Vytrvalá pravotočivá liána, která může být až deset metrů dlouhá. Čtyřhranná lodyha je porostlá velmi drsnými chlupy, které napomáhají popínání. Listy připomínají listy vinné révy, i když rostlina patří do čeledi konopovitých. Chmel je dvoudomý. Má rád hluboké, humózní a vlhké půdy a teplejší oblasti. První výhonky se objevují na začátku března. Je běžnější, než byste čekali.
Co s ním v kuchyni
Starobylá zelenina suverénně nahradí chřest. Struktura je podobná, barva sytě zelená a chuť mnohem zajímavější. Chmelové výhonky, které jsou v historické kuchyni známy jako chmelíčky, se dají sbírat do časného jara. Olamují se vždy terminální výhonky. Doporučuje se dělat tuto činnost rukou, protože pak povolí přesně na správném místě, kde ještě nejsou dřevnaté. Další péči, jako je praní a čištění, potřebují minimálně a mohou se rychle a pohodlně zpracovávat. Před použitím se doporučuje blanšírovat výhonky v horké a studené vodě. Drsnost chlupů se spařením zjemní. Platí na ně všechny recepty používané na chřest. Uplatní se jako prostá příloha, v polévce, v omeletě. Může se zapékat do slaných koláčů – quichů – nebo nejrůznějších nákypů s použitím rýže, jáhel, quinoy. Jsou skvělou surovinou pro nejrůznější jarní saláty s bramborami nebo vajíčky, ale také s pečenou řepou. Dobře chutná i s majonézovými zálivkami.
Co se o něm povídá
Použití chmelových šištic do piva je dobře známé. V kontinentální Evropě se tyto používaly už od 8. století. První zmínky pocházejí z doby vlády Pipina Krátkého. Ostrovní říše Británie se mu však až do 17. století bránila. Podle tvrzení Johna Evelyho si totiž ještě roku 1670 Britové mysleli, že „vskutku uchovává nápoje, ale oplátkou za tuto službu vyvolává mučivé nemoce a zkracuje život“.
Chmel byl ve středověku hojně používán jako léčivka. Na sběr šišek se v některých oblastech vydávalo panské povolení. V lidovém léčitelství se používal na podporu trávení, ale i jako bylina zklidňující „tělesné i pohlavní podráždění“. Chmelovými šišticemi se dodnes plní polštářky, které mají navodit spánek.
Chmel obsahuje také rostlinné hormony – fytoestrogeny. Proto velcí pijani piva mají často zvětšená prsa a snížené libido. Což není povídačka, ale výsledek vědecké studie.
Jeho latinský název Humulus lupulus je odvozen od dvou zdrobnělin humus (země) a lupus (vlk). Rodové jméno s odkazem na skutečnost, že se též plazí při zemi. Druhové jméno vzniklo z představy, že liána saje mízu hostitele podobně, jako vlk žere své oběti.
