Přírodniny
Dnes se tu ale workshop konal, a tak jsem uprostřed místnosti našel podlouhlý stůl, který byl sice také plný věcí, ty tu ale evidentně byly systematicky naskládány pro potřeby kurzu. Byly tu podle očekávání různé špachtle, štětce, podložky, houbičky a nádoby s vodou. Kromě toho se ovšem na stole válely různé přírodniny jako minijablíčka, makovice, mušle, arašídy, a dokonce i kus korálu. Když jsem si jich všiml, uvědomil jsem si, že i já jsem měl za úkol přinést si nějakou tu přírodninu, protože přírodní motivy jsou hlavním tématem kurzu. A porcelánový arašíd je rozhodně snazší udělat, když máte k dispozici ten opravdový, podle kterého si vytvoříte sádrovou formu. Naštěstí se ostatní rádi podělili, tak jsem nebyl nucen jít prohledávat setmělý park před domem.
Máš formu?
Prvním náročným úkolem je vybrat si, jaký druh šperku chceme vlastně vyrábět a z jaké přírodniny. Pro člověka, který šperky nikdy nevyráběl, a hlavně žádné nikdy nenosil, je překvapující, kolik je vlastně variant. A pro člověka, který má navíc problém s rozhodováním, to byl první zásek. Náušnice, brož, přívěsek, prsten, manžetový knoflíček (opravdu ještě dneska někdo nosí manžetové knoflíčky?), náramek... nevím. Něco vybírám, třeba se to časem vyvrbí. Na prvním setkání vlastně vůbec nesáhneme na porcelánovou hmotu, soustředíme se pouze na výrobu formy. Ta, jak se dozvídám, může mít různé podoby, zde vyrábíme jednodílnou, dvoudílnou a v jednom případě i takzvanou štípanou, která se používá pro komplikovanější tvary. Tak třeba jednodílná forma je skvělá, protože se jenom kydne sádra na jednoduchý tvar, v mém případě půlku arašídové slupky a nechá se zaschnout. U dvoudílné už se musí trochu přemýšlet. Do jílu se zapustí například jablíčko do půlky, kolem se udělá ohrádka a to se celé zalije sádrou. Když sádra zatvrdne, nechá se v ní jablíčko, zabrousí se. Povrch první půlky formy se potře mýdlem, aby se na ní nepřichytila druhá půlka. Potom se udělá jílová ohrádka kolem ní a zalije se další čerstvou sádrou. Tím vzniknou dva díly formy, které do sebe bezvadně zapadají. Na štípanou formu jsem si s dovolením netroufal, to jsem přenechal protřelejším tvůrcům. Než jsme vytvořili tolik forem, kolik různých šperků jsme chtěli vyrobit, naplnil se čas kurzu, takže zbývalo si formy podepsat a těšit se, že je příští týden i použijeme.
Nalévání, vylévání
Na druhém setkávání naléváme do forem tekutou porcelánovou hlínu. U některých dvoudílných forem je třeba, aby měly vytvořený otvor pro nalévání. V mém případě stačí, že se naplní jedna polovina formy, druhá se přiklopí a otáčením se hmota rozlije po celé dutině. Sádra následně nasaje vlhkost z porcelánové hlíny, a díky tomu zanedlouho vznikne uvnitř duté hliněné jablíčko. Nebo arašíd. Nebo to, z čeho jste minule formu udělali. V mezičasech nalévám hlínu do jednodílných forem, což jsou vlastně jen ďolíky v sádře a tak čas příjemně ubíhá. Zajímavým zpestřením je namáčení bodláků přímo do porcelánové hlíny. Rostliny se hlínou pěkně obalí a když se pak dají vypálit, rostlina uvnitř vyhoří a zbude pouze věrná porcelánová kopie.
do jílu se zapustí jablíčko, kolem se udělá ohrádka a zalije se sádrou
Odměna za trpělivost
Na dalších setkáních už se vyrábějí další a další výrobky z těch samých forem, přidělávají se očka na provlečení řetízků či náušnicových háčků a nakonec se vše glazuje. Vzhledem k tomu, že jsem své arašídy a jablíčka chtěl krásně bílé, přenechal jsem glazování mistrům a přišel jsem až pro vypálené výrobky. A to je vlastně na keramice a porcelánu to nejkrásnější. Napětí, které prožíváte mezitím, co výrobky doděláte, a tím, kdy je spatříte skutečně hotové. A překvapení, když všechno vypadá přesně tak, jak jste si to představovali, nebo naopak úplně jinak, ale každopádně většinou velmi pěkně. Myslím, že alespoň dámskou část svých blízkých jsme na letošní Vánoce všichni pokryli.
Vše, co se taví
Kurzem nás provází Martina Hudečková a Ľubomír Ontkóc, profesionálové, kteří mají za sebou například ateliér Maxima Velčovského na UMPRUM a před sebou prodejní prezentaci na Designbloku. Jejich expozice nese podtitul „Transcendentálně působící instalace levitujících kamenů, konspirací, bortícího se porcelánu, tavícího kamene a všedních užitých předmětů.“ Nadšení pro tvorbu ze všeho, co se dá vypalovat, je nakažlivé a vždycky, když už náhodou získám pocit, že něčemu začínám rozumět, dozvídám se další podrobnosti a zjistím, že studnice znalostí materiálů a řemesla nemá dna.
Kurz Porcelánový šperk organizuje projekt Dovyroby.cz. Osobně jej uvedla a průběžně navštěvovala spoluzakladatelka projektu Kateřina Neuwirth Vaňková. Za cíl si klade představit veřejnosti kvalitní český design a řemeslo, a to hlavně formou workshopů přímo u profesionálních výrobců. Dovyroby.cz pořádá ročně 10–15 kurzů od dílen u jednotlivých designérů až po workshopy ve sklárnách nebo u designéra aut ve Škodovce.
