Schyluje se k tomu nenápadně a dlouho. A pak se to najednou všechno sejde, dostanete ránu a ocitnete se na ulici. Nevíte, kde přespat, kam na záchod, jak se najíst. Když se vám dostane účinné a nezištné pomoci během prvních dvou dnů, pravděpodobně se z toho dostanete. V opačném případě se každým dnem zvyšuje šance, že se život na ulici stane vaším osudem.
Důvodem, proč se Vojtěchu Sedláčkovi nedařilo lidi bez domova zaměstnat, popisuje jako ty samé, které je dovedly do jejich současné situace. Hlavně absence základních pracovních návyků a to, co nazývá „sociální inkompetencí". Neboli sníženou schopností vyřídit si například na úřadech potřebné dokumenty nebo dávky v hmotné nouzi. Řada lidí, kteří jsou na ulici delší dobu, jsou v nějakém vzdoru, nebo naopak rezignaci a těžko se s nimi navazuje kontakt. Pokud se ale podaří kontaktovat člověka během prvních pár dní, kdy je ještě v šoku, můžete se s ním ještě bavit. Takové lidi vyhledávají terénní pracovníci, a buď je sami najdou, nebo je na ně upozorní „protřelejší bezdomovci".
Příčina versus následek
Základní myšlenka projektu Nejdřív střecha je velmi jednoduchá. Jde o to, neřešit, proč je člověk na ulici, ale v první řadě mu poskytnout přístřeší, pochopení a základní pomoc při komunikaci s úřady. Většina organizací podmiňuje ubytování například abstinencí nebo snahou se léčit. Nejdřív střecha bere jako jedinou kvalifikaci pro získání bydlení to, že žádné nemáte a že jste ochotni nechat se ubytovat. Ostatní věci se řeší až potom.
„Podstatné jsou v tom příběhu dvě věci. Jednak se jediný Samaritán zachová správně tak, že přepadenému poskytne první pomoc a pak jej uloží do hostince, tedy do péče profesionálů. Druhý zajímavý́ moment je, když se Ježíš táže, kdo z těch, co šli kolem, byl oloupenému bližním. On neřeší, kdo že je ten potřebný, ale, že bližní má a musí konat."
Pomoc probíhá ve dvou fázích. Nejdříve dostanete ubytování na jeden měsíc, a pokud to nestačí na to, abyste se postavili na vlastní nohy, máte ‚druhou patronu', ještě jeden měsíc navíc. Pokud ani to nestačí, je pro vás podle Sedláčka vhodný jiný způsob pomoci. „Jsou případy, kdy lidem pomůže až ten druhý měsíc. V naprosté většině úspěšných případů ale stačí tři týdny," tvrdí Sedláček na základě čtyřleté zkušenosti.
Procenta nehoníme
Úspěšnost programu se dlouhodobě pohybuje přes padesát procent, více než polovina lidí, kteří v jeho rámci získají bezpodmínečné ubytování, je schopna se do měsíce postavit na vlastní nohy. Jakkoli se po roce fungování snažili udělat detailní statistiky, narazili postupně na jejich limity. „Čtvrtinu lidí vůbec nedoženete, to jsme zkoušeli. O čtvrtině víte, že zůstali na ulici, a o polovině víte, že se z toho dostali. Tak jsme si řekli, že nebudeme honit procenta a budeme říkat polovinu, protože ta to je určitě," vypočítává Sedláček. Nejdřív střecha není samostatná organizace, ale program, který funguje pod Výborem dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Organizace zabývající se profesionálně péčí o lidi bez domova jako Naděje, Armáda spásy, R-Mosty a další mají s Výborem dobré vůle smlouvu. Na jejím základě si mohou nechat proplatit ubytování osob, které by jinak ubytovat nemohli, protože nesplňují jejich podmínky. Ubytování v rámci programu Nejdřív střecha tedy využívá kapacit těchto zařízení, a může tak mít podobu noclehárny i (relativně drahého) azylového domu. Ani v případě volby typu ubytování neprobíhá žádná selekce na základě podmínek, které by člověk bez domova musel splnit. Hlavním kritériem je to, jaké ubytování je zrovna k dispozici.
Čí je to problém
„Základní neporozumění, které často zažívám, je, že lidé říkají: ‚Oni si za to můžou sami.' A že by si pomoc měli zasloužit. Já jim ale říkám, že ta ztráta sociálních kompetencí u člověka na ulici je taková, že už to není tak, že ty musíš něco, abych ti já pomohl. Už je to tak, že já musím něco, abys ty mohl začít. Fakticky to není problém těch bezdomovců, ale je to problém nás, kteří jsme zajištění," objasňuje Sedláček svůj pohled na pomoc lidem bez domova. K motivaci pomáhat ještě dodává: „Nemám žádné aspirace na nápravu společnosti nebo definitivní vyřešení problému bezdomovectví. Prostě vidím něco, na co chci reagovat, a hledám, co se s tím dá udělat a jak. A baví mě, že na to lidé slyší. Představte si, že já za celou dobu nemám jedinou nadávku, jedinou negativní reakci."
