NP č. 325 | Brak

Vážené čtenářky, vážení čtenáři!

Denně nás sice kdekdo přesvědčuje, že nám do života přinese tu pravou kvalitu, případně trvalé hodnoty, ale pravda je jiná. Je načase si přiznat, že nás obklopuje brak. Tedy nic proti romantickým šestákovým ikonám, milému retro kýči, co časem získal patinu a nostalgické kouzlo. Proti takovému braku lze těžko něco namítat, má svou poesii a nezastupitelnou funkci. Kdo by si čas od času nechtěl odpočinout v jednoduchém světě, kde ženy jsou krásné a povolné, padouši sveřepí, policisté neochvějně bojující za spravedlnost a hrdinové vždy vítězí. Cliftonky, rodokapsy i Pulp Fiction jsou dnes už léty prověřené hvězdy žánru. A co teprve Váchalův Krvavý román! Každý máme zkrátka svůj oblíbený kýč či brak, kolega Stern nedá dopustit na normalizační pop, já se slzou v oku vzpomínám na hrající si koťátka, stálice televizních přestávek, jež patřily k tomu nejlepšímu v tehdejším programu. Tak jako poctivá detektivka má pevné místo na nočním stolku nejednoho duchovního titána, bez inspirace pokleslými žánry by vysoké umění už dávno zašlo na úbytě. Nic nepotěší tak jako přímočará zápletka završená jednoznačným rozuzlením. Všechny kampaně za vymýcení braku se vždy míjely účinkem a byly neklamným znamením, že poměry přituhují a je načase hledat přívětivější kout k životu. Vedle bezelstné varianty ale existuje i notně potměšilý brak, který se nám vnucuje, aniž bychom o něj stáli. Seriózní noviny naplněné bulvárem, špekáčky nastavené sójou, prázdná manýra tvářící se jako umění a politici slibující prosperitu a bezpečí místo skutečných řešení se nás snaží neustále ošálit a upomínají na původní význam slova brak, tedy zmetek. Občas by se přeci jen hodila nějaká ta „opravdová hodnota“, od které nám brak slibuje odreagování. Nejspolehlivější je vydat se do přírody, nekonečného zdroje inspirace pro všechny milovníky kýče. V pátek 20. 3. ve 12:43 začíná jaro a já se těším, že i letos budou barvy náležitě syté, pupence nalité a líhnoucí se mláďátka roztomilá.

Alexandr Budka