Na našem území je ořešák zaznamenán už od doby bronzové. Má rád vlhké nížinné oblasti s vysokým obsahem humusu v půdě, nikoli však zamokřené. Vyžaduje hodně světla. Stromy mohou být vysoké 20–25 metrů a dosáhnout stáří i 300 let. Tolik botanický popis.
Co s ním v kuchyni
Zelené ořechy se sbírají v období letního slunovratu za účelem výroby likéru. Je to vzácný nápoj, protože se vzhledem k nestandardnosti plodů prakticky nedá vyrábět průmyslově. Blahodárné účinky tohoto likéru by vydaly na dlouhý seznam. V italské části Švýcarska je k dostání pod názvem Ratafia. Zapíjely se jím domluvené obchody – prostě ratifikační štamprle.
Využití „klasických“ ořechů můžeme vynechat, protože to kaž-
dý ví. Méně se ví, že z ořechů se také lisoval olej. Pak se v něm smažily koblihy a další výkrmná masopustní jídla. Krásně voní, ale rychle žlukne.
Co se o něm povídá
Celá rostlina je prostoupena sloučeninou zvanou juglon, jejíž účinky byly známy již od antiky, ale izolována byla až na konci 19. století. Asi o půl století později byla exaktně stanovena její jedovatost pro ostatní rostliny, houby, bakterie i odpudivost pro hmyz. Jihoameričtí indiáni, jimž byl chemický vzorec ukradený, používali jiné druhy ořešáku, též s obsahem juglonu, při lovu ryb. Práci si usnadňovali přiotrávením kořisti.
Ořechy se používaly na jihu Evropy při různých svatebních rituálech. Symbolickou úlohu hrály četné obaly, které ochraňují jádro, ale i hluk, který ořechy vydávají, když se přesýpají. Za dávných časů si se suchými plody hrávaly děti a ořechy používaly při různých variacích na pétanque nebo kuličky. Do ořechů se skrývaly šaty pro dívky. Motiv se opakuje nejen v pohádce o Popelce.
Losováním mezi plnými a vyloupanými a zase slepenými ořechy si dívky věštívaly nalezení ženicha, nebo alespoň lásky.
Ořech je sám o sobě považován za amulet či talisman. To proto, že vnitřní struktura jeho skořápky je tak zajímavá, měnlivá a tajemná.
