Pozoruhodný je přitom chladný realismus, s nímž je moc oligarchů vykreslována. První kmotrové – dnes pro odlišení nazývaní „kmotříčci“ – ztělesňovali viditelné splynutí politiky a byznysu především na regionální úrovni a budili mravní pohoršení. V médiích nově objevení oligarchové hýbou obchodem i politikou poněkud tajemněji, o to ale efektivněji. Novinářský pohled jejich činnost nesoudí, nýbrž věcně zaznamenává.
V oligarších nalézá česká žurnalistika něco reálného a platného. Před naším zrakem se rozkládá přehledně a hierarchicky uspořádaný vesmír: Majestát moci oligarchů činí z kmotrů kmotříčky, z politiků vykonavatele vůle oligarchů, ze čtenářů fascinované diváky vysoké hry. Ve fascinaci je pak skryta bezmoc – osudy postav na divadle neurčují diváci.
Sami novináři ovšem jistou účast na moci získávají. Medializace vzrušujícího souboje titánů, peroucích se o podíly na trhu, může dost dobře být jednou z forem jejich boje. A média mocně hnětou především duše diváků. Zvykáme si na slova jako impérium nebo magnát, na rovnici nejbohatší rovná se nejmocnější, na představu manažerského řízení státu. Jedním z plodů nového realismu je fakt, že ze zápasu velkých peněz se stává zajímavé čtení na jedno odpoledne.
