickou kolegyní, by se dozajista nestyděl ani úspěšný hollywoodský scénárista. Za zmínku by nepochybně ještě stály i slečny počítající zvednuté ruce ve Španělském sálu. Ty si při svém pobíhání v uličkách mezi židlemi, na nichž trůnili naši zákonodárci, počínaly nadmíru hbitě. Lecjaká paní učitelka by jim mohla závidět.

O to všechno bychom přišli, pokud by si naši zákonodárci ujasnili základní okolnosti volby hlavy státu v předstihu. Jedna moje důvtipná a od přírody dobře naložená kolegyně shrnula své pocity z prezidentského klání slovy: „Mám pocit, že jsme nejblbější země ve vesmíru. Naštěstí mi to ale nevydrží ani do zítřka."

Tímto výrokem nekomentovala ani tak výsledek voleb, ale jejich průběh. Proto bychom měli být rádi, že jsme se vůbec zvolení nějakého prezidenta dočkali. Ani naše redakce nechtěla zůstat u rozčarování, a proto se rozhodla věnovat tematice hlavy státu vlastní číslo. Věřím, že časová prodleva od konání prezidentských voleb nám k tomu poskytla odstup, který je podobně zdravý jako zmíněný pohled naší kolegyně.

Přeji vám za celou redakci příjemný začátek měsíce března.

Veronika Hrdinová

K pocitu ponížení (Jan Jirák)

Demokracie je triumf průměrnosti (Tomáš Bojar)

Prezident může zemí cloumat (Roman Sikora)

Přijmeme vhodnou hlavu státu (Ivo Bystřičan)

Tak kdo je tady prezident? (Ivo Bystřičan)

1948/1 - Únorový převrat v Československu (Petruška Šustrová)

Svatí se rodí v horách (Marcela Zoufalá)

Dívka s čokoládou (Vít Poláček)

Falečných proroků je většina (Tomáš Bojar, Ivo Bystřičan)

Papírová kapsa v čase (Lenka Vítková)
Roztančené vyprávění (Tereza Marečková)
Moje Grammy. Popadesáté! (Vojtěch Lindaur)
Jak dlouho zraje inscenace (Petr Šourek)
Punková opera se nekoná (Dominika Prejdová)
Uličníci (Eva Bořutová)
Jde to i bez vystrčené brady (Martin Hruban)