Mezi knihami
Kurz knižní vazby se odehrává v přízemní místnosti jednoho činžovního domu v Holešovicích. Sídlí tam Knihex, obchod s knihami malých nakladatelství, který sám funguje jako nakladatelství, a především organizuje dvakrát do roka stejnojmenný knižní jarmark. Těžko říct, jak je místnost velká, čtyři kurzisti se do ní každopádně vejdou jen tak tak, zbytek prostoru je téměř dokonale vyplněn knihami všech velikostí a barev. O tu správnou knihařskou atmosféru je tedy postaráno skvěle.
Ementál, hodinky a vazba
Celý kurz se skládá z pěti částí, na kterých se kromě základů probírá například japonská knižní vazba nebo vícesložkové šití. Já jsem si vybral lepenou vazbu. Na stole před každým účastníkem leží povědomé nástroje: nůžky, šídlo, ocelové pravítko, tužka, řezák, knihařská kost a smirkový papír. Ze sdílené hromady vybíráme různě barevné a tenké papíry, později ještě knihařskou gázu a dělit se budeme i o disperzní lepidlo neboli Herkules. Vyrábět dnes budeme zkušební notýsek s jednoduchým přebalem a knížečku, pro kterou jsem si zvolil takzvanou švýcarskou vazbu. Samozřejmě že jsem do té doby netušil, co to je, ale tím spíš jsem si to chtěl vyzkoušet. Dozvídám se, že jde o vazbu, která má jenom jednu klopu, nemá nalepený celý hřbet k přebalu a tím působí sympaticky nesouměrně.
Směr papíru
A dozvídám se i další zajímavé věci. Překvapením večera pro mě bylo zjištění, že papír má svůj směr. Je to vlastně zřejmé, ale nikdy mě o tom asi nenapadlo přemýšlet. Každý papír lze jedním směrem ohnout lépe a druhým hůř. To, čeho si člověk při běžném použití papíru ani nevšimne, je při lepení knižní vazby zásadní, stránky budoucí knihy je proto potřeba správně poskládat. Čímž se dostáváme k hlavnímu rozdílu mezi šitou a lepenou vazbou. A totiž, že zatímco šitá vazba se dělá z přehnutých papírů, lepená pracuje s volnými listy. Kromě papíru má svůj směr i škrobená knihařská gáza. Tu používáme pro základní slepení hřbetu stránek, než je vložíme do vazby.
každý papír má svůj směr. jedním jde ohnout lépe a druhým hůře. pro knižní vazbu je to zásadní zjištění.
Makulatura
Když jsme si odpočítávali listy papíru pro své výtvory, upozornila nás lektorka Karolína, že o první a poslední stránku přijdeme, protože ji budeme na závěr ořezávat (u švýcarské vazby přicházíme jen o poslední). A díky tomu obohacuji svůj slovník o krásné slovo makulatura. Všichni tiskaři jej jistě znají velmi důvěrně, pro ty ostatní se podělím o poznatek, že jde o odpadový papír, v podstatě odřezky nebo vadné archy. Slíbil jsem si, že tomu slovu vdechnu nějaký hezký přenesený význam a pokusím se jej ve vhodný okamžik použít jako sofistikovanou urážku, třeba: „Ty tvoje články, to je úplná makulatura.“ Ale přiznám se, že jsem zatím neměl příležitost.
Bigování
Ořezávání padesátistránkového sešitu je krásně meditativní činnost, kterou jsem si užil stejně jako při šití sešitů. Pěkně uspokojivé je ale i bigování, což je mimochodem snad poslední rozšíření slovní zásoby pro tento večer. Obálku z pevného papíru je třeba ve správných místech naohýbat, aby do ní vnitřek knihy dobře pasoval a ohyby přitom nebyly kostrbaté. K tomu lze použít například knihařskou kost, kterou podle pravítka narýsujete v místě požadovaných ohybů čáru. A máte nabigováno.
Výstava knihou
Při velmi tiché a soustředěné práci na sebe strhne pozornost kurzistka Lucie, když zjistí, že do přebalu vlepila listy neslepenou stranou. Na vnější straně, kde by se normálně listovalo, tak zůstal původně zamýšlený slepený hřbet knihy. Bere to s humorem a nám ostatním se tak trochu uleví, že se to kupodivu nestalo nám. Rovnou se Lucie ptám na její motivaci naučit se knižní vazbu. Není tu jen z dlouhé chvíle, šít a lepit sešity a knihy plánuje i sama doma. Jako fotografka si tak může udělat originální portfolio nebo místo výstavy udělat knihu.
Myslím, že notýsky a sešity donese letos Ježíšek i některým mým přátelům.
