NP č.532 > Jiné čteníPřátelství & párkyMartin Selner

Po týdnu se vrátil zpět do stacionáře, ležel doma nemocný. Rozdává úsměvy na všechny strany. Vypadá o dost lépe než já, taky by mi prospělo pár dní si odpočinout.

Zdraví se se svými přáteli. Je vidět, že se sem už těšil. Tuším proč.
„Tě hlídala babička, co?" ptám se, i když znám odpověď. Prostě už je ve věku, kdy je raději obklopen svými přáteli než babičkou a nekonečnými televizními seriály. Párky k obědu se časem taky přejedí.


„Jo."
„Dneska máme k obědu tortilly."
„Konečně," odvětí.


Chlapec, který s ním sdílí pokoj, ho obejme a dá mu pusu na uvítanou. Spí spolu na pokoji už několik let, a když jeden z nich z nějakého důvodu chybí, nesou to těžce. Asi tolik k autismu a přátelství.


Možná ještě jeden postřeh. I když spolu autisté u nás ve sta­cionáři vycházejí dobře, moc typických přátelských vztahů jsem tu nezažil. Fungují spíš jako kolektiv a bližší vztahy navazují s asistenty. Je to pro ně jednodušší.


Tahle dvojice je ale jiná. Na ní jsem poprvé viděl, jak ten vztah spolu budují. Viděl jsem vzájemnou podporu, strach jeden o druhého a taky vzájemné škádlení. Ale především každý z nich dává do toho vztahu něco navíc. Moc rád se na to dívám.


Jde si vybalit své věci do skříně. Z dvojice přátel představuje tu klidnější a rozvážnější polovinu.


„Půjdu s tebou, dám na tebe pozor," oznámí mu, řekněme, ta spíš impulzivnější polovina jejich přátelství.
„Radši ne," zareaguje.


Když se vrací z pokoje, v ruce drží umělohmotnou krabičku s nějakou buchtou. Patrně aby ten přechod z domova zpět do stacionáře nebyl tak náročný.


„Chceš si to teď sníst?" zeptám se ho.
„Hmm, asi jo."


Vtom se objeví jeho parťák. „Dám si taky," řekne směrem k němu a jde si pro talířek.


„To se ale musíš zeptat," upozorním ho.
„Chceš taky podat lžičku?" zeptá se decentně.
„Jo."


Přátelství někdy znamená i oběť, dojde mi.


Nevím, do jaké míry jsou schopni uvědomit si, co znamená přátelství nebo radost, která z něho plyne. Ve skutečnosti je to totiž úplně jedno. Prostě jim je spolu fajn, a to si moc dobře uvědomují. Možná že mnohdy vědí daleko víc než my. Než my, kteří umíme o vztazích popsat stovky papírů, ale neumíme je prožít.


Martin Selner autor / Martin Selner selner84.blogspot.cz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Lovím látky / Julie Šafová > NP č.532 > Příběh Návrhářka Anna Vácová a její cesta k udržitelné módě. Začíná na ulicích korejského Soulu a končí (zatím) v Praze na Letné. číst dále Prostě chleba / Jan Štěpánek > NP č.532 > Téma čísla Maškrtnica, blogerka, pekařka a novinářka, jejíž články, fotky a recepty sledují desítky tisíc lidí. Pořádá kurzy pečení chleba, stojí v čele kultovního internetového fóra PečemPecen. Gastrocelebrita své generace. číst dále 5 věcí, které jsem se dozvěděl o moderní kaligrafii / Štěpán Materna > NP č.532 > DIY Jak u psaní správně sedět a dýchat, kdy má být linka tenká a kdy má být naopak tlustá? Jak se dá psát kávou nebo vývarem z černého bezu? A k čemu je vlastně dobré umění krasomalby v době, kdy si můžeme posílat elektronické vzkazy vyvedené některým z nabídky tisíců písem? Co vás čeká, přihlásíte-li se na kurz moderní kaligrafie, zjišťoval Štěpán Materna. číst dále Kávička a jiné omyly / Jan Stern > NP č.532 > Fejeton Miluju statistiky. Lidé se jimi dají krásně překvapovat. Když se řekne „káva", neřkuli dokonce „kultura kávy", co si pod tím představíte? Nejspíše pařížskou kavárnu, před níž na vratkých židličkách posedávají nikam nechvátající básníci. Anebo úzkou uličku v Římě, s dvěma stolky vystrčenými na ulici, u nichž posedávají rovněž nikam nespěchající fotbalisti. číst dále