NP č.521 > HerbáriumŘebříček obecnýJana Vlková

Achillea millefolium - Roste prakticky všude – na lukách i v pangejtech. Znají ho skoro všichni, ale mnozí mu přezdívají žebříček.

Řebříček je vytrvalá bylina vysoká až 80 centimetrů. Na přímé lodyze vyrůstají střídavé, přisedlé listy, které jsou dvakrát až třikrát peřenosečné – připomínají malý žebřík. Květy tvoří drobné úbory, okolo 6 mm v průměru, a jsou nahloučeny v květenství, které se nazývá chocholík. Kvete do pozdního léta.

 

Co s ním v kuchyni
Celá nadzemní část rostliny je jedlá a v každé její části se dočkáte typické „pendrekové“ vůně. Mladé výhonky lze používat jako zeleninu. Celoročně použitelné, jemné hedvábné lístky jsou lahodné a dekorativní. Hodí se do salátů, dipů, jako ozdoba na nejrůznější slaná jídla. Vytvářejí vynikající akord s grilovanými rybami. Květy jsou překvapivě sladké. Velkým překvapením jsou mladé nezralé plody. Dříve byly podávány jako digestivum. Jejich použití je snad nejuniverzálnější. Můžete je kombinovat s luštěninami, červenou řepou, přidávat je na koláče, namáčet je do čokolády. Suché plody jsou používány jako koření.

 

Co se o něm povídá
Těžiště pověstí o bylině spočívá v jejím latinském jménu, které dostala po antickém hrdinovi Achilleovi. Bylina zastavuje krvácení, což se válečníkovi jistě hodilo. Jeden z lidových německých názvů je Soldatenkraut, tedy vojenské býlí. V jiných lidových názvech se můžeme setkat i s dalšími rizikovými profesemi – tesařské býlí, srpové býlí nebo prostě jen krvavé býlí. Řebříček je také jedna z oblíbených bylin pro úlevu křečí při menstruaci nebo pro výtoky. To věděl už Mathioli, který to formuloval diskrétně i pregnantně: Hojí také všelijaká ranění a úrazy tajných údů mužů i žen. A konečně použití v magii. Kdo si položil pod polštář Venušino obočí, jak se řebříčku také někdy říká, chtěl vyvolat sny o budoucím partnerovi. Germánské dívky se s tím nepáraly, strčily si lístek do nosu a šťáraly s ním za současného odříkávání formule: Řebříčku, řebříčku, je-li můj nejmilejší věrný, nevyjde voda ani pěna, ale červená krev. Při detailním pohledu na lístek si lze jen těžko představit, že by nevěra nebyla vyvrácena. Lístky jsou na koncích vybaveny množstvím malých tvrdých drápků.


autor / Jana Vlková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů