Nápad prohodit si role s našimi prodejci je poměrně starý, vlastně starý jako náš časopis samotný – a občas se k tomuhle nápadu při různých příležitostech vracíme. Že je to formát poučný a zajímavý, zjišťují jak ti, kteří si prodej zkusí, tak i naši čtenáři, kteří tak mají velmi atraktivně zprostředkovanou zkušenost našich prodejců. A je to formát poměrně dost oblíbený i v zahraničí, naši kolegové ze streetpaperů po celém světě s větší či menší pravidelností nechávají své čtenáře i lokální celebrity prodávat pouliční časopisy s tím, že to používají buď jako reklamní kampaň, nebo jako možnost, jak vybrat pro své prodejce nějaké extra peníze.
Z metra do Metra
Jedním z prvních, kdo si zkusil roli hostujícího prodejce v Novém Prostoru, byl v roce 2002 tehdejší dopisovatel NP (a dnes šéfredaktor deníku Metro) Petr Holeček. Jeho reportáž o tom, jak se stal na tři dny prodejcem, patřila v jednom z vůbec prvních vydání NP k tehdejším hitům obsahu časopisu. A Petr už tehdy zpětně přiznal, že prodej časáku je fakt fuška. „Vzpomínám si, že jsem tři dny prodával ve stanici metra Nádraží Holešovice. Chtěl jsem tenkrát mít reportáž se vším všudy, a dokonce i přespat někde v ubytovně pro bezdomovce, abych si vyzkoušel, že se za ty peníze opravdu dá vyžít. Nakonec jsem byl ale po celým dnu tak promrzlý, že jsem vyměkl i ve svých ideálech a šel spát tehdy prostě nestandardně domů," vzpomíná dnes Petr. „Celý den mi dělal společnost malý cikánský kluk, který hrál na dětskou harmoniku, bylo to tehdy dost bizarní. Ovšem moc pěkně jsem si povídal s některými lidmi a bylo hezký sledovat, jaké mají reakce," říká Petr a dodává, že si vydělal asi sto padesát korun. „Peníze jsem potom poslal na konto nějaké charity a schoval si z pošty podací lístek, abychom ho naskenovali k reportáži."
72 hodin na ulici
O pár let později, v roce 2005, na Petra navázal Pavel, čtenář, který vyslyšel výzvu redakce NP a přihlásil se do soutěže 72 hodin. Tu tehdy Nový Prostor pořádal spolu s Rádiem Akropolis a formát, který jsme tehdy nazvali „první tištěná reality show", počítal s tím, že pečlivě vybraný dobrovolník odevzdá všechny své věci, nafasuje oblečení, průkazku prodejce, pět časopisů a parťáka lomeno průvodce v podobě prodejce Jirky a vyrazí na tři dny do ulic. Pavel Pařízek vydržel na ulici celé tři dny, podstoupil i taková dobrodružství jako spánek na WC pražského Hlavního nádraží. „Šlo mi především o to, abych zjistil, na čem stojí lidskost, které hodnoty jsou pro život skutečně důležité a které jsou pouze uměle vytvořené," řekl nám pak v rozhovoru bezprostředně po skončení třídenní zkoušky Pavel. A přiznal, že nejhůře mu nebylo na nočních záchodcích, kde byl svědkem toho, jak si těhotná žena aplikuje drogu, ale v jídelně Armády spásy. „Když jsem tam seděl a usrkoval mastnou polévku a přitom se díval do těch prázdně rezignovaných pohledů, připadal jsem si, jako kdyby mi na rameno klepala smrtka." Krušno mu bylo i ve chvíli, kdy se poprvé odhodlal přilepšit si právě prodejem NP. „To jsem se styděl za každý zkoumavý pohled. Ale za chvilku jsem si zvyknul a dav lidí mi splynul v jednu velkou masu a už jsem se tím nijak nezabýval," řekl nám tehdy Pavel. Ještě dnes na tuhle akci v redakci vzpomínáme s tím, že tak úspěšná byla hlavně díky tomu, že jsme v Pavlovi měli úžasného hráče a parťáka, vnímavého člověka, který celou záležitost poznal jako veskrze sebezpytný zážitek. Mimochodem – pane Pavle Pařízku, jestli tohle úplnou náhodou čtete, ozvěte se nám, moc by nás zajímalo, jak se vám dnes vede a jak se na svou skoro třináct let starou zkušenost díváte dnes!
Pouliční časopisy ve světě prodávají celebrity, u nás tři dny na ulici strávil kdysi náš čtenář
VIP prodejci
Ne každý má možnost a prostor a taky chuť trávit tři dny opravdu natvrdo na ulici a přitom chce životní pocit prodejce NP aspoň trochu zakusit nebo svým prodejem lidem v nouzi pomoci. Do této kategorie spadají různé „VIP hostovačky" známých lidí v rolích prodejců. Tenhle formát je ve světě poměrně dost oblíbený. Kolegové ze skotského The Big Issue v rámci své propagační kampaně v jeden den nechali v ulicích Glasgow prodávat třeba ragbistu Allana Della nebo frontmana kapely Belle and Sebastian Stuarta Murdocha. Kolegové v Austrálii v rámci podobně laděné kampaně nechali prodávat tamní politiky a městské radní, kolegové v Makedonii zaangažovali mladé literáty, kteří pak o svých zážitcích psali pro časopis. Cílem těchto jednorázových akcí není nic jiného než propagace, a to velmi dobrá a nekompromisně přímočará. Tak tomu bylo i začátkem prosince na Ládví, kde si na hodinku prodej zkusili herci Novák a Sitek. Ti tak oplatili našim prodejcům návštěvu na pracovišti poté, co se naopak prodejci podívali, jak se točí Ulice (viz NP 528). Pánové prodali spolu s nasimi prodejci dohromady několik desítek časopisů, ale o to až tak nejde – jejich zážitek a propagace našeho projektu je v tomto případě k nezaplacení. Jak ostatně řekla jedna konsternovaná paní, která na Ládví kolem našich prodjeců chodí denně: „Na Ulici koukám, takže jsem fakt překvapená a poprvý jsem si časopis koupila." Zkrátka win win situace pro všechny. Pokud vás tento článek navnadil a chcete si také zkusit prodej, a pomoci tak nejen svému prodejci, napište nám do redakce.
